Při úvahách o Ježíšově očišťování chrámu v Janově evangeliu (2,13-22) otec Richard zkoumá důsledky Ježíšova hněvu a jednání:

Ježíšovo jednání v chrámu je tím, co ho nakonec přivede k smrti. Poté se proti němu náboženští vůdci smrtelně postaví. Kdykoli jsou zákony a pořádek založeny na výkladu Božího hlásání, vždy se stane to, že církev a stát, respektive náboženství a vláda, začnou spolupracovat a fungovat jako jeden celek. V mnoha zemích je tomu tak dodnes. Vládní představitelé mají rádi náboženství na své straně, aby měli pocit, že vše, co dělají, je požehnáno Bohem.

Před několika lety jsem byl ve Washingtonu na setkání s devatenácti zástupci různých denominací. Sepsali jsme prohlášení, ve kterém jsme uvedli šest různých otázek, u kterých jsme měli pocit, že to, co učí Ježíš, a to, co dělá naše vláda, jsou téměř přesné protiklady. Problémy se točily kolem rasismu, nacionalismu, třídního přístupu, který vždy upřednostňuje bohaté a mocné, hrozného nedostatku pravdy ve vládě a našeho neustálého idealizování peněz, války a moci. V každé otázce je Ježíšovo učení v přímém rozporu s tím, jak často fungovala naše vláda.

Ale pokud mám být upřímný, v mnoha ohledech to tak bylo vždycky; není to nic nového. Právě to se odehrává v tomto prorockém čtení evangelia (a také v Mt 21,12-17). Chrám se zcela spojil s králem Herodem, s vybíráním daní a peněz a s prodáváním odpuštění.

Kdykoli se náboženství pustí do "kupování a prodávání" Boha nebo do vyžadování obětí, abychom si zasloužili Boží lásku, máme problém. Když Ježíš řekl: "Odveďte odtud ty ptáky," je to vodítko ke zdroji Ježíšova hněvu. Obyčejní lidé museli přinášet oběti, aby byli zadobře s kněžstvem a chrámem. Obětovali voly a ovce, ale velmi chudí směli obětovat holubice. Marie a Josef museli obětovat holubice, když přinesli do chrámu dítě Ježíše (Lk 2,22-24). Ježíš ví, že jeho náboženství se nestará o chudé; ve skutečnosti chudé okrádá a nutí je dávat i to málo, co mají, aby měli pocit, že jsou s Bohem zadobře.

Ježíš se kvůli tomu zlobí a mnozí tuto pasáž používají k ospravedlnění násilí, protože Ježíš zde působí dost násilnicky. Všimněte si však, že je násilný vůči věcem, ne vůči lidem. Osvobozuje zvířata a snaží se osvobodit chudé od jejich útlaku. Náboženští vůdci samozřejmě chtějí chránit budovu, chrám, ale Ježíš chrám nově definuje. Za chrám označuje své tělo (Jan 2,21). Novým chrámem je lidská osoba; my jsme tělem Kristovým.

Vidíme, že Ježíš provádí tuto velkou revoluci, proměňuje náboženství ze zájmu o oběti, abychom získali Boží lásku, na důvěru, skrze kterou poznáváme Boží lásku. A kde se tato důvěra odehrává? V lidském srdci.

Reflecting on Jesus’ cleansing of the temple in John’s Gospel (2:13–22), Father Richard explores the implications of Jesus’ anger and actions:

Jesus’ actions in the temple are what finally get him killed. After this, religious leaders are dead set against him. Whenever law and order are based on interpretations of divine proclamation, what invariably happens is that the church and state, or religion and government, start working together and operating as one. It’s still true in many countries to this day. Government leaders like to have religion on their side, so they can feel like everything they’re doing is blessed by God.

A few years ago, I was at a meeting in Washington, D.C. with nineteen representatives of various denominations. We wrote a statement that listed six different issues where we felt what Jesus teaches and what our government was doing are almost exact opposites. The issues revolved around racism, nationalism, classism that always favors the rich and the powerful, the terrible lack of truth in government, and our constant idealizing of money, war, and power. On every issue, the teaching of Jesus is in direct contradiction to the way our government has often operated.

Yet, if I’m honest, in many ways it’s always been that way; this is nothing new. It’s what’s playing out in this prophetic gospel reading (and in Matthew 21:12–17 also). The temple has become totally aligned with King Herod, with the collecting of taxes and money, and the selling of forgiveness.

Whenever religion gets into the business of the “buying and selling” of God, or of requiring sacrifices to earn God’s love, we have a problem. When Jesus said, “Get these birds out of here,” it’s a clue to the source of Jesus’ anger. The ordinary people had to sacrifice to be right with the priesthood and the temple. They sacrificed oxen and sheep, but the very poor were allowed to offer doves. Mary and Joseph had to give doves when they brought the infant Jesus to the temple (Luke 2:22–24). Jesus knows that his religion is not taking care of the poor; in fact, it’s stealing from the poor, and making them give even the little they have to feel they are right with God.

Jesus is angry about this, and many use this passage to justify violence because Jesus appears pretty violent here. But note that he’s violent toward things, not toward people. He’s liberating animals and trying to liberate the poor from their oppression. Of course, the religious leaders want to protect the building, the temple, but Jesus is redefining the temple. He identifies his body as the temple (John 2:21). The new temple is the human person; we are the body of Christ.

We see Jesus making this great revolution, transforming religion from a concern for sacrifice to earn God’s love to trust through which we know God’s love. And where does that trust happen? In the human heart.