Brian McLaren popisuje hlubokou a podmanivou přitažlivost příběhu očišťování:

Je tu děsivá tendence, kterou najdete napříč národy, kulturami, náboženstvími, staletími, společenskými třídami..... Říká se jí koaliční agrese. Existuje tendence lidských bytostí, které se sdružují do skupin, aby si pak v rámci své in-group našly nějakou menšinu, kterou pak většina začne šikanovat, vybíjet nebo marginalizovat. Většina sama sebe označuje za čistou a tuto menšinu za nečistou. Většina je přijatelná, menšina je nepřijatelná. Většina je normální a menšina je divná, zvláštní nebo jiná. Většina nakonec vytvoří proti menšině jakousi koaliční agresi. A tím si dělají dobře a sjednocují se, protože teď si vytvořili společného nepřítele, kterého mají na dosah....

Vidíme příběhy očisty, které se odehrávají v naší politice, v našich církvích, v naší obchodní mocenské dynamice, v našich rodinách, dokonce i v naší vlastní psychice. Když se kvůli něčemu cítíme provinile nebo napjatě, opravdu nám pomůže najít někoho jiného, na koho bychom mohli promítnout své obavy a připadat si nevinní, čistí a čistí..... [Ale] obětní beránek druhých ve skutečnosti klid a bezpečí nevytváří. Vytváří téměř závislost. Každou chvíli potřebujeme novou oběť, na které si můžeme vylít nahromaděnou vinu, stud, strach, úzkost nebo nepřátelství.

McLaren popisuje, jak Ježíš přímo zpochybňuje příběh o očištění:

Všichni lidé, s nimiž se Ježíš stýká a jí, jsou lidé, kteří jsou obětními beránky, lidé, kteří jsou využíváni pro něčí očistný příběh. Jsou to lidé, které Ježíš polidšťuje: lidé jako Zacheus, Matouš a jeho přátelé celníci, malomocný nebo žena přistižená při cizoložství.... Když si přečtete tento příběh v 8. kapitole Janova evangelia, všimněte si Ježíšova fyzického postoje. Jako by svým tělem odváděl pozornost od ženy a stával se přerušením vyprávění o očišťování, které směřovalo ke smrtelnému konci.

McLaren uznává složitost, která vzniká, když tyto příběhy zpochybňujeme:

Příběh o očištění mi připadá obzvlášť nebezpečný pro lidi, kteří chtějí být dobří..... Tato touha být dobrý v nás pak může vyvolat potřebu, zejména když máme pocit, že se nám nedaří být dobrými, najít někoho, kdo vypadá špatně, nebo někoho, koho můžeme vykreslit jako špatného, abychom se pozvedli....

V jistém smyslu to, k čemu lidi vyzýváme [tím, že identifikujeme tyto příběhy v práci], není zjednodušit jim život, ale dát jim určitou jasnost ve složitosti života. Vyzýváme lidi, aby si uvědomili, že v práci existují tyto příběhy nadvlády, revoluce nebo pomsty a příběhy očisty. Život to nezjednodušuje, ale když pochopíme příběhy, ve kterých se nacházíme, možná nám to dodá dostatek jasnosti, abychom se pokusili být morálnějším a mírumilovnějším činitelem v tomto světě.

Brian McLaren describes the deep and compelling attraction of the story of purification:

There’s a scary tendency you find across nations, across cultures, religions, centuries, social classes…. It’s called coalitionary aggression. There’s this tendency of human beings who form groups to then find some minority within their in-group, whom the majority then begins to bully, pick on, or marginalize. The majority calls itself clean and they call this minority unclean. The majority is acceptable, the minority is unacceptable. The majority is normal, and the minority is queer, odd, or different. The majority eventually creates a kind of coalition aggression against the minority. And in so doing, they make themselves feel good, and they unite themselves because now they’ve created a common enemy close at hand….

We see stories of purification going on in our politics, in our churches, in our business power dynamics, in our families, even in our own psyches. When we’re feeling guilty or tense about something, it really does help to find someone else to project our anxieties upon and to make ourselves feel innocent, pure, and clean…. [But] scapegoating others does not actually create peace and security. It almost creates an addiction. Every so often we need a new victim upon which to pour out our accumulated guilt or shame or fear or anxiety or hostility.

McLaren describes how Jesus directly challenges the purification story:

All the people that Jesus hangs out with and eats with are people who are being scapegoated, people who are being used for somebody else’s purification narrative.  These are the people that Jesus humanizes: people such as Zacchaeus, Matthew and his tax collector friends, a leper, or the woman caught in adultery…. If you read that story in chapter 8 of John’s Gospel, notice Jesus’ physical posture. It’s as if he’s using his body to draw attention away from the woman and becomes an interruption to a purification narrative that was heading toward a deadly end.

McLaren acknowledges the complexity that arises when we challenge these stories:

The purification story strikes me as especially dangerous to people who want to be good…. That desire to be good can then create in us this need, especially when we feel that we’re failing at being good, to find somebody who looks bad or somebody we can portray as bad to lift ourselves up.…

In a certain sense, what we’re inviting people to do [by identifying these stories at work] is not to make their lives simpler, but to give them some clarity on the complexity of life. We’re inviting people to see that there are these domination stories, revolution or revenge stories, and purification stories out there at work. It doesn’t make life simpler, but when we understand the stories that we find ourselves in, perhaps it gives us enough clarity to try to be a more moral and more peaceful agent in this world.