Gareth Higgins a Brian McLaren popisují, jak nás Ježíš zve do sedmého příběhu:

[Ježíš] radikálně přerušil šest příběhů a řekl, že místo toho, abyste věci získávali a bránili druhým, aby je získávali, nemůžete vlastně vlastnit věci především jen pro sebe. Namísto stavění zdí jsi vyzván, abys svému bližnímu projevoval stejnou laskavost, jakou bys chtěl, aby on projevoval tobě, abys oslavoval jeho radosti a truchlil nad jeho ztrátami. Ještě provokativnější: místo porážení nepřátel se po vás žádá, abyste je milovali. Tomu říkáme příběh smíření-osvobození.

Nejrevolučnější, chcete-li, část Sedmého příběhu... je tato: v každém ze šesti příběhů jsou lidé pány "svého" panství, svět je rozdělen na "my" a "oni" a smyslem života je být sobeckou ekonomickou jednotkou, produkující štědrost, kterou si ponechá pro sebe a svou skupinu. Všech šest příběhů je založeno na reakci na přání druhých lidí; v lepším případě vybízejí k odloučení, v horším k násilí; a snaží se vyhnout utrpení..... A ve světě, kde máme moc zničit sami sebe, jsou evolučně nevhodné.

V Sedmém příběhu však lidé nejsou ... pány "naší" oblasti, ale partnery v evoluci dobra[1]

McLaren hovoří o svobodě vytvořit lepší příběh a o tom, jak Ježíš žil Sedmý příběh:

Myslím si, že by bylo nebezpečné, kdyby byla všem vnucena nějaká verze Sedmého příběhu, aby bylo dosaženo světového míru. V Sedmém příběhu je něco, co musí být silné, aniž by uplatňovalo moc, a musí být přesvědčivé, aniž by zahnalo lidi do kouta. Musí v něm být něco, co zahrnuje svobodu, objevování a volbu....

To, co potřebujeme, není příběh, který chce vymazat všechny ostatní. To, co potřebujeme, je příběhový prostor, který vybízí lidi, ať už jsou součástí jakéhokoli příběhu, aby se zastavili a přemýšleli: "Nelíbí se mi, kam tento příběh směřuje, a nelíbí se mi, jak to skončí. Je možné, že existuje lepší příběh? Mohli bychom udělat změnu a najít lepší konec?". O tom jsou podle mě dobré zprávy. Ježíš například chodil a říkal: "Čiňte pokání." To je pravda. Nemyslím si, že to nutně znamená, že bychom se měli cítit provinile a zahanbeně kvůli věcem, které jsme udělali. Myslím, že to znamená přehodnotit příběh svého života a otevřít se jinému a lepšímu konci.

Ježíš se svého příběhu nevzdává, ale až do samého konce žije tento sedmý příběh. V příbězích o zmrtvýchvstání se nevrací se slovy: "Dobře, dost bylo toho příběhu o lásce. Vrátím se podruhé, abych se všem těm lidem pomstil." To je pravda. Příběh o vzkříšení zní: "Pokračujme v tomto příběhu." V tomto příběhu je to tak. Říká svým následovníkům, aby šli do celého světa a pokračovali v tomto příběhu. Ježíš žije a umírá příběhem lásky a hlavním hrdinou tohoto příběhu je láska. [2]

Gareth Higgins and Brian McLaren describe how Jesus invites us into the Seventh Story:

[Jesus] radically interrupted the six stories, saying that instead of getting stuff and keeping others from getting stuff, you can’t actually possess stuff for yourself alone in the first place. Instead of building walls, you are invited to show the same kindness toward your neighbor as you would want them to show to you, to celebrate his joys, to grieve her losses. Even more provocative: instead of defeating enemies, you are asked to love them. We call this the reconciliation-liberation story.

The most revolutionary, if you will, part of the Seventh Story … is this: in each of the six stories, humans are masters of “our” domain, the world is divided into “us” and “them,” and the purpose of life is to be a selfish economic unit, producing bounty to keep for yourself and your group. The six stories are all based on reacting to other people’s desire; they invite separation at best, and violence at worst; and they seek to avoid suffering…. And in a world where we have the power to destroy ourselves, they are evolutionarily inappropriate.

But in the Seventh Story, human beings are not … masters of “our” domain, but partners in the evolution of goodness.[1]

McLaren discusses freedom to create a better story, and how Jesus lived out the Seventh Story:

I think it would be dangerous if there was some version of the Seventh Story imposed upon everybody to achieve world peace. There is something about the Seventh Story that needs to be powerful without exercising power, and needs to be persuasive without backing people into a corner. Something about it has to involve freedom and discovery and choice….

What we need isn’t a storyline that wants to erase all the others. What we need is story space that invites people, in whatever story they’re part of, to stop and wonder, “I don’t like where this story is going, and I don’t like how this is going to end. Is it possible there’s a better story to tell? Could we make a change and find a better ending?” That, to me, is what good news is about. For example, Jesus went around saying, “Repent.” I don’t think that necessarily means we should feel guilty and shameful about things we’ve done. I think it means rethink the story of your lives and open yourself to a different and better ending.

Jesus doesn’t give up on his story, but to the very end, he lives this Seventh Story. In the resurrection stories, he doesn’t come back saying, “Okay, enough of that love story. I’m going to come back a second time to get revenge on all those people.” The story of the resurrection is, “Let’s keep this story going.” He tells his followers to go into the whole world and keep this story going. Jesus lives and dies by a story of love, and the protagonist of the story is love. [2]