Gareth Higgins se podělil o to, proč může být příběh hromadění, který je pro většinu z nás na Západě druhou přirozeností, tak škodlivý:

Příběh akumulace je o penězích a strachu. Je to příběh o tom, že se věcí spíše zmocňujeme, než abychom se z nich radovali a sdíleli je. A je to příběh vnořený do většího příběhu o tom, že když si někdy myslíme, že máme víc, máme toho ve skutečnosti méně..... Ať už jde o větší pohovky nebo větší domy nebo větší zaměstnání nebo větší bankovní účty nebo pověst nebo ego nebo větší impérium, nemusíme hledat příliš daleko, abychom našli příběh o akumulaci. Příběh, který říká, že klidu a bezpečí dosáhneme tím, že budeme mít více věcí. Je to expanzivní příběh, ale nerozšiřuje mír a bezpečnost. Čím více si myslíte, že potřebujete hromadit, tím větší plot kolem sebe musíte postavit a tím méně lidem budete důvěřovat a pouštět je do svého života. Je to opak toho, co znamená žít ve skutečném míru a bezpečí, které přichází pouze v kontextu vztahu s lidmi, kterým můžete důvěřovat. [1]

Autorka Lynne Twistová pojmenovává zhoubné důsledky toho, že člověk uvěří příběhu o hromadění:

Peníze mají jen takovou moc, jakou jim přisoudíme, a my jsme jim přisoudili moc nesmírnou. Dali jsme jim téměř konečnou moc. Pokud se podíváme pouze na chování, říká nám to, že jsme peníze učinili důležitějšími než my sami, dali jsme jim větší smysl než lidskému životu. Lidé ve jménu peněz dělali a budou dělat strašné věci. Zabíjeli kvůli nim, zotročovali kvůli nim jiné lidi a sami se v honbě za nimi zotročili k neradostnému životu..... Všichni jsme se někdy ponížili a znehodnotili, zneužili lidi nebo se dopustili jiných činů, na které nejsme hrdí, abychom získali nebo si udrželi peníze nebo moc, kterou si podle našeho názoru za ně můžeme koupit. [2]

Richard Rohr často kritizuje příběh hromadění:

Ježíš je ohledně peněz a moci absolutní, protože ví, co se chystáme udělat. Většina z nás bude sloužit tomuto bohu zvanému mamon. Lukášovo evangelium dokonce popisuje mamon jako druh nemoci, jak vysvětlil jezuita John Haughey (1930-2019): "Mamon není v Lukášově evangeliu jednoduše neutrálním pojmem. Nejsou to prostě peníze. Konotuje nepořádek.... Mamon se pak stává zdrojem nepořádku, protože lidé mu dovolují, aby si na ně činil nárok, který může činit pouze Bůh." [3] "Nemoc mamonu" se nás zmocní, když si myslíme, že celý život je počítání, vážení, měření a zasloužení. 

Chceme-li se podílet na Boží vládě, musíme přestat počítat. Musíme přestat hromadit, abychom nechali proudit odpuštění a lásku. Boží lásku nelze rozdávat žádným postupem. Nemůžeme si ji zasloužit. Nemůžeme ji ztratit. Dokud budeme setrvávat v tomto světě hromadění, vydělávání a ztrácení, budeme žít v neustálé nelibosti, závisti nebo šplhání. [4]

Gareth Higgins shares why the story of accumulation, which is second nature to most of us in West, can be so damaging:

The accumulation story is about money and fear. It’s a story about being possessed by things rather than enjoying and sharing them. And it’s a story nested within a bigger story about how sometimes when we think we have more, we actually have less…. Whether it’s bigger sofas or bigger houses or bigger jobs or bigger bank accounts or reputation or ego or a bigger empire, we don’t have to look too far to find the accumulation story at work. The story that says we will achieve peace and security through having more things. It’s an expansionist narrative, but it doesn’t expand peace and security. The more you think you need to accumulate, the bigger fence you need to build around yourself and the fewer people you will trust and let into your life. It’s the inverse of what it means to live in true peace and security, which only comes in the context of relationship with people you can trust. [1]

Author Lynne Twist names the malignant effects of buying into the accumulation story:

Money has only the power that we assign to it, and we have assigned it immense power. We have given it almost final authority. If we look only at behavior, it tells us that we have made money more important than we are, given it more meaning than human life. Humans have done and will do terrible things in the name of money. They have killed for it, enslaved other people for it, and enslaved themselves to joyless lives in pursuit of it…. We all, at one time or another, have demeaned and devalued ourselves, taken advantage of people, or engaged in other actions we’re not proud of in order to get or keep money or the power we believe it can buy. [2]

Richard Rohr often critiques the story of accumulation:

Jesus is absolute about money and power because he knows what we’re going to do. Most of us will serve this god called mammon. Luke’s Gospel even describes mammon as a type of illness, as Jesuit John Haughey (1930–2019) explained: “Mammon is not simply a neutral term in Luke. It is not simply money. It connotes disorder…. Mammon becomes then a source of disorder because people allow it to make a claim on them that only God can make.” [3] “Mammon illness” takes over when we think all of life is counting, weighing, measuring, and deserving. 

To participate in the reign of God, we have to stop counting. We have to stop hoarding in order to let the flow of forgiveness and love flow through us. The love of God can’t be doled out by any process whatsoever. We can’t earn it. We can’t lose it. As long as we stay in this world of accumulation, of earning and losing, we’ll live in perpetual resentment, envy, or climbing. [4]