Brian McLaren se s vámi podělí o svou vizi obnovené Země, kde lidé žijí v rovnosti se Zemí, ostatními lidmi a světem, který je více než lidský: 

Toto je můj sen a možná je to i váš sen a náš společný sen: abychom se v této bouřlivé době, kdy se světy rozpadají, mohli všichni s ochotným srdcem spojit... společně s ostatními, chudými i bohatými, bez ohledu na rasu nebo pohlaví, bez ohledu na to, kde žijeme, bez ohledu na náboženství nebo vzdělání. Sním o tom, že se někteří z nás, možná dokonce dost z nás, sejdou nejen v kruhu společného lidství, ale ve sféře velké jako celá Země, abychom znovu objevili sami sebe jako pestrobarevné děti Země s mnoha kulturami, členy Týmu Země.  

Sním o tom, že moudrost původních obyvatel, moudrost svatého Františka a svaté Kláry, Buddhy a Ježíše, moudrost klimatologů a ekologů a duchovních vizionářů všech vyznání by mohla být přijata do každého srdce. Pak bychom se mohli podívat po této planetě a neviděli bychom ekonomické zdroje, ale naše posvátné vztahy... bratra delfína a sestru keporkaka, jak plavou v našich majestátních indigových oceánech, nad nimiž se pod modrou oblohou vznáší sestra racka a bratr fregatky. Vnímali bychom všechnu zemi jako posvátnou a s úctou bychom se procházeli po sesterské louce a bratrském lese, cítili bychom příbuznost s bratrem orlem bělohlavým a sesterskou želvou skvrnitou, sesterským vrabcem zpěvným a bratrským motýlem vlaštovičníkem, se všemi našimi příbuznými.  

V mém snu bychom úctu, kterou cítíme, když vstupujeme do nejkrásnější katedrály, cítili stejně tak mezi horami na podzim, u bažin na jaře, obklopeni zasněženými prériemi v zimě a podél meandrujících potoků v létě. V mém snu bychom i v našich městech s úžasem vzhlíželi k obloze a spojení vědy a ducha by nám umožnilo obdivovat posvátnost slunečního světla, zázrak větru, osvěžení deště, rytmus ročních období. Při každém jídle bychom cítili hluboké spojení s poli, sady, řekami a farmami, kde se pěstuje naše jídlo, a cítili bychom hluboké spojení s farmáři a zemědělci, jejichž ruce se starají o půdu, abychom mohli tento den jíst s vděčností a radostí.  

V mém snu by naše životodárné spojení se sebou navzájem a s živou Zemí bylo základní, ústřední a posvátné... a všechno ostatní, od ekonomik přes vlády až po školy a náboženství... by bylo znovu projednáno tak, aby z tohoto základního spojení vycházelo. V mém snu bychom poznávali Boha nikoli odděleně od stvoření, ale jako živé světlo a svatou energii, s níž se setkáváme ve stvoření a skrze stvoření: ztělesněného, vtěleného, v proudu a toku minulosti, přítomnosti a budoucnosti, poznaného nejblíže v energii lásky.  

Brian McLaren shares his vision of a restored Earth where humans live equitably with the Earth, other humans, and the more-than-human world:  

This is my dream, and perhaps it is your dream, and our dream, together: that in this time of turbulence when worlds are falling apart, all of us with willing hearts can come together … together with one another, poor and rich, whatever our race or gender, wherever we live, whatever our religion or education. I dream that some of us, maybe even enough of us, will come together not only in a circle of shared humanity, but in a sphere as big as the whole Earth, to rediscover ourselves as Earth’s multi-colored multi-cultured children, members of Team Earth.  

I dream that the wisdom of Indigenous people, the wisdom of St. Francis and St. Clare and the Buddha and Jesus, the wisdom of climate scientists and ecologists and spiritual visionaries from all faiths could be welcomed into every heart. Then, we would look across this planet and see not economic resources, but our sacred relations … brother dolphin and sister humpback whale, swimming in our majestic indigo oceans, with sister gull and brother frigate bird soaring above them beneath the blue sky. We would see all land as holy land, and walk reverently in the presence of sister meadow and brother forest, feeling our kinship with brother bald eagle and sister box turtle, sister song sparrow and brother swallowtail butterfly, all our relations.  

In my dream, the reverence we feel when we enter the most beautiful cathedral we would feel equally among mountains in autumn, beside marshes in spring, surrounded by snow-covered prairies in winter, and along meandering streams in summer. In my dream, even in our cities, we would look up in wonder at the sky, and a marriage between science and spirit would allow us to marvel at the sacredness of sunlight, the wonder of wind, the refreshment of rain, the rhythm of seasons. At each meal, we would feel deep connection to the fields and orchards and rivers and farms where our food was grown, and we would feel deep connection to the farmers and farmworkers whose hands tended soil so we could eat this day with gratitude and joy.  

In my dream, our life-giving connection to each other and to the living Earth would be fundamental, central, and sacred … and everything else, from economies to governments to schools to religions … would be renegotiated to flow from that fundamental connection. In my dream, we would know God not as separate from creation, but as the living light and holy energy we encounter in and through creation: embodied, incarnated, in the current and flow of past, present, and future, known most intimately in the energy of love.