Snažíme se držet jeden druhého, zatímco se nám podlamují kolena, svírají hrudníky, naše světy hoří, hoří a hoří a hoří. -Danté Stewart

Spisovateli a duchovnímu Danté Stewartovi trvalo, než si přiznal a připustil vlastní hněv:

Po tom, co jsem celý život před hněvem utíkal, jsem si na něj musel zvyknout. Všiml jsem si, že mě vztek ani neosvobozuje, ani mi nepřináší lepší pocit. Ale dal mi slova a energii k boji proti nadřazenosti bílé rasy v sobě i proti nadřazenosti bílé rasy ve světě a všem způsobům, kterými nadřazenost bílé rasy ničila nás i ty, které jsme milovali. Otřáslo to mou iluzí, že svět, jak ho nyní znám, je světem, který chce Bůh. Donutilo mě to vypořádat se s tím, jak moje černošské tělo a černošské děti, ženy a muži žijí v systému nespravedlnosti - v systému nerovnosti, vykořisťování a neúcty. Stalo se mým veřejným výkřikem, že naše těla a duše musí být milovány, že na našich tělech a duších Bohu záleží a že naše těla a duše musí najít odpočinek.

Začal jsem chápat, že můj černošský hněv v protičernošském světě je duchovní ctností..... Černošský hněv je dílem lásky, která protestuje proti nemilujícímu světu. Je to dobrá zpráva o tom, že i když na nás naše společnost často zapomíná, existuje Někdo, kdo nás miluje a věří, že stojí za to za nás bojovat.

Stewart rozpoznal sílu ve spojení svého hněvu s láskou:

Začal jsem chápat, že být rozzuřený se stává nebezpečným, když není usměrňován láskou, vážnou hlubokou láskou k sobě a k bližnímu. Může se stát osamělým místem, a já jsem se s osamělostí potýkal. Když se vztek stane jiskrou, která objímá černé tělo, pohne nás k univerzální lásce, k zápasu, k boji, k modlitbě, k objetí, k paměti, stává se to mečem a štítem. Ve světě, který zraňuje naše duše a těla, se to stává dílem lásky: svatým, uzdravujícím a osvobozujícím dílem. Láska tančící s hněvem, hněv tančící s láskou se stává největším duchovním, morálním a politickým úkolem každé generace. Je to pro nás jako černochy výzva k tomu, co Ježíš nazval životem v hojnosti, duchem Páně na černošském těle, svobodou pro všechny lidi.

Stewart píše, že Ježíš ztělesňoval lásku, uzdravení a osvobození:

Ježíš miluje těla bez ohledu na to, kdo, kde a jaká jsou. A Ježíš neubližuje lidem, aby je miloval. Nežil z vlastního zranění, nezakrýval svou bolest tím, že by ji přenášel na druhé..... Ježíš chtěl, abychom se naučili lásce.... Naučil jsem se to pozdě, ale naučil jsem se to. Naučil jsem se, že všichni žijeme ve zlomení, v hlubokém zlomení. Naučil jsem se, že Ježíš nezapomíná na těla, opovrhovaná a zneužívaná těla, ale stává se pro ně dobrou zprávou tím, že na ně pamatuje, dotýká se jich a je dotýkán a vytváří svět, kde jsou jejich těla osvobozena, vykoupena a vzkříšena.

We are trying to hold one another, while our knees are weak, chests are tight, our worlds on fire, burning and burning and burning and burning. —Danté Stewart

It took time for author and minister Danté Stewart to acknowledge and allow his own anger:

After running from rage my whole life, it took some getting used to. I noticed that rage neither set me free nor made me feel better. But it did give me some words and some energy to fight white supremacy in myself and white supremacy in the world, and all the ways white supremacy destroyed us and those we loved. It shook me out of my illusion that the world as I now knew it was the world that God wanted. It forced me to deal with the ways in which my Black body and Black children, women, and men live in a system of injustice—a system of inequality, exploitation, and disrespect. It became my public outcry that our bodies and our souls must be loved, and that our bodies and our souls mattered to God, and that our bodies and our souls must find rest.

I started to see that my Black rage in an anti-Black world was a spiritual virtue…. Black rage is the work of love that protests an unloving world. It is the good news that though our society has often forgotten us, there is Someone who loves us and believes us worth fighting for.

Stewart recognized power in joining his anger with love:

I began to see that being enraged becomes dangerous when it is not channeled through love, serious deep love for ourselves and our neighbor. It can become a lonely place, and I have had my struggle with loneliness. When rage becomes the spark that embraces Black flesh, moves us to universal love, to struggle, to fight, to pray, to embrace, to remember, this becomes a sword and shield. In a world that wounds our souls and bodies, this becomes the work of love: holy, healing, and liberating work. Love dancing with rage, rage dancing with love, becomes the greatest spiritual, moral, and political task in each generation. It is a call for us as Black people to what Jesus called abundant life, spirit of the Lord upon Black flesh, freedom for all people.

Stewart writes that Jesus embodied love, healing, and liberation:

Jesus loves bodies, no matter who or where or what they are. And Jesus does not hurt people in order to love them. He did not live out of his own woundedness; he did not cover up his pain by enacting it onto others…. Jesus wanted us to learn love…. I learned too late, but I learned. I learned that we all live in brokenness, deep brokenness. I learned that Jesus does not forget bodies, despised and abused bodies, but becomes good news to them by remembering them, touching them and being touched, and creating a world where their bodies are liberated, redeemed, and resurrected.