Den Martina Luthera Kinga mladšího

Mírový aktivista John Dear vzpomíná, jak Martin Luther King mladší (1929-1968) využil nenásilí k tomu, aby si celosvětově uvědomil dlouho přehlížené rasové napětí a nespravedlnost:

Jedním z největších příkladů tvůrčího nenásilí Dr. Kinga byla jeho kampaň přímé akce v Birminghamu v Alabamě v roce 1963. Tisíce Afroameričanů, převážně teenagerů, byly zatčeny bílými policisty za pochod proti segregaci. Stále se hlásili, dokonce pochodovali tváří v tvář hasičským hadicím, a jednoho dne se stal zázrak - bílí hasiči odložili hasičské hadice a nechali je pochodovat. Když se to stalo, segregace padla. Sám King strávil velikonoční týden za mřížemi, kde napsal svůj "Dopis z birminghamského vězení", možná největší dokument v dějinách USA. "Jsme chyceni v nevyhnutelné síti vzájemnosti, svázáni v jediném osudovém rouchu," napsal ve své vězeňské cele. "Cokoli se týká jednoho přímo, ovlivňuje nepřímo všechny." [1]

V dopise King názorně ukázal, jak nenásilný postoj vytváří a zároveň "udržuje napětí" konfliktu a otevírá příležitosti k transformaci:

Nenásilná přímá akce usiluje o vytvoření takové krize a nastolení takového tvůrčího napětí, aby společenství, které neustále odmítá vyjednávat, bylo nuceno se k problému postavit čelem. Snaží se problém zdramatizovat natolik, aby jej již nebylo možné ignorovat..... Právě jsem se zmínil o vytváření napětí jako součásti práce nenásilného odporu..... Horlivě jsem pracoval a kázal proti násilnému napětí, ale existuje typ konstruktivního nenásilného napětí, které je nezbytné pro růst.... Účelem přímé akce je tedy vytvořit tak krizovou situaci, která nevyhnutelně otevře dveře k vyjednávání....

V podstatě my, kteří se zapojujeme do nenásilných přímých akcí, nejsme tvůrci napětí. Pouze vynášíme na povrch skryté napětí, které již žije. Vytahujeme ho na povrch, kde může být viděno a řešeno. Stejně jako vřed, který nelze vyléčit, dokud je zakrytý, ale musí být otevřen se vší svou hnisavou ošklivostí přirozeným lékům vzduchu a světla, musí být i nespravedlnost se vším napětím, které vyvolává, vystavena světlu lidského svědomí a vzduchu národního mínění, aby mohla být vyléčena. [2]

Dear popisuje tvůrčí a uzdravující výsledek Ježíšova nenásilného života:

Pokud se zapojíme do aktivního nenásilí jako do Boží přirozenosti ... jako Ježíš, pak zjistíme, že nenásilí je nekonečně tvořivé. Při nenásilném odporu proti zlu a nespravedlnosti existuje mnohem více tvůrčích alternativ než při násilném odporu....

Z perspektivy tvořivého nenásilí představují evangelia nový obraz toho, co znamená být člověkem. V Ježíšově životě objevujeme, že být člověkem znamená být nenásilný, být nenásilný znamená stát se, stejně jako Ježíš, plně člověkem..... Nenásilí nás vede k nejplnějším možnostem lidství - k tomu, abychom se stali lidmi univerzální lásky, univerzálního soucitu, univerzální solidarity, univerzálního míru, ba dokonce úplného nenásilí. [3]

Martin Luther King Jr. Day

Peace activist John Dear recalls how Martin Luther King Jr. (1929–1968) used nonviolence to bring long-ignored racial tension and injustice to global awareness:

One of Dr. King’s greatest examples of creative nonviolence was his 1963 direct action campaign in Birmingham, Alabama. Thousands of African Americans, mainly teenagers, were arrested by white police officers for marching against segregation. They kept coming forward, even marching into the face of the fire hoses, and one day, a miracle happened—the white firemen put down their fire hoses and let them march. When that happened, segregation fell. King himself spent Easter week behind bars where he wrote his “Letter from a Birmingham Jail,” perhaps the greatest document in U.S. history. “We are caught in an inescapable network of mutuality, tied in a single garment of destiny,” he wrote in his jail cell. “Whatever affects one directly, affects all indirectly.” [1]

In his letter, King illustrated how a nonviolent stance both creates and “holds the tension” of conflict, opening opportunities for transformation:

Nonviolent direct action seeks to create such a crisis and establish such creative tension that a community that has constantly refused to negotiate is forced to confront the issue. It seeks so to dramatize the issue that it can no longer be ignored…. I just referred to the creation of tension as a part of the work of the nonviolent resister…. I have earnestly worked and preached against violent tension, but there is a type of constructive nonviolent tension that is necessary for growth.… So the purpose of the direct action is to create a situation so crisis-packed that it will inevitably open the door to negotiation….

Actually, we who engage in nonviolent direct action are not the creators of tension. We merely bring to the surface the hidden tension that is already alive. We bring it out in the open where it can be seen and dealt with. Like a boil that can never be cured as long as it is covered up but must be opened with all its pus-flowing ugliness to the natural medicines of air and light, injustice must likewise be exposed, with all of the tension its exposing creates, to the light of human conscience and the air of national opinion before it can be cured. [2]

Dear describes the creative and healing outcome of Jesus’ nonviolent life:

If we engage in active nonviolence as the nature of God … as Jesus did, then we will discover that nonviolence is infinitely creative. There are vastly more creative alternatives with nonviolent resistance to evil and injustice than with violent resistance….

From the perspective of creative nonviolence, the Gospels present a new image of what it means to be human. In the life of Jesus, we discover that to be human is to be nonviolent, to be nonviolent is to become, like Jesus, fully human…. Nonviolence leads us to the fullest possibilities of humanity—to becoming people of universal love, universal compassion, universal solidarity, universal peace, indeed, total nonviolence. [3]