První dva příběhy, nadvláda a revoluce, jsou jakýmsi jin a jang. Tam, kde existuje jeden, nevyhnutelně následuje druhý.
-Brian McLaren

Gareth Higgins vyrostl v Severním Irsku, místě pronásledovaném cykly násilí a pomsty. Jeho zkušenosti formovaly odhodlání žít lepší příběh:

Během mého dětství bylo zabito téměř 4 000 lidí a více než 40 000 bylo přímo fyzicky zraněno. Nespočet statisíců lidí bylo traumatizováno nebo jinak zraněno konfliktem, který měl kořeny v příběhu nadvlády, ale setkal se s příběhem revoluce. Nejsem si jistý, zda se mi slovo "revoluce" líbí, protože se používá i pro hnutí za obecné dobro. Pokud bychom ho brali doslova, znamenalo by vlastně hnutí, které skončí přesně tam, kde začalo. Možná by bylo lepší říkat tomu příběh o pomstě.

Hnutí, která svrhla represivní režimy, je ne vždy nahradila něčím lepším. Ve skutečnosti, pokud se nezapojí vědomí obnovy, hrozí, že revoluce pouze obrátí karty a nahradí jeden soubor narušených vztahů další nadvládou, možná o něco méně utlačovatelskou formou nadvlády, ale přesto nadvládou.

Namísto nahrazování nadvlády další nadvládou si musíme představit společnosti a instituce, ve kterých je každý vítán u stolu. Jediným pravidlem pro vstup by byl souhlas s tím, že nikomu neublížíte. Aby se tak stalo, je třeba stůl rozšířit, nikoliv převrátit, a zapojit do jeho tvorby a sestavování co nejširší okruh lidí. Není to můj stůl, ani jejich stůl. V duchu Sedmého příběhu o osvobození a smíření je to stůl Lásky....

V posledních několika letech mnozí z nás pociťují větší obavy z volené politiky než kdy jindy. Měli jsme pocit, že žijeme v revoluční době, ale ve skutečnosti v době pomsty, v době, kdy se stavíme proti sobě a kdy věříme, že jedinou cestou k míru a bezpečí na světě je totální porážka našich politických protivníků. Ale ať už byl u moci váš nebo můj tým, ať už obsadil mocenské pozice ve společnosti, je toho jen tolik, co může zvolený politik udělat.

Higgins se podělil o svou naději do budoucna:

Chcete-li lepší svět, vyprávějte lepší příběh, třeba i o možnosti ztělesnění spravedlnosti bez pomsty. Pokud si myslíte, že to zní naivně, tak vás chápu. Ale já pocházím ze společnosti, kde jsme uzákonili významné generační, strukturální změny. Radikálně jsme omezili používání násilí a učinili několik nesmělých kroků ke vzájemné spolupráci, místo abychom jen převraceli karty, takže lidé, kteří byli dříve utlačováni, jsou nyní těmi, kdo utlačují. Důvod, proč mi [spravedlnost bez pomsty] nezní naivně, je ten, že jsem viděl, jak to funguje.

The first two stories, domination and revolution, are a kind of yin and yang. Where one exists the other will inevitably follow.
—Brian McLaren

Gareth Higgins grew up in Northern Ireland, a place haunted by cycles of violence and revenge. His experience shaped a commitment to live out a better story:

Throughout my childhood, nearly 4,000 people were killed and over 40,000 directly physically injured. Countless hundreds of thousands were traumatized or otherwise wounded by a conflict rooted in the domination story but met by the revolution story. I’m not sure that I like the word “revolution” because it’s also been applied to movements for the common good. If we take it literally, it actually means a movement that ends up exactly where it started. It might be better called the revenge story.

Movements that overthrow repressive regimes have not always replaced them with something better. In fact, unless a restorative consciousness is engaged, revolutions run the risk of merely turning the tables, replacing one set of broken relationships with yet more domination, perhaps a slightly less oppressive form of domination, but domination, nonetheless.

Instead of replacing domination with more domination, we need to imagine societies and institutions in which everyone is welcome at the table. The only rule for joining would be to agree not to harm anyone. For that to happen, the table needs to be enlarged, not flipped over, with the widest range of people possible involved in making and setting the table. It’s not my table, nor is it theirs. In the spirit of the Seventh Story of liberation and reconciliation, it’s Love’s table….

These past few years, many of us have felt more concerned than ever about elected politics. It’s felt like we’ve been living in revolutionary times, but really revenge times, times where we pit ourselves against each other and where we believe that the only way to have peace and security in the world is to totally defeat our political opponents. But whether your team or my team was in charge or not, whether they occupy the positions of power in society, there’s only so much that elected politics can do.

Higgins shares his hope for the future:

If you want a better world, tell a better story, even about the possibility of embodying justice without vengeance. If you think that sounds naive, I hear you. But I’m coming from a society where we have enacted significant generational, structural change. We have radically reduced the use of violence and taken some tentative steps toward cooperating with each other rather than just flipping the tables so that the people who used to be oppressed are now the people doing the oppressing. The reason [justice without vengeance] doesn’t sound naive to me is because I’ve seen it work.