Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Vzor obětního beránka: Týdenní shrnutí Svatá sobota Neděle Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Třináctý týden cvičení Přetrvávání v napětí Autorka Kat Armasová se zamýšlí nad duchovní praxí setrvávání v napětí mezi zimou a jarem, křížem a vzkříšením: Znáte těch několik posledních týdnů před jarem, kdy se zima zoufale snaží udržet, její kostnaté prsty jsou studené a křehké a ztrácejí sevření před slunečním teplem? Stromy tyčící se nad vaší hlavou jsou možná ještě holé, ale když se podíváte dolů, po zemi se sypou fialová poupata, která se derou z lůna země.... Pokud budeme pozorní, možná si všimneme, že nás země neustále láká k přijetí tohoto daru. Na pokrčených kolenou s chladivým dechem a hřejivým dotykem nás příroda žádá, abychom zůstali v tomto okamžiku. Právě zde. Ještě chvíli. Cítíte to?"… Ježíšův život a smrt nabízejí pozvání k posezení v posvátném napětí, ale mnohým to není příjemné. Jsme lidé, kteří se pekelně snaží něco napravit, kterým je nepříjemný zápas nebo smutek. Možná proto mnozí z nás Bílou sobotu dlouho ignorovali. Je to den mezi Kristovou smrtí na Velký pátek a jeho vzkříšením na Velikonoční neděli. V přistěhovaleckém katolickém kostele, kam jsem chodil s abuelou (babičkou), když jsem vyrůstal, byl tento svatý den čekání stejně důležitý jako Velikonoční neděle, protože odrážel naši realitu - neustálé tlačení a tahání mezi smutkem a radostí, smrtí a vzkříšením. V tento den jsme zapalovali svíčky a seděli před oltářem snad celé roky. Věděli jsme, že radost přijde, ale nebylo kam spěchat. Svaté napětí bylo prostorem, ve kterém jsme se cítili nejživěji. Tehdy jsem to ještě nevěděl, ale la Espíritu Santa [Duch svatý] ve mně utvářel něco posvátného. Armas nás vyzývá k zamyšlení: Jaké okamžiky posvátného napětí vynikají ve vašem životě? Co vám říkaly o vašem lidství?" Fr. Richard Rohr, OFM přeloženo DeepL | The Scapegoating Pattern: Weekly Summary
Holy Saturday Sunday Monday Tuesday Wednesday Thursday Friday Week Thirteen Practice Lingering in the Tension Author Kat Armas reflects on the spiritual practice of lingering in the tension between winter and spring, the cross and resurrection: You know those last few weeks before spring, when winter is trying desperately to hold on, her bony fingers cold and frail, losing their grip to the warmth of the sun? The trees towering above your head might still be bare, but when you look down, buds of purple are sprinkled across the ground, bursting forth from earth’s womb…. If we pay close attention, we might notice the earth constantly beckoning us to receive this gift. On bended knees with cool breath and a warm touch, the natural world asks us to stay in this moment. Right here. A little longer. Do you feel it?… The life and death of Jesus offers an invitation to sit in a sacred tension, but many are not comfortable doing this. We are a people hell-bent on fix-its, uncomfortable with struggle or with sadness. Perhaps this is why, for many of us, Holy Saturday has long been ignored. This is the day between the death of Christ on Good Friday and his resurrection on Easter Sunday. In the immigrant Catholic church I attended with abuela [grandma] growing up, this holy day of waiting was as important as Easter Sunday because it mirrored our reality—the constant push and pull between sorrow and joy, death and resurrection. On this day, we lit velas (candles) and sat in front of the altar for what felt like years. We knew joy would come, but there was no rush. The holy tension was a space in which we felt most alive. I didn’t know it back then, but la Espíritu Santa [Holy Spirit] was forming something sacred in me. Armas invites us to consider: What moments of sacred tension stand out in your life? What did they speak to you about your humanity? Fr. Richard Rohr, OFM |