Episkopální kněžka a pedagožka Alice Updike Scannellová (1938-2019) považovala spiritualitu za základní prvek radikální odolnosti.  

Přihlédnutí k naší spiritualitě je základní dovedností pro radikální odolnost. Ty druhy životních výzev a protivenství, které vyžadují radikální odolnost, obvykle způsobují bolest a utrpení. Bolest a utrpení nezvládneme bez duchovní podpory. Velkou část této duchovní podpory nám poskytnou lidé - někteří z těch, které známe, a někteří cizí lidé, kteří nám nabídnou vlídné slovo nebo nám přijdou pomoci, když to potřebujeme. Duchovní podporu můžeme také najít prostřednictvím náboženské tradice, programu dvanácti kroků nebo meditační praxe, jako je tai-či, meditace všímavosti nebo jóga.  

Ne všechna náboženství nebo duchovní systémy víry jsou však pro radikální odolnost užitečné. Jakékoli náboženství nebo systém duchovní víry, který je odsuzující, trestající, rigidní nebo výlučný, je potenciální překážkou odolnosti. Druh spirituality, který slouží jako dovednost radikální odolnosti, respektuje důstojnost každé lidské bytosti; chápe, že všechny bytosti, životní prostředí a vesmír jsou vzájemně propojené; považuje Vyšší moc za milující; a za základní hodnoty považuje upřímnost, sebeuvědomění, soucit, odpuštění, smíření, otevřenost, přijetí a uzdravení.  

Kdykoli se snažíme pochopit, jak můžeme žít svůj život smysluplněji a účelněji, a to prostřednictvím modlitby, meditace nebo jiné praxe duchovního rozlišování, a s otevřenou myslí věnujeme pozornost tomu, co k nám v reakci na tuto praxi přichází, zapojujeme svou spiritualitu jako dovednost radikální odolnosti. Takové zapojení do spirituality má v průběhu času transformační účinky. Mění způsob, jakým chápeme sami sebe. Otevírá naše srdce vědomí vděčnosti a vede nás k většímu soucitu a pocitu propojení s ostatními.  

Scannell pojmenovává, že naše spiritualita a víra musí dozrát, aby nám byly oporou v těžkých dobách: 

Pokud jsme v dospělosti nevěnovali velkou pozornost prohlubování svého duchovního života, pravděpodobně nám budou chybět duchovní zdroje, které budeme potřebovat, abychom byli radikálně odolní. Naše dětské chápání spirituality obvykle není adekvátní, když zažijeme takovou nepřízeň osudu, která navždy změní náš život. Když hledáme smysl toho, co se nám stalo, a hledáme pochopení toho, kdo jsme, když nemůžeme dělat to, co jsme dělali, nebo být tím, kým jsme bývali, pak potřebujeme duchovní zdroje, které jdou hlouběji....  

Ale i když máme silný smysl pro spiritualitu a vztah k posvátnu, můžeme zažívat úzkost, pochybnosti, zoufalství, bídu a temnotu. James Hollis tyto zkušenosti nazývá "návštěvy bažin" a popisuje, jak obohacují náš život a pomáhají nám růst do zralé spirituality. [1] Setkání s těmito [bolestnými] zkušenostmi v duchovním rámci odolnosti nakonec vedou k rozšíření, nikoliv ke zmenšení. "Po pravdě řečeno, přejeme si, abychom nemuseli růst," píše Hollis, "ale život od nás žádá víc než to". [2]  

Episcopal priest and educator Alice Updike Scannell (1938–2019) considered spirituality to be an essential element of radical resilience.  

Attending to our spirituality is an essential skill for radical resilience. The kinds of challenges and adversities in life that demand radical resilience usually cause pain and suffering. We cannot handle pain and suffering without spiritual support. Much of that spiritual support will come from people—some from those we know and some from strangers who offer a kind word or come forward to help when we need it. We might also find spiritual support through our religious tradition, twelve-step program, or a meditative practice such as tai chi, mindfulness meditation, or yoga.  

However, not all religions or spiritual belief systems are helpful for radical resilience. Any religion or spiritual belief system that is judgmental, punitive, rigid, or exclusive is a potential obstacle to resilience. The kind of spirituality that serves as a radical resilience skill respects the dignity of every human being; understands that all beings, the environment, and the universe are interconnected; views the Higher Power as loving; and holds honesty, self-awareness, compassion, forgiveness, reconciliation, openness, acceptance, and healing as core values.  

Whenever we seek to understand how we can best live our lives with meaning and purpose, through prayer, meditation, or another practice of spiritual discernment, and we pay attention with an open mind to what comes to us in response to that practice, we’re engaging with our spirituality as a radical resilience skill. Over time, engagement with spirituality in this way is transformative. It changes the way we understand ourselves. It opens our hearts to an awareness of gratitude and leads us into greater compassion and a sense of connection with others.  

Scannell names that our spirituality and faith have to mature in order to be supportive in difficult times: 

If we haven’t paid much attention to deepening our spiritual life as we’ve become adults, we’re likely to lack the spiritual resources we’ll need to be radically resilient. Our childhood understanding of spirituality is usually not adequate when we experience the kind of adversity that changes our life forever. When we search for the meaning in what has happened to us, and we search for an understanding of who we are when we can’t do what we used to do, or be who we used to be, then we need spiritual resources that go deeper….  

Yet even when we have a strong sense of spirituality and relationship with the sacred, we can experience anguish, doubt, despair, misery, and darkness. James Hollis calls these experiences “swampland visitations” and describes how they enrich our lives and help us to grow into a mature spirituality. [1] Encounters with these [painful] experiences in the spiritual framework of resilience ultimately lead to enlargement, not diminishment. “If truth be told, we wish we didn’t have to grow,” writes Hollis, “but life is asking more of us than that.” [2]