Otec Richard se dělí o svou kontemplativní praxi při návštěvě muzeí umění: 

Věřím, že dobré umění má moc vyvolat prozření. Někdy, když nemůžeme odtrhnout oči od obrazu nebo uměleckého díla, dochází k prozření. Ještě nevíme, co poznáváme, zatímco moudrost nevědomí se převáží na druhou stranu do vědomí. Carl Jung řekl, že velké umění představuje "archetypální obraz". [1] Na jedné ze svých prvních přednáškových cest mimo Cincinnati jsem navštívil Muzeum umění v St. Louis. Měli tam výstavu leknínů Clauda Moneta; některé obrazy zabíraly celou stěnu. Bylo to klidné odpoledne všedního dne, a jak jsem procházel z jedné místnosti do druhé, přistihl jsem se, že jsem čím dál tišší a spokojenější, klidnější a spokojenější. Když jsem po skončení výstavy vyšel na slunce, měl jsem pocit, že jsem se vznesl domů. Nečekal jsem na prozření, ale myslím, že mi ho bylo i tak dopřáno. Nevím, jestli se mi dostalo nové informace o učení nebo teologického vhledu, ale zážitek mě spojil s něčím hlubokým a pravdivým uvnitř. Dodnes, když jsem v nějakém městě a mám volný čas, jdu do muzea umění. 

Lidová umělkyně a absolventka školy Living School Lourdes Bernard píše:  

Umění vybízí diváky, aby se zamysleli nad spiritualitou a transformační silou obrazů. Poutavé umění nabízí oddech, rozjímání, i když sdílí silné, inspirativní nebo obtížné příběhy. Umělecké obrazy jsou skutečné a živé a mají moc nás změnit a způsobit změnu.... Mohou změnit náš pohled na to, co jsme si mysleli, že o daném tématu víme a chápeme. Příliš často je umění považováno za dekorativní, a přitom je podstatně víc než to. Zabývat se uměním znamená, že musíme zpomalit, abychom umožnili vstup nové zkušenosti, ke které se možná nelze dostat jiným způsobem. Může to být rozšiřující zkušenost. [2] 

Richard pokračuje: 

Myslím si, že dobré umění, dobrá poezie a pravdivá mytologie nám sděluje, aniž bychom si toho byli vědomi, že život není jen sled izolovaných, nesouvisejících událostí. Velké pravdy - pokud je lze vizualizovat v obrazech - odhalují hluboké zákonitosti a ukazují, že jsme jejich součástí. To nás hluboce uzdravuje a z velké části se to děje pod naším vědomím. Velký příběh nás vtahuje dovnitř vesmírného příběhu. Jsme-li křesťané, je naším kosmickým příběhem mapa Ježíšova života, božské početí, běžný život, zrada, opuštění, odmítnutí, ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení. Vše se uzavírá do kruhu. Možná tomu opravdu nevěříme. Možná jsme se tomu nepoddali a nevěříme tomu, ale pokud to dokážeme, dělá to z nás mnohem šťastnější lidi. Naše štěstí je samozřejmě na povrchní úrovni, protože utrpení je všude. Nezavíráme oči před bolestí světa, ale na hluboké, nevědomé úrovni nám vesmírný příběh nabízí uzdravení a soudržnost. Dobré umění nám dává pocit, že do tohoto příběhu patříme, že patříme do tohoto světa.  

Father Richard shares his contemplative practice of visiting art museums: 

I believe good art has the power to evoke an epiphany. Sometimes, when we can’t take our eyes off a picture or work of art, an epiphany is happening. We don’t yet know what we’re knowing while the wisdom of the unconscious is being ferried across to the conscious mind. Carl Jung said great art presents an “archetypal image.” [1] On one of my very first speaking trips away from Cincinnati, I visited the St. Louis Art Museum. They had an exhibit of Claude Monet’s water lilies; some paintings took up the whole wall. It was a quiet weekday afternoon, and as I went from room to room, I found myself getting quieter and happier, quieter and happier. When I walked out into the sunshine after the exhibit, I felt like I floated home. I wasn’t waiting for an epiphany, but I think I was granted one anyway. I don’t know that I had a new piece of doctrinal information or theological insight, but the experience connected me to something deep and true within. To this day when I’m in a city and have some time free, I go to an art museum. 

Folk artist and Living School alumna Lourdes Bernard writes:  

Art invites audiences to consider the spirituality and transformative power of images. Engaging art offers respite, contemplation, even as it shares powerful, inspiring, or difficult stories. Art images are real and alive and have the power to change us and cause change.… They can shift our perspective on what we thought we knew and understood about a subject. Too often, art is considered decorative, and it is significantly more than that. Engaging with art means we have to slow down to allow a new experience to enter which perhaps cannot be accessed in another way. It can be an expansive experience. [2] 

Richard continues: 

I believe good art, good poetry, and true mythology communicates, without our knowing it, that life is not just a series of insulated, unrelated events. The great truths—when they can be visualized in images—reveal deep patterns, and reveal that we are a part of them. That deeply heals us, and it largely happens beneath our conscious awareness. A great story pulls us inside of a cosmic story. If we’re Christian, our cosmic story is the map of the life of Jesus, the divine conception, ordinary life, betrayal, abandonment, rejection, crucifixion, resurrection, and ascension. It all comes full circle. We might not really believe it. We might not have surrendered to it or trust it, but if we can, it makes us much happier people. Our happiness is on a surface level, of course, because suffering is everywhere. We don’t close our eyes to the world’s pain, but on a deep, unconscious level, a cosmic story offers us healing and coherence. Good art gives us a sense that we belong in that story, we belong in that world.