Richard Rohr popisuje, jak může umění sloužit jako brána k mystické zkušenosti a hlubšímu poznání: 

Musí existovat způsob, jak být jak zde , tak i v hlubině zde. Ježíš je zde, Kristus je v hloubce zde. To je podle mě podstata vtělení a dar kontemplace. Musíme se naučit milovat a užívat si věci takové, jaké jsou, v jejich hloubce, v jejich duši a v jejich plnosti. Kontemplace je "druhým pohledem", kterým něco vidíme v jeho konkrétnosti, a přesto také v mnohem širším rámci. Poznáme ji podle radosti, kterou nám přináší.  

Tento inkarnační a kontemplativní vhled mi umožnila dvě umělecká díla. První se jmenuje Nanebevstoupení Krista od Hanse von Kulmbach (asi 1480-1522). Zobrazuje dvě lidské nohy Ježíše Krista v samém horním rohu velkého obrazu Nanebevstoupení Páně. Většinu plátna zabírají apoštolové, kteří jsou spolu s Kristem přitahováni očima, zatímco jeho nohy se pohybují mimo vrchol obrazu, pravděpodobně do duchovních sfér. Ten obraz na mě měl úžasný účinek. I já jsem se přistihl, že se dívám za obraz směrem ke stropu muzea umění. Byl to mystický okamžik - okamžik, který mě zároveň přenesl mimo obraz a přímo zpět do místnosti, kde jsem stál.  

Druhým uměleckým dílem je malá bronzová socha svatého Františka, která se nachází v horní bazilice v italském Assisi. Socha vytvořená sochařem, jehož jméno je skryto, zobrazuje Františka, jak s úctou a úžasem hledí do hlíny, což je zcela neobvyklé a téměř šokující. Duch svatý, který je téměř vždy zobrazován jako sestupující shora, je zde zobrazen jako přicházející zdola - dokonce tak, že je skryt v hlíně! Bůh je skrytý ve špíně a blátě, místo aby sestupoval z oblaků. Jedná se o zásadní přesun místa. Jakmile poznáme, že zázrak "Slova, které se stalo tělem", se stal samotnou podstatou vesmíru, nemůžeme si pomoci a jsme šťastní i svatí. To, co potřebujeme především, je zde!

Obě tato umělecká díla spojují oba světy, ale z různých perspektiv. Přesto se v obou obrazech představuje božské, které se ujímá vedení při výměně míst. Možná mají umělci k tomuto Tajemství snadnější přístup než mnozí teologové. Pochybuji, že můžeme vidět Boží obraz (imago Dei) v našich bližních, když ho nejprve nemůžeme vidět v rudimentární podobě v kamenech, v rostlinách a květinách, v podivných zvířátkách, v chlebu a víně, a hlavně nemůžeme tento objektivní Boží obraz uctít v sobě. Tato duchovní cesta je vyladěním celého těla. Nakonec je to opravdu všechno, nebo nic, tady a pak všude.  

 
Odkaz:  
Převzato z Richard Rohr, "The Artist's Access to Mystery", Oneing 12, č. 1, Art and Spirituality (jaro 2024): 36-37. K dispozici v tištěné podobě a PDF ke stažení. 

Obrázek: Benjamin Yazza, Bez názvu (detail), Nové Mexiko, 2023, fotografie, použito se svolením. Klikněte zde pro zvětšení obrázku. Co nás přitahuje, když se díváme na obraz? Zde vidíme pohyb, plynulost a umělecké přírodní dřevo.

Podívejte se na tento obrázek.

Prozkoumat dále

Pracujte s námi

Poznejte tým

Richard Rohr describes how art can serve as a gateway to mystical experience and deeper knowing: 

There must be a way to be both here and in the depth of here. Jesus is the here, Christ is the depth of here. This, in my mind, is the essence of incarnation, and the gift of contemplation. We must learn to love and enjoy things as they are, in their depth, in their soul, and in their fullness. Contemplation is the “second gaze” through which we see something in its particularity and yet also in a much larger frame. We know it by the joy it gives.    

Two pieces of art have given me this incarnational and contemplative insight. The first is called The Ascension of Christ by Hans von Kulmbach (c. 1480–1522). It portrays the two human feet of Jesus at the very top of a large painting of the Ascension. Most of the canvas is taken up by the apostles, who are drawn up with Christ through their eyes, as his feet move off the top of the painting, presumably into the spiritual realms. The image had a wonderful effect on me. I too found myself looking beyond the painting toward the ceiling of the art museum. It was a mystical moment—one that simultaneously took me beyond the painting and right back into the room where I was standing.  

The second piece of art is a small bronze statue of St. Francis, located in the upper basilica of Assisi, Italy. Created by a sculptor whose name is hidden, the statue shows Francis gazing down into the dirt with awe and wonder, which is quite unusual and almost shocking. The Holy Spirit, who is almost always pictured as descending from above, is pictured here as coming from below—even to the point of being hidden in the dirt! God is hidden in the dirt and mud instead of descending from the clouds. This is a major transposition of place. Once we know that the miracle of “Word made flesh” has become the very nature of the universe, we cannot help but be both happy and holy. What we first of all need is here!  

Both these pieces of art put the two worlds together, but from different perspectives. Yet in both images, it is the Divine that takes the lead in changing places. Maybe artists have easier access to this Mystery than many theologians. I doubt if we can see the image of God (imago Dei) in our fellow humans if we cannot first see it in rudimentary form in stones, in plants and flowers, in strange little animals, in bread and wine, and most especially cannot honor this objective divine image in ourselves. It is a full-body tune-up, this spiritual journey. It really ends up being all or nothing, here and then everywhere.   

  
Reference:   
Adapted from Richard Rohr, “The Artist’s Access to Mystery,” Oneing 12, no. 1, Art and Spirituality (Spring 2024): 36–37. Available in print and PDF download. 

Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. What draws us when we gaze on an image? Here we see movement, flow, and artistry in natural wood.

Explore Further

Practice With Us

Meet The Team