Pravdivé setkání s Kristem v nás osvobozuje něco, co jsme nevěděli, že máme, sílu, naději, schopnost žít, odolnost, schopnost odrazit se ode dna, když jsme si mysleli, že jsme zcela poraženi, schopnost růst a měnit se, sílu tvořivé proměny.
-Thomas Merton, On je vzkříšený 

Otec Richard učí, že podstatou kontemplativní modlitby je přítomnost a láska: 

Modlitba není především vyslovování slov nebo přemýšlení o myšlenkách. Je to setkání a životní postoj. Je to způsob života v přítomnosti, s vědomím přítomnosti, a dokonce radostí z přítomnosti. Plně kontemplativní lidé si více než jen uvědomují Boží Přítomnost; důvěřují jí, dovolují si ji a těší se z ní.

Kontemplativní tajemství spočívá v tom, že se učíme žít v přítomnosti, která není tak prázdná, jak by se mohlo zdát nebo jak se obáváme, že by mohla být. Snažte se uvědomit si, že vše je právě tady a teď a že Bůh je v tomto okamžiku neobviňujícím způsobem. Když to dokážeme prožít, zakusit a vychutnat, nepotřebujeme se toho držet.  

Protože většinu svých okamžiků neochutnáváme ani nejsme v Přítomnosti, nejsme nikdy plní. Vytváříme si umělou plnost a chceme se jí držet. Není však čeho se držet, když začneme ochutnávat plnost přítomnosti. Bůh je buď v tomto teď , nebo není vůbec. Pokud nám přítomnost nikdy nestačila, budeme se vždycky snažit chytat. Zde je lakmusový papírek: pokud na sebe a na druhé tlačíme, ještě jsme neobjevili tajemství štěstí. Tento okamžik je tak plný božské přítomnosti, jak jen může být.  

Přítomný okamžik nemá konkurenci, není posuzován ve srovnání s žádným jiným. Nikdy předtím se to nestalo a už se to nikdy nestane. Když však porovnávám, nejsem zamilovaný. Nemohu se dostat k lásce, protože hledám nový způsob, jak dominovat. Způsob, jakým poznáme, že tato mysl není pravda, je ten, že Bůh s námi takto nejedná. Mystikové, ti, kteří se opravdu modlí, to vědí. Ti, kdo hluboce vstupují do velkého tajemství, nezažívají Boha, který srovnává, rozlišuje a soudí. Zakoušejí všeobjímajícího příjemce, příjemce, který v každém jednotlivci rozpoznává božský obraz. 

Pro Ježíše je modlitba zřejmě záležitostí očekávání v lásce. Navracení se k lásce. Důvěra, že láska je nejhlubším proudem skutečnosti. Proto modlitba nejsou především slova; je to především přístup, postoj. Proto mohl Pavel říci: "Modlete se stále, modlete se bez ustání" (1 Sol 5,17). Kdybychom to četli tak, že to vyžaduje slova, bylo by to jistě nemožné. Máme spoustu jiných věcí na práci. Můžeme se však modlit bez přestání, pokud najdeme proud a umíme se brodit v jeho vodách. Proud bude protékat skrze nás; my se jen musíme stále rozhodovat, že v něm zůstaneme.  

True encounter with Christ liberates something in us, a power we did not know we had, a hope, a capacity for life, a resilience, an ability to bounce back when we thought we were completely defeated, a capacity to grow and change, a power of creative transformation.
—Thomas Merton, He Is Risen 

Father Richard teaches that the essence of contemplative prayer is presence and love: 

Prayer is not primarily saying words or thinking thoughts. It’s an encounter and a life stance. It’s a way of living in the Presence, with awareness of the Presence, and even enjoying the Presence. Fully contemplative people are more than aware of Divine Presence; they trust, allow, and delight in it.  

The contemplative secret is learning to live in the now, which is not as empty as it might appear to be or that we fear it may be. Try to realize that everything is right here, right now and God is in this moment in a non-blaming way. When we’re able to experience that, taste and enjoy it, we don’t need to hold on to it.  

Because most of our moments are not tasted or in the Presence, we are never full. We create artificial fullness and want to hang on to that. But there’s nothing to hold on to when we begin to taste the fullness of now. God is either in this now  or God isn’t at all. If the now has never been sufficient, we’ll always be grasping. Here is a litmus test: if we’re pushing ourselves and others around, we haven’t yet found the secret of happiness. This moment is as full of the Divine Presence as it can be.  

The present moment has no competition; it’s not judged in comparison to any other. It has never happened before and will not happen again. But when I’m in competition, I’m not in love. I can’t get to love because I’m looking for a new way to dominate. The way we know this mind is not  the truth is that God does not deal with us like this. Mystics, those who really pray, know this. Those who enter deeply into the great mystery do not experience a God who compares, differentiates, and judges. They experience an all-embracing receptor, a receiver who recognizes the divine image in each and every individual. 

For Jesus, prayer seems to be a matter of waiting in love. Returning to love. Trusting that love is the deepest stream of reality. That’s why prayer isn’t primarily words; it’s primarily an attitude, a stance. That’s why Paul could say, “Pray always; pray unceasingly” (1 Thessalonians 5:17). If we read that as requiring words, it’s surely impossible. We’ve got lots of other things to do. We can pray unceasingly, however, if we find the stream and know how to wade in its waters. The stream will flow through us; all we have to do is keep choosing to stay there.