V jedné z prvních knih Richard Rohr označuje schopnost milovat za základní dar Ducha svatého: 

Na konci Lukášova evangelia Ježíš říká svým následovníkům: "Zůstaňte v Jeruzalémě, dokud vás nepokryje moc z výsosti" (L 24,49). Učedníci zůstali, jak jim bylo řečeno, dokud na shromážděné společenství o svátku Letnic nesestoupil Duch svatý. Najednou se v církvi objevuje nová vitalita, nový zdroj síly a lásky. Stejně jako byl Ježíš zmocněn Duchem svatým, jsou nyní Ježíšovi následovníci zmocněni stejným Duchem. 

Životem v Duchu mohou Ježíšovi učedníci dělat to, co dělá Bůh. Nebo jak říká Ježíš: "Buďte soucitní, jako je soucitný váš Otec" (Lk 6,36). Právě mocí Ducha následují Ježíšovu alternativní cestu:  

Milujte své nepřátele, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí. Žehnejte těm, kdo vás proklínají; modlete se za ty, kdo s vámi špatně zacházejí. Když tě někdo udeří do jedné tváře, nastav mu i druhou. Když ti někdo vezme kabát, nech ho, ať ti vezme i košili. Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám (Lukáš 6,27-30).  

Dar Ducha svatého je Boží vlastní síla milovat bezpodmínečně - a touto silou proměňovat svět. 

Tento dar poznání Ducha, schopnost milovat jako Bůh, je stejným darem, který potřebujeme i dnes. Vidíme svět na pokraji zkázy, a přesto jsme k němu příliš často apatičtí. Slyšíme o válkách a hladomorech, přesto se je rozhodneme ignorovat. Sledujeme, jak se země kolem nás rozpadá, a my si jen nastavujeme termostaty. Příliš mnoho z nás chce mít klid a nebýt obtěžováni tím, že na nás někdo jiný - dokonce ani Bůh - klade nároky. To vše svědčí o tom, že nám v životě něco chybí, a prozrazuje, že Ducha svatého ve skutečnosti neznáme. 

Duch je vždy bezplatným darem. Je to vždy nezasloužená milost. Je to vždy čistá milost. Stejně jako vítr jej nelze vidět. Stejně jako kouř jej nelze ovládat. Duch je nepolapitelný, vane, kam chce. Ale stejně jako oheň je Duch cítit. Duch je zakoušen jako teplo Boží lásky. A stejně jako krev je zakoušen jako vnitřní vitalita. Duch je svrchovaně důvěrný, a přesto svrchovaně transcendentní. 

Chceme-li vstoupit do vztahu se vzkříšeným Kristem, musíme se vzdát sami sebe, odevzdat kontrolu nad svým životem a nechat se obdarovat Duchem. Myslíme si, že bychom mohli ztratit svou individualitu, avšak odevzdání se Bohu ji ve skutečnosti zvětšuje. Pro jednou v životě jsme skutečně svobodní a můžeme se stát sami sebou, a ne tím, čím nás chtějí mít ostatní. Nejvyšší formou sebeovládání je schopnost rozdávat se. Tím, že se zcela odevzdáme Bohu, se stáváme jeho vlastníky a zároveň plně vlastníme sami sebe.  

In an early book, Richard Rohr names the ability to love as the essential gift of the Holy Spirit: 

At the end of Luke’s Gospel, Jesus tells his followers, “Stay in Jerusalem until you are covered by the power from on high” (Luke 24:49). The disciples remained as they were told until the Spirit descends upon the gathered community on the feast of Pentecost. Suddenly, there is a new vitality in the Church, a new source of power and love. Just as Jesus was empowered by the Holy Spirit, now the followers of Jesus are empowered by the same Spirit. 

By living in the Spirit, Jesus’ disciples can do what God does. Or as Jesus puts it, “Be compassionate, just the way your Father is compassionate” (Luke 6:36). It is by the power of the Spirit that they follow Jesus’ alternative way:  

Love your enemies; do good to those who hate you. Bless those who curse you; pray for those who treat you badly. If someone slaps you on one cheek, offer your other cheek. If someone takes your coat, let them take your shirt as well. Treat others the way you want them to treat you (Luke 6:27–30).  

The gift of the Spirit is God’s own power to love unconditionally—and to transform the world by that power. 

This gift of knowing the Spirit, of being able to love as God does, is the same gift we need today. We see the world on the brink of destruction, yet we are too often apathetic about it. We hear of wars and famines, yet we choose to ignore them. We watch the earth degrade around us, and we simply adjust our thermostats. Too many of us just want to be left alone, not bothered by someone else—not even God—making demands on us. All of this is evidence of something missing in our lives, and reveals that we do not really know the Holy Spirit. 

The Spirit is always a gratuitous gift. It’s always an unmerited favor. It’s always pure grace. Like wind, it cannot be seen. Like smoke, it cannot be controlled. The Spirit is elusive, blowing where it wills. Yet like fire, the Spirit can be felt. The Spirit is experienced as the warmth of God’s love. And like blood, it is experienced as an inner vitality. The Spirit is supremely intimate, yet supremely transcendent. 

To enter into relationship with the risen Christ, we have to let go of ourselves, surrender control of our lives, and let the Spirit be given to us. We think that we might lose our individuality, yet surrendering to God actually increases it. For once in our lives, we’re truly free to become ourselves rather than what others want us to be. The highest form of self-possession is the capacity to give ourselves away. By giving ourselves completely to God, we come to be possessed by God and in full possession of ourselves at the same time.