Velký pátek

Brian McLaren nás zve k imaginativnímu prožitku bolestné reality obětního beránka, k němuž došlo na Velký pátek:

Představme si sami sebe s učedníky těsně před třetí hodinou odpolední tohoto pátku. Několik z nás se sešlo, abychom si promluvili o tom, co se stalo za posledních čtyřiadvacet hodin....

.

Proč to nešlo jinak? Proč musel tento dobrý člověk - nejlepší, jakého jsme kdy poznali, nejlepší, jakého jsme si kdy představovali - čelit mučení a popravě, jako by byl nějakou zlou zrůdou?"

Když se hodiny vlečou od poledne až téměř do tří hodin, představujeme si mnoho důvodů....

Ježíš nám znovu a znovu říká, že Bůh se liší od našich předpokladů. Předpokládali jsme, že Bůh je spravedlivý a čistý tak, že nenávidí nespravedlivé a nečisté. Ježíš nám však řekl, že Bůh je čistá láska, tak překypující dobrotou, že Bůh vylévá soucit jak s čistými, tak s nečistými. Nejenže nám vyprávěl o Božím bezmezném soucitu - ztělesňoval ho každý den, když jsme s ním kráčeli po této cestě. Způsobem, jakým usedal ke stolu s každým, jakým se nikdy nebál být nazýván "přítelem hříšníků", jakým se dotýkal nedotknutelných a odmítal odsoudit i ty nejznámější hříšníky, pro nás ztělesňoval zcela jinou vizi toho, jaký je Bůh....

Jestliže nám Ježíš ukazuje něco tak radikálního o Bohu, co nám tím říká o nás samotných - o lidech a našich společenských a náboženských institucích? Co to znamená, když se naši političtí a náboženští vůdci spojují, aby zesměšnili, mučili a zabili Božího posla?… Je to jediný způsob, jak náboženství a vlády udržují pořádek - vyhrožují nám bolestí, hanbou a smrtí, pokud se nepodřídíme? A je to způsob, jak nás sjednocují - dělají z nás dav, který se spojuje ve společné nenávisti k poslednímu neúspěšnému, ztroskotanci, rebelovi, zločinci, vyděděnci... nebo prorokovi? … Co jsme to stvořili za svět? Jakými lidmi jsme se stali?…

Uprostřed odpoledne ... i z této vzdálenosti slyšíme Ježíše: "Otče, odpusť jim!" křičí. "Vždyť nevědí, co dělají."

Odpustit jim? Odpusť nám?  

Naše myšlenky nás znovu přivádějí do včerejší zahrady, když se Ježíš ptá, zda by to šlo i jinak. A nyní se zdá, že je to jasné. Nemohl existovat jiný způsob, jak nám ukázat, jaký Bůh skutečně je. Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání ... v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku - dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští.

A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme.

Jestliže je Bůh takový a my jsme takoví ... všechno se musí změnit.

Good Friday

Brian McLaren invites us to an imaginative experience of the painful reality of scapegoating that occurred on Good Friday:

Let’s imagine ourselves with the disciples just before three o’clock on this Friday afternoon. A few of us have come together to talk about what has happened over the last twenty-four hours….

Why was there no other way? Why did this good man—the best we have ever known, the best we have ever imagined—have to face torture and execution as if he were some evil monster?

As the hours drag on from noon to nearly three o’clock, we imagine many reasons….

Jesus has told us again and again that God is different from our assumptions. We’ve assumed that God was righteous and pure in a way that makes God hate the unrighteous and impure. But Jesus has told us that God is pure love, so overflowing in goodness that God pours out compassion on the pure and impure alike. He not only has told us of God’s unbounded compassion—he has embodied it every day as we have walked this road with him. In the way he has sat at table with everyone, in the way he has never been afraid to be called a “friend of sinners,” in the way he has touched untouchables and refused to condemn even the most notorious of sinners, he has embodied for us a very different vision of what God is like….

If Jesus is showing us something so radical about God, what is he telling us about ourselves—about human beings and our social and religious institutions? What does it mean when our political leaders and our religious leaders come together to mock and torture and kill God’s messenger?… Is this the only way religions and governments maintain order—by threatening us with pain, shame, and death if we don’t comply? And is this how they unify us—by turning us into a mob that comes together in its shared hatred of the latest failure, loser, rebel, criminal, outcast … or prophet?… What kind of world have we made? What kind of people have we become?…

In the middle of the afternoon … even from this distance, we can hear Jesus, “Father, forgive them!” he shouts. “For they don’t know what they are doing.”

Forgive them? Forgive us? 

Our thoughts bring us again to the garden last night, when Jesus asked if there could be any other way. And now it seems clear. There could be no other way to show us what God is truly like. God is not revealed in killing and conquest … in violence and hate. God is revealed in this crucified man—giving of himself to the very last breath, giving and forgiving.

And there could be no other way to show us what we are truly like. We do not know what we are doing, indeed.

If God is like this, and if we are like this … everything must change.