Jezuitský autor Patrick Saint-Jean píše o realitě rasismu, který porušuje Boží přání:

V ignaciánské spiritualitě dech symbolizuje jak Božího Ducha, tak neustálý dar života. Dech ztělesňuje naši schopnost propojit tělo a ducha. Když dech odchází z těla, odchází i duch. V tomto smyslu je dech univerzální a zároveň naprosto jedinečný pro jednotlivce....

Dýchání svědčí o božské přítomnosti v každém člověku. To znamená, že když někdo připraví druhého člověka o dech, popírá jeho nejpodstatnější důstojnost. Navíc si tím uzurpuje Boží místo. Nárokují si výsadu, která jim nepřísluší. Odepřením dechu se přerušují živá spojení, která nás mají spojovat s Bohem a mezi sebou navzájem....

Každý dech je připomínkou Boží přítomnosti; každý dech potvrzuje Bohem danou hodnotu ducha každého člověka. Jinými slovy, boj o dech je posvátným bojem. Je výrazem svatého dechu, který se snaží najít svobodu v našem světě.

V létě 2020, kdy jsem se hlouběji obrátil k tradici víry, kterou mám tak rád, jsem se naučil dýchat jako člověk, který hledá Krista. Uvědomil jsem si, že trvalé odmítání rasismu uznat černochy jako bližní vyjadřuje nejen neúctu k černošské komunitě, ale také neúctu k Bohu a stvoření..... Zároveň jsem začal vnímat, že navzdory ošklivosti rasismu, který poznamenal věk dechu, Bůh nadále dýchá skrze všechny věci. Věřím, že to byl právě Boží dech, který rozdmýchal ohně rasových protestů a vyzval nás na celém světě, abychom se vyslovili pro spravedlnost.

Saint-Jean věří, že pandemie a zúčtování s rasovou spravedlností v roce 2020 nás nutí věnovat pozornost tomu, kdo může dýchat a kdo ne.

Do pandemie COVID-19 bylo dýchání pro většinu bělochů samozřejmostí. Možná si nikdy předtím neuvědomovali, jakou nedýchatelnost denně zažívá tolik z nás, příslušníků černošské komunity. Po staletí museli barevní lidé neustále prosit o kyslík, přestože se jedná o dar, který Bůh uděluje zdarma každému. Nyní však byli v onom bezdešném létě roku 2020 vyzváni i běloši, aby se postavili tváří v tvář hlubšímu významu dýchání....

Ať už je barva naší pleti jakákoli, všichni jsme zažili důsledky života ve světě, který se historicky rozhodl, že si nebude vědom některých svých dětí. Po staletí lidé s jinou barvou pleti neviditelně krvácejí na podlaze systémového útlaku, lapají po dechu, umírají žízní po útlaku a hladoví nedostatkem uznání a důstojnosti. Byli těmi "nejmenšími", o nichž mluvil Ježíš (Mt 25,40), těmi, kteří nás překvapují tím, že odhalují přítomnost trpícího Krista uprostřed nás. Jsou pro nás všechny výzvou, abychom si uvědomili jejich důstojnost. Vyžadují, abychom se postavili čelem k tomu, čím jsme se stali.

Jesuit author Patrick Saint-Jean writes of the reality of racism that violates the desire of God:

In Ignatian spirituality, breath symbolizes both God’s Spirit and the continuous gift of life. The breath embodies our ability to connect body and spirit. When breath departs from the body, so does the spirit. In that sense, breath is both universal and utterly unique to the individual….

Breathing testifies to the Divine Presence within each human. This means that when someone robs another human being of breath, they are denying that person’s most essential dignity. Furthermore, they are usurping God’s place. They are claiming a privilege that is not theirs to claim. To deny breath severs the living connections that are meant to unite us with God and one another.…

Every breath is a reminder of God’s presence; every breath affirms the God-given value of each person’s spirit. In other words, the struggle for breath is a sacred struggle. It is an expression of the Holy Breath seeking to find freedom in our world.

During the summer of 2020, as I turned more deeply to the faith tradition I love so much, I learned to breathe as a person who is seeking Christ. I realized that racism’s ongoing refusal to acknowledge Black people as fellow human beings expressed not only disrespect for the Black community but also a disrespect for God and creation…. At the same time, I began to sense that, despite the ugliness of racism that has marred the Age of Breath, God continues to breathe through all things. I believe it was the Divine Breath that fanned the fires of racial protest, calling us around the world to speak out for justice.

Saint-Jean believes the pandemic and racial justice reckonings of 2020 compel us to pay attention to who can breathe, and who cannot.

Until the COVID-19 pandemic, breathing was something most white people took for granted. They may have never before realized the breathlessness that so many of us in the Black community experience daily. For centuries, people of color have had to constantly beg for oxygen, even though this is a gift that God grants freely to everyone. But now, in that breathless summer of 2020, whites were also called on to come face to face with the deeper significance of breathing….

Whatever the color of our skin, all of us have experienced the consequences of living in a world that has historically chosen to be unaware of some of its children. For centuries, people of color have been invisibly bleeding on the floor of systemic oppression, gasping for breath, dying from the thirst of repression, and starving from the lack of recognition and dignity. They have been the “least of these” of whom Jesus spoke (Matthew 25:40), those who surprise us by revealing the presence of the suffering Christ in our midst. They challenge us all to be aware of their dignity. They demand that we face what we have become.