Richard Rohr nás zve, abychom vstoupili do Božího království - toho, co popisuje jako "skutečně skutečné" - i přesto, že v našich životech čelíme mnoha obtížným skutečnostem.

Ježíš ohlásil, prožil a inauguroval pro dějiny nový společenský řád. Nazval ho Vláda nebo Království Boží, a stal se vůdčím obrazem celého jeho působení. Boží vláda je tématem Ježíšovy inaugurační řeči (Mk 1,15; Mt 4,17; Lk 4,16-21), jeho horského kázání (Mt 5-7) a většiny jeho podobenství.

Jakmile se Ježíšovi po křtu a pobytu o samotě na poušti vyjasnila tato vůdčí vize Boží vůle, vše ostatní se dostalo do perspektivy. Matoušovo evangelium vlastně říká, že Ježíš začal kázat "od té chvíle" (4,17). Měl svůj absolutní referenční bod, který mu umožnil správně posoudit a zhodnotit všechno ostatní. [1]

To, co objevujeme v Novém zákoně, zejména v Matoušově evangeliu, je, že Boží vláda je nový světový řád, nový věk, zaslíbená naděje započatá v Ježíšově učení a službě - a pokračující v nás. O Boží vládě přemýšlím jako o skutečnosti. Tato zkušenost Skutečně skutečného - zkušenost "Království" - je jádrem Ježíšova učení. Je to Skutečnost s velkým R, samotné dno, vzor, který spojuje. Je to cíl veškerého pravého náboženství, zkušenost Absolutna, Věčného, toho, co je. [2]

Pro vysvětlení tohoto pojmu může být užitečné říci, co to není: "Království" není totéž co nebe. Mnoho křesťanů se mylně domnívá, že Boží království je "věčný život" neboli místo, kam se dostaneme po smrti. Tuto myšlenku vyvrací Ježíšova vlastní modlitba: "Přijď království tvé, buď vůle tvá,  jak na zemi  tak v nebi" (Matouš 6,10). Jako vždy Ježíš spojuje zemi a nebe.

"Přijď království tvé" zcela jasně znamená, že Boží říše je něco, co vstupuje do tohoto světa, nebo, jak Ježíš často říká, "je blízko". Neměli bychom ji promítat do jiného světa. Je to skutečnost, která do tohoto světa tu a tam pronikne, když jsou lidé jako Bůh.

Bůh nám dává dostatečně ochutnat Boží říši, abychom v ni věřili a chtěli ji víc než cokoli jiného. Ježíš ve svých podobenstvích nikdy neříká, že Království je zcela teď nebo zcela později. Vždy je to teď-a-ještě-ne. Na tomto světě máme jen první plody Království, ale zažíváme jich dost na to, abychom věděli, že je to to jediné, co nás kdy uspokojí. Jakmile jsme jednou měli pravdu, polopravdy nás už nemohou uspokojit. V jejím světle je vše ostatní relativní, dokonce i náš vlastní život. Když zakoušíme Boží království neboli lásku, stává se pro nás konečnou a skutečnou pravdou.

Když žijeme uvnitř Opravdové skutečnosti, žijeme v "mezním prostoru" mezi tímto a oním světem. Učíme se žít mezi nebem a zemí, jednou nohou v obou a držet je vzácně pohromadě. [3]

Richard Rohr invites us to enter the Reign of God—what he describes as the “Really Real”—even though we face many difficult realities in our lives.

Jesus announced, lived, and inaugurated for history a new social order. He called it the Reign or Kingdom of God, and it became the guiding image of his entire ministry. The Reign of God is the subject of Jesus’ inaugural address (Mark 1:15; Matthew 4:17; Luke 4:16–21), his Sermon on the Mount (Matthew 5–7), and most of his parables.

Once this guiding vision of God’s will became clear to Jesus after his baptism and time alone in the desert, everything else came into perspective. In fact, Matthew’s Gospel says Jesus began to preach “from then onward” (4:17). He had his absolute reference point that allowed him to judge and evaluate everything else properly. [1]

What we discover in the New Testament, especially in Matthew’s Gospel, is that the Reign of God is a new world order, a new age, a promised hope begun in the teaching and ministry of Jesus—and continued in us. I think of the Reign of God as the Really Real. That experience of the Really Real—the “Kingdom” experience—is the heart of Jesus’ teaching. It’s Reality with a capital R, the very bottom line, the pattern-that-connects. It’s the goal of all true religion, the experience of the Absolute, the Eternal, what is. [2]

In order to explain this concept, it may be helpful to say what it’s not: the “Kingdom” is not the same as heaven. Many Christians have mistakenly thought that the Reign of God is “eternal life,” or where we go after we die. That idea is disproven by Jesus’ own prayer: “Thy Kingdom come, thy will be done, on earth as in heaven” (Matthew 6:10). As always, Jesus joins earth and heaven.

“Thy Kingdom come” means very clearly that God’s realm is something that enters into this world, or, as Jesus often says, “is close at hand.” We shouldn’t project it into another world. It’s a reality that breaks into this world now and then, when people are like God.

God gives us just enough tastes of God’s realm to believe in it and to want it more than anything. In his parables, Jesus never says the Kingdom is totally now or totally later. It’s always now-and-not-yet. We only have the first fruits of the Kingdom in this world, but we experience enough to know it’s the only thing that will ever satisfy us. Once we have had the truth, half-truths can’t satisfy us anymore. In its light, everything else is relative, even our own life. When we experience the Kingdom or love of God, it becomes ultimate and real truth for us.

When we live inside the Really Real, we live in a “threshold space” between this world and the next. We learn how to live between heaven and earth, one foot in both, holding them precious together. [3]