Neděle 
Archetypální představa ''domova'' ukazuje hned dvěma směry. Konec je jaksi na začátku a začátek směřuje ke konci. Jedno velké tajemství je odhaleno na počátku a navždy nás láká vpřed k jeho plnému uskutečnění.  
-Richard Rohr 

Pondělí 
V metafoře života jako cesty jde podle mě nakonec o návrat domů, tam, kde jsme začali. Když se blížím ke smrti, myslím, že nejlepší způsob, jak popsat to, co bude následovat, není "umírám", ale "konečně se vracím domů".  
-Richard Rohr  

Úterý
Dvakrát ročně pozastavujeme Denní meditace, abychom vás požádali o podporu. Pokud vás programy CAC (včetně těchto Denních meditací) ovlivnily a máte finanční možnosti, zvažte prosím možnost přispět. Vážíme si každého daru, protože nám záleží na tom, aby naše práce a tyto meditace byly dostupné všem. 

Středa 
Duchovní stesk po domově se stal téměř každodenním otupujícím smutkem. Není to deprese ani vyčerpání. Je to nepříjemné vědomí, že se blížím ke konci jedné věci a začátku další. Odcházím a přicházím. Je v tom strach, ale také radostné očekávání.  
-Brené Brown 

Čtvrtek 
Zkušenosti návratu domů a hloubky se stávají příslibem, zárukou, náznakem a příslibem něčeho věčného. Jakmile se dotkneme něčeho skutečného, objeví se vnitřní naléhavost, že to skutečné, je-li skutečné, musí být navždy.  
-Richard Rohr 

Pátek 
U nás doma není třeba hádat, zda jsme uvnitř nebo venku, zda jsme vítáni nebo ne. Domov vždy připravuje místo s ohledem na nás. Jak si připravujete domov bezpodmínečného přijetí vy sami? 
-Felicia Murrell  

Devatenáctý týden cvičení 

Nalézání domova v sobě 

Autorka Kaitlin Curtice píše o posvátném odkazu domova: 

Myslím si, že jedny z nejsilnějších míst na zemi jsou houpací křesla na verandách, lavičky usazené kolem jídelních stolů, kameny rozestavěné kolem ohnišť a koberec u dětské postele. Jsou to místa, kde si vyprávíme příběhy, kde zkoumáme, co znamená být člověkem, a rozhodujeme se, kolik laskavosti budeme projevovat sobě i druhým. 

Jsou to místa, kde se učíme, kdo je a kdo není Bůh, kde se učíme, jaký život máme žít, kde se dozvídáme o tom, jak jsou děti a starší lidé propojeni a nacházejí posvátno ve svých každodenních zkušenostech, protože se k nim sklánějí a naslouchají jim celou svou bytostí. 

Kéž bychom se vždy vraceli na místa, kde příběhy začínají, abychom je zpochybňovali, přijímali a ctili a šeptali sobě i druhým, že jsme vždy, vždy přicházíme. 

Nezapomeň, 
miláčku, 
žít. 
Nezapomeň 
zahrabat 
prsty do písku 
a nechat klíčky od auta 
a smát se podivnostem. 
Nezapomeň žasnout 
a cítit zoufalství, 
cítit nebezpečí 
a utíkat před ním. 
Nezapomeň 
pouštět se do riskování, 
vylézt na hory 
na které nikdo nevěřil, že bys mohl vylézt. 
Nezapomeň 
mít rád sám sebe, 
všechny, 
v každém ročním období 
a na každém místě, 
protože nikdy nevíš, 
kdy ti 
přijdou zaklepat na 
šálek kávy 
a opožděné objetí. 
Nezapomeň 
že žiješ 
právě teď 
až nebudeš, 
a ani potom, 
nezapomeň 
jak krásné 
bylo 
zavolat si Domov. 

Sunday 
The archetypal idea of ‘‘home’’ points in two directions at once. Somehow, the end is in the beginning, and the beginning points toward the end. The One Great Mystery is revealed at the beginning and forever beckons us forward toward its full realization.  
—Richard Rohr 

Monday 
In the metaphor of life as a journey, I think it’s finally about coming back home to where we started. As I approach death, I think the best way to describe what’s coming next is not “I’m dying,” but “I’m finally going home.”  
—Richard Rohr  

Tuesday
Twice per year, we pause the Daily Meditations to ask for your support. If you have been impacted by the CAC’s programs (including these Daily Meditations) and are financially able, please consider donating. We appreciate every gift, as we are committed to keeping our work and these Meditations accessible to all. 

Wednesday 
Spiritual homesickness has become an almost daily dulling grief. It’s not depression or exhaustion. It’s an uncomfortable knowing that I’m coming to the end of one thing and the beginning of the next. I’m leaving and arriving. There’s fear, but there’s also joyful anticipation.  
—Brené Brown 

Thursday 
Experiences of homecoming and depth become the pledge, guarantee, hint, and promise of an eternal something. Once we touch upon the Real, there is an inner insistence that the Real, if it is the Real, has to be forever.  
—Richard Rohr 

Friday 
At home, there’s no need to guess whether we’re in or out, welcomed or not. Home always prepares a place with us in mind. How are you preparing a home of unconditional acceptance for yourself? 
—Felicia Murrell  

Week Nineteen Practice 

Finding Home in Ourselves 

Author Kaitlin Curtice writes about the sacred legacy of home:  

I believe some of the most powerful places on earth are the rocking chairs on front porches, the benches nestled around dinner tables, the stones set up around firepits, and the rug at the base of a child’s bed. They are the places where we tell stories, where we examine what it means to be human and decide how much kindness we will show ourselves and one another. 

Those are the places where we learn who God is and who God isn’t, where we are taught what kind of lives to live, where we learn about how the children and the elders are connected and find the Sacred in their everyday experiences because they are leaning in and listening with their whole beings. 

May we always return to the places where the stories begin, to challenge them, to accept and honor them, and to whisper to ourselves and one another that we are always, always arriving. 

Don’t forget, 
my love, 
to live. 
Don’t forget 
to bury 
your toes in sand 
and leave the car keys 
and laugh at oddities. 
Don’t forget to marvel 
and feel despair, 
to sense danger 
and run from it. 
Don’t forget 
to take chances, 
to climb mountains 
that no one believed 
you could climb. 
Don’t forget 
to love yourself, 
all of you, 
from every season 
and every place, 
because you never know 
when they will 
come knocking for 
a cup of coffee 
and an overdue hug. 
Don’t forget 
that you are alive 
right now 
until you won’t be, 
and even then, 
don’t forget 
how beautiful 
it was to 
call yourself Home.