Dr. Otis Moss III se zamýšlí nad obtížemi, s nimiž se potýkáme jako jednotlivci i ve společenství:

Skutečná krize - ohrožení vás samotných nebo někoho, koho máte rádi - dokáže někdy udělat zázraky a soustředit mysl. Pokud máme v daném okamžiku zavedené duchovní postupy nebo jsme obdařeni inspirací, může hluk a zmatek na chvíli ustoupit a my můžeme znovu vidět to, na čem záleží. Ale ... takovou jasnost nezískáte pokaždé, když vám stoupne krevní tlak....

V našich nejtemnějších dobách, kdy se bouřlivá úzkost, obavy a chaos přehoupnou přes celé společenství, jsou takové pocity všudypřítomné. Lidé, kteří mají děti nebo starší lidi, se obávají, že je nedokážou ochránit. Ti, kteří mají požehnanou práci, se obávají, že o ni přijdou. I sledování zpráv může být příliš náročné. Lidé s duševními problémy se cítí ještě intenzivněji. Lidé, kteří se léčí sami, to dělají stále častěji. Aktivisté, kteří pracují ve svých komunitách, si začínají říkat: "Čím víc se snažím bojovat, tím víc tlak narůstá. Hráz praská, a pokaždé, když prstem ucpu nějakou díru, objeví se dalších deset děr." A to je to, co se děje. Pronásleduje nás otázka:

Potýkajíce se ve všem tom zmatku, nejistotě a násilí, začínáme být duchovně opotřebovaní. Je příliš těžké nepřestat věřit.

Jsme unaveni.

Myslíme si:

Moje cesta je příliš těžká.

Mocní se k lidem nikdy nebudou chovat správně.

Vyzkoušel jsem všechno, nedá se nic dělat.

Nemá to smysl.

Moss věří, že víra nás může podržet v chaosu:

V bouři chaosu, ztraceni ve zmatku a nepořádku, ... je otázkou, zda by se nedal nějakým způsobem využít drsný, nepředvídatelný vítr a neúprosné proudy našeho života k tomu, abychom se pohnuli tam, kam vlastně chceme jít. Máme duchovní odvahu a praktické prostředky k tomu, abychom chaotickou energii obrátili k vlastním cílům?

Když se chopíte zmatku a násilí a zušlechtíte je, očistíte v něco nového, děláte to, čemu ve slovníku víry říkáme posvěcení svého chaosu. Posvětit znamená učinit jej svatým, dát jej do služby k dobrému. Zasvěcením chaosu ho zapojujete, krotíte, pojmenováváte, berete to, co se zdálo být mimo kontrolu, a pověřujete ho povinností.

Vzorem je zde samotné stvoření. V knize Genesis [1,2] čteme, že na počátku "země byla beztvará a prázdná a nad povrchem hlubin byla tma". Písmo začíná celým světem chaosu. Pak Bůh začíná v této beztvaré prázdnotě nacházet možnosti designu, odděluje světlo od tmy, vodu od země..... Bůh posvěcuje chaos a dává mu tvar. Představuje nám ho jako akt tvořivosti a volby. Bůh pracuje v chaotické prázdnotě, dokud nevznikne řád a světlo, a to je dobré. Příběh z Genesis nám připomíná, že prázdnota není tak prázdná, jak si myslíme. Chaos není nikdy tak chaotický, jak se obáváme.

Dr. Otis Moss III considers difficulties we face as individuals and in community:

A true crisis—a threat to yourself or someone you love—can sometimes do wonders to focus the mind. In the moment, if we have spiritual practices in place or we are blessed with inspiration, the noise and confusion may recede for a little while, and we may see again what matters. But … you don’t get that kind of clarity every time your blood pressure rises.…

In our darkest times, when the storm anxiety, worry, and chaos sweeps over an entire community, such feelings are everywhere. People who have children or elders worry they can’t keep them safe. Those blessed with jobs worry about losing them. Even following the news can be too much to take. People with mental health issues feel even more intensely challenged. People who self-medicate do it more and more. Activists who work in their communities start saying to themselves, “The more I do to fight back, the more the pressure builds. The dam is cracking, and every time I plug a hole with my finger, ten more holes show up.” The question haunts us: When will this end? …

Struggling in all that confusion, uncertainty, and violence, we become spiritually worn down. It’s too hard to keep believing.

We get tired.

We think:

My road is too hard.

The powerful will never treat people right.

I’ve tried everything, there’s nothing to be done.

It’s no use.

Moss believes faith can sustain us in chaos:

In the storm of chaos, lost in confusion and disorder, … the question is whether there might be some way to use the harsh, unpredictable winds and the relentless currents of our lives to get us moving to where we actually want to go. Do we have the spiritual audacity and the practical means to turn chaotic energy to our own purposes?

When you take on the confusion and the violence and you refine them, purify them into something new, you are doing what in the vocabulary of faith we call consecrating your chaos. To consecrate is to make holy, to put it into service for good. In consecrating chaos, you engage it, tame it, name it, take what seemed out of control and charge it with a duty.

The model here is the creation itself. We read in Genesis [1:2] that in the beginning, “The earth was formless and void, and darkness was over the surface of the deep.” Scripture begins with a whole world of chaos. Then God begins to find the possibilities of design in that formless void, separating light from darkness, water from land…. God consecrates the chaos, giving it form. It is presented to us as an act of creativity and of choice. God works in the chaotic void until there is order and light, and it is good. The Genesis story reminds us that the void is not as empty as we think. Chaos is never as chaotic as we fear.