Buddhistický učitel angel Kyodo williams popisuje, jak lpění na škodlivých příbězích může zvyšovat naše utrpení:

Filmy, které si přehráváme v hlavě - držíme se jich z minulých životů - způsobují, že recyklujeme příběhy, které nám už neslouží, pokud nám vůbec někdy sloužily.

Tyto příběhy si pouštíme stále dokola a jako křečci v kolečku; ve svém vnitřním životním vývoji se nikam neposouváme a v důsledku toho trpíme jako dospělí zraněními z dětství.

Tyto toxické příběhy pomalu vytlačují potenciál radosti a lehkosti, který je právem každého člověka od narození..... Pokud se tomuto vyprávění, dějové linii "ne a ne" - nemilovaní, nevidění, nedocenění, nechtění, nepěstovaní, ne dost dobří, ne dost chytří, ne dost atraktivní, ne dost mocní, ne dost bohatí, ne té správné barvy nebo pohlaví nebo postavení nebo třídy - jednoduše odevzdáme, pak se vzdáváme jediné věci, která může změnit náš vztah k celé naší životní zkušenosti: odpovědnosti.

Často říkám: "Není to vaše vina, ale je to vaše odpovědnost."

Vždyť to není vaše vina, ale vaše odpovědnost. Je zcela pravda, že v životě existuje mnoho podmínek, které udělují méně než žádoucí zkušenost. Je však také pravda, že na konci vašich dnů na této planetě budete svůj život žít pouze vy. To, jak prožijete jakékoli podmínky, které vám život naservíruje, přímo souvisí s tím, jakou míru odpovědnosti se rozhodnete přijmout. Nikdo z nás nemůže ovlivnit všechny (pokud vůbec nějaké) podmínky, ale můžeme si vybrat, jak prožijeme podmínky, ve kterých se ocitneme.

Pokud nezačneme vyvracet hluboký vnitřní mýtus, který si mnozí z nás nesou, že si nezasloužíme větší radost, lásku nebo lehkost v životě, protože jsme _______ (doplňte do prázdného místa podle vlastního výběru Uns nebo Nots), pak sami sebe odsuzujeme do role obětí ve vlastních filmech. [1]

Brian McLaren je svědkem toho, jak nás Sedmý příběh může osvobodit od jiných nespravedlivých příběhů, včetně příběhu viktimizace:

Příběhy, na které jsme se podívali - příběhy nadvlády, revoluce, očisty, izolace - tyto příběhy vytvářejí oběti. Tyto příběhy činí lidi oběťmi a velmi často jsou životy lidí těmito příběhy zničeny, zničeny nebo ukončeny. Dalo by se říci, že v životech milionů lidí se zkušenost, že jsou obětí těchto jiných příběhů, stává největší realitou jejich života. Tato realita se stává příběhem viktimizace. Součástí rámce Sedmého příběhu je to, že komunikuje s lidmi, kteří se stali obětí jiných příběhů, a říká: "Rádi bychom vám dali svolení, aby se tento příběh nestal určujícím faktorem vašeho života, ale spíše vám pomohl vidět a chápat sebe sama nějakým jiným způsobem." V tomto případě se jedná o příběh, který se stal obětí jiných příběhů. Dominace vytváří oběti. Revoluce vytváří oběti. Očista vytváří oběti. Oběti však mají alternativu v tom, jak definovat svůj život. Sedmý příběh nás může osvobodit od toho, aby náš život byl nějakým způsobem definován útlakem, zneužíváním, vykořisťováním, marginalizací nebo očerňováním. [2]

Buddhist teacher angel Kyodo williams describes how clinging to harmful stories may increase our suffering:

The movies we replay in our heads—held on to from lives past—cause us to recycle stories that no longer serve us, if they ever did.

We run these stories over and over again and like hamsters on a wheel; we go nowhere in our inner life development, and as a result we suffer as adults from the wounds of our childhood.

Slowly these toxic stories crowd out the potential for joy and ease that is the birthright of every human being…. If we simply give ourselves over to this narrative, to the storyline of “Uns and Nots”—unloved, unseen, unappreciated, unwanted, uncared for, not good enough, not smart enough, not attractive enough, not powerful, not rich enough, not the right color or gender or position or class—then we abdicate the one thing that can reposition our relationship to the entire experience of our life: responsibility.

I often say, “It’s not your fault, but it’s your responsibility.” It is quite true that there are many conditions in life that confer a less-than-desirable experience. But it is also true that at the end of your days on this planet, your life will have been lived only by you. How you experience whatever conditions life hands you correlates directly to how much responsibility you choose to take. None of us can control all (if any) of the conditions, but we can choose how we experience the conditions we find ourselves in.

If we do not begin to debunk the deep inner myth that many of us carry that we do not deserve greater joy, love, or ease in our lives because we are _______ (fill in the blank with your choice of Uns or Nots), then we condemn ourselves to the role of victims in our own movies. [1]

Brian McLaren witnesses how the Seventh Story can free us from other unjust stories, including the story of victimization:

The stories that we’ve looked at—the stories of domination, revolution, purification, isolation—these stories create victims. These stories victimize people, and very often people’s lives are devastated, destroyed, or ended by these stories. We might be able to say that in millions of people’s lives, their experience of being a victim of these other stories becomes the biggest reality of their lives. This reality becomes the story of victimization. Part of the Seventh Story framework is that it communicates to people who’ve been victimized by other stories and says, “We’d like to give you permission to not let that story be the defining factor in your life, but rather to help you see and understand yourself in some other way.” Domination creates victims. Revolution creates victims. Purification creates victims. But victims have an alternative in how they define their lives. The Seventh Story can liberate us from our lives being defined by oppression, abuse, exploitation, marginalization, or vilification in some way. [2]