Přechod na nejhlubší úroveň komunikace,  

Kde se nikdy nezastavil pohyb tam a zpět.  

Kde nejsem iniciátorem, ale samotným přenosovým drátem. -Richard Rohr

Episkopální kněz a aktivista Adam Bucko popisuje jednoduchou modlitební praxi, která ho udržuje:  

Jednu z největších lekcí o modlitbě v mém životě mi dal renegátský rabín, který desítky let pracoval v ulicích New Yorku a zachraňoval děti před bezdomovci a prostitucí - svatý muž, který zasvětil svůj život hledání Boha v nejtemnějších stínech Manhattanu. Pomohl mi uskutečnit modlitbu tím, že mi dal tyto jednoduché pokyny: "Když se modlíš, mluv s Bohem, jako bys mluvil se svým nejlepším přítelem. Řekni Svatému všechno. Zejména si každý den vyhraďte určitý čas, kdy Bohu řeknete o všech svých starostech, bolestech a problémech. Sundejte si masku a prostě mluvte. Když to uděláte, když opravdu necháte celou svou podstatu takto mluvit s Bohem, bude v některých dnech hodně slz. Ale to je dobře. A až skončíte s vyprávěním Bohu o svých bolestech, ... jen tiše spočívejte v Bohu a nechte Boha, aby vás objal. A pak po zbytek dne praktikujte radost a optimismus s vědomím, že jste milované Boží dítě, s vědomím, že jste milováni, a s vědomím, že ve svém srdci nosíte velký dar…."  

V některých nejtěžších chvílích mého života mě zachránil právě tento způsob modlitby - všechno Bohu vyprávět, plakat s Bohem, zápasit s Bohem, a když je po všem, prostě spočinout v Bohu, cítit se milován do novosti, cítit se milován do živosti a radosti. [1]  

Otec Richard si v poslední době oblíbil jednoduchou formu modlitby, kterou nazývá interlokutací:  

Bůh je stálým Rozmlouvajícím s duší.
Tento hlas je tak stálý a neodbytný, že ho neumíš odlišit od
sama sebe.
Záleží jen na TOBĚ, jaký hlas si zvolíš, takový je!
Vždycky rozhoduješ ty.
TY znáš tento hlas natolik, že ho bereš jako daný a samozřejmý.
Nedá se naučit, protože učíš se tomu, co neznáš.
Tento hlas znáš jako svůj vlastní vnitřní dialog o všem, takže ho opravdu nelze naučit. Lze ho pouze slyšet.
Když se mohu zastavit a vychutnat si tento rozhovor, je to POŽITEK.
Když odmítám tento hlas poznat nebo ctít, je to NEPŘÍTOMNOST.
Věru se nemusíš moc snažit, nic dokonalého není třeba dělat.
Bůh ti (duši) nechává na starosti, co chce - celou cestu do nebe i do pekla.
Je to spíše naprostá odevzdanost ze strany Boha.A také z tvé strany!
Proč by ses tomu bránil?
Proč to nenechat být Láskou!
Pro tebe i pro všechno ostatní. [2]

Going to the deepest level of communication,  

Where back and forth has never stopped.  

Where I am not the initiator but the transmission wire itself. —Richard Rohr  

Episcopal priest and activist Adam Bucko describes a simple prayer practice that sustains him:  

One of the greatest lessons in my life about prayer came from a renegade rabbi who spent decades working on the streets of New York City rescuing kids from homelessness and prostitution—a holy man who dedicated his life to seeking God in the darkest shadows of Manhattan. He helped to make prayer real by giving me these simple instructions: “When you pray, talk to God just as if you were talking to your best friend. Tell the Holy One everything. Especially, dedicate specific times each day when you tell God about all your worries, all your hurts, all of your problems. Take off your mask and just speak. If you do that, if you really let your whole essence speak to God like that, some days there will be a lot of tears. But that’s a good thing. And when you are done telling God about your hurts, … just silently rest in God, letting God hold you. And then for the rest of the day practice joy and optimism knowing that you are God’s beloved child, knowing that you are loved, and knowing that you are carrying a great gift in your heart….”  

In some of the most difficult times in my life, this way of prayer is what saved me—telling God everything, crying with God, wrestling with God, and then when all is said and done, just resting in God, feeling loved into newness, feeling loved into aliveness and joy. [1]   

Father Richard lately has been enjoying a simple form of prayer he calls interlocution:   

God is the constant Interlocutor with the soul.  
This voice so constant and insistent, you do not know how to differentiate it from  
yourself.  
YOU are so in charge here, that what you choose the voice to be, is what it is! You  
are always calling the shots.  
YOU know this voice so much, you take it as a given and for granted.  
It cannot be taught, because teaching is about what you don’t know.  
You know this voice as your own interior dialogue about everything, so it really  
cannot be taught. It can only be heard.  
When I can just stop and enjoy this interlocution, it is an ENJOYMENT.  
When I refuse to recognize or honor this voice, it is an ABSENCE.  
You really do not have to try hard, nothing perfect needs to be done.  
God leaves you (the soul) in charge of what it wants—all the way to heaven and hell.  
It is a rather total surrender on God’s part. And on yours!  
Why would you resist this?  
Why not let it be Love!  
For you and everything else. [2]