Brian McLaren nabízí frázi "vítejte v realitě" jako užitečné uznání devastace a nejistoty, kterou přináší rostoucí klimatická krize:   

Naše globální civilizace v současné podobě je nestabilní a neudržitelná. Z ekologického hlediska naše civilizace vysává příliš mnoho zemských zdrojů na to, aby je Země mohla obnovit, a odčerpává příliš mnoho odpadu na to, aby se Země mohla detoxikovat. Z ekonomického hlediska jsou finanční systémy naší civilizace složité, vzájemně propojené, křehké a hluboce závislé na neustálém ekonomickém růstu. Bez neustálého hospodářského růstu se finanční systémy potácejí směrem ke kolapsu. S ekonomickým růstem však zintenzivňujeme a urychlujeme ekologický kolaps. Naše globální ekonomické systémy navíc rozdělují stále více peněz a moci těm, kteří ji již mají, a vytvářejí tak malou síť elit, které žijí v přepychu a mají velkou politickou moc, zatímco miliardy lidí žijí v chudobě nebo téměř v chudobě s malou politickou mocí..... S rostoucí ekologickou a ekonomickou nestabilitou budou narůstat i sociální nepokoje a konflikty.... [1] 

Vítejte v realitě.  

Tato jednoduchá věta ... mi pomáhá na chvíli zpomalit a uznat, že některé věci víme s vysokou mírou jistoty. (Například víme, že oxid uhličitý a metan v atmosféře zachycují teplo; víme, že voda taje při 32 stupních Fahrenheita nebo 0 stupních Celsia; známe několik různých způsobů výroby elektřiny). O jiných věcech však máme mnohem menší jistotu. 

Když říkám "vítejte v realitě", říkám tím: "Vítej, já, v realitě, a to jak v tom, co vím, tak i v tom, co nevím."

Vítejte v realitě. A také říkám: "Vítej, realito, ať už jsi cokoli, známého i neznámého, v mém vědomí."  

Udržovat vědění i nevědění v křehkém, dynamickém a vysoce tvůrčím napětí... to je jedna z hlavních dovedností, které budeme potřebovat, pokud chceme žít s odvahou a moudrostí v nestabilním klimatu, ať už se bude vyvíjet jakýkoli scénář.  

Potřebujeme čelit tomu, co známe. A musíme čelit tomu, co nevíme. Jen to, čemu čelíme, lze změnit. Proto říkám, a doufám, že se ke mně připojíte, vítejte v realitě. [2] 

Otec Richard popisuje, jak nám kontemplace pomáhá setkat se se skutečností a přivítat ji:  

Kontemplace je setkání s takovou skutečností, jakou jsme schopni zvládnout, v její nejjednodušší a bezprostřední podobě, bez filtrů, soudů a komentářů. Kontemplace nám umožňuje rozpoznat a relativizovat naše vlastní nutkavé mentální mřížky - naše praktikované způsoby, jak vše posuzovat, kritizovat a vypočítávat - a také blokovat to, co nechceme vidět.  

O to se snažíme, když praktikujeme kontemplativní modlitbu, což je důvod, proč pro lidi závislé na vlastní mysli a názorech bude kontemplace nejobtížnější, ne-li nemožná. Není divu, že je tak vzácné a vlastně je to "úzká cesta, po které chodí jen málokdo" (Mt 7,14). 

Když odložíme stranou naši soudcovskou mřížku a všechny její komentáře, Bůh má konečně šanci k nám proniknout, protože náš narcismus a malichernost jdou konečně stranou. Pak se zjeví Pravda! [3]   

Brian McLaren offers the phrase “welcome to reality” as a helpful acknowledgment of the devastation and uncertainty that the increasing climate crisis brings:   

Our global civilization as currently structured is unstable and unsustainable. Ecologically, our civilization sucks out too many of the Earth’s resources for the Earth to replenish, and it pumps out too much waste for the Earth to detoxify. Economically, our civilization’s financial systems are complex, interconnected, fragile, and deeply dependent on continual economic growth. Without continual economic growth, financial systems will stumble toward collapse. But with economic growth, we intensify and hasten ecological collapse. In addition, our global economic systems distribute more and more money and power to those who already have it, creating a small network of elites who live in luxury and share great political power, while billions live in or near poverty with little political power…. As we face increasing ecological and economic instability, social unrest and conflict will also increase.… [1] 

Welcome to reality.  

That simple phrase … helps me slow down for a few moments and acknowledge that we do know some things with high levels of confidence. (For example, we know carbon dioxide and methane in the atmosphere trap heat; we know water melts at 32 degrees Fahrenheit or 0 degrees Celsius; we know several different ways to produce electricity.) But about other things, we have much less certainty. 

When I say “welcome to reality,” I am saying, “Welcome, self, to reality, both what I know and what I don’t know.” And I am also saying, “Welcome, reality, whatever you are, both known and unknown, into my awareness.”  

To hold both knowing and unknowing in a delicate, dynamic, and highly creative tension … that is one of the primary skills we will need if we want to live with courage and wisdom in an unstable climate, whatever scenario unfolds.  

We need to face what we know. And we need to face what we don’t know. Only what is faced can be changed. That is why I say, and I hope you will join me, welcome to reality. [2] 

Father Richard describes how contemplation helps us meet and welcome reality:  

Contemplation is meeting as much reality as we can handle in its most simple and immediate form, without filters, judgments, and commentaries. Contemplation allows us to recognize and relativize our own compulsive mental grids—our practiced ways of judging, critiquing, and computing everything—as well as blocking what we don’t want to see.  

This is what we’re trying to do when we practice contemplative prayer, which is why people addicted to their own mind and opinions will find contemplation most difficult, if not impossible. No wonder it is so rare and, in fact, “the narrow road that few walk on” (Matthew 7:14). 

When our judgmental grid and all its commentaries are placed aside, God finally has a chance to get through to us, because our narcissism and pettiness are at last out of the way. Then Truth stands revealed! [3]