Vedoucí a autorka Lerita Coleman Brownová upozorňuje na dílo mystika a aktivisty Howarda Thurmana (1899-1981). Píše:

Ve svých spisech Thurman rozlišuje mezi mystikou a sociální změnou, ale věřil, že obojí je nezbytné. Ve vzpomínce, kterou napsal uznávaný kvakerský znalec mystiky Douglas Steere, Thurmanovi čtenáři doporučují jeho "zájem o vnitřní cesty, které se ve svém středu setkávají s něčím, co je opět obrací ven". [1] Steere dodává, že Thurman musel nosit v srdci tento aforismus Meistera Eckharta: "V dobrých skutcích můžeš vynaložit jen to, co sis vydobyl v kontemplaci." [2] Potřebujeme pravidelně trávit čas v tichu s Bohem, abychom měli sílu, odvahu a vitalitu potřebnou pro společenskou činnost: pro postup proti nespravedlnosti, pro mluvení pravdy k moci a pro pomoc v humanitárním úsilí.

Thurman věřil, že Ježíš byl mystik. "Mystické vědomí bylo součástí Ježíšova života," píše. "Prohlubovalo jeho smysl pro sebe sama a jeho důvěrný vztah k Bohu. Celá Ježíšova identita závisela na jeho mystických zážitcích. Díky těmto zážitkům si byl jist Boží přítomností, láskou a pověřením ke službě lásky." [3] Stejně jako Ježíš i Howard Thurman prožíval svou identitu jako mystik-aktivista. Naléhal na aktivní mystiku, neboť při setkání s Bohem má Bůh pro každého z nás úlohu při obnově milovaného stvoření. [4]

Brown uvádí příklady široké škály činností, které bychom mohli podniknout na cestě k uzdravení a spravedlnosti ve světě:

Když lidé slyší slovo "aktivismus", mnohým se vybaví pochody a protesty v ulicích. Ne všichni účastníci velkých bojů za lidská práva, jako bylo hnutí za občanská práva, však pochodovali. Lidé vařili jídlo, hlídali děti, psali a podávali právní spisy, školili účastníky pochodů a stávali se komunitními organizátory. Jiní, kteří nemohli pochodovat, se modlili, telefonovali a pořádali shromáždění hnutí. Aktivismus může být cokoli, co pomáhá uzdravovat lidi [a jiné bytosti] a svět. Výzva, kterou člověk slyší v jednotícím okamžiku, může zahrnovat práci na otázkách genderové nebo environmentální spravedlnosti nebo humanitárních krizí. Může to znamenat práci v polévkové kuchyni nebo spojení s vojenskými veterány či doučování dětí. Nebo to může znamenat psaní her, choreografie, malování či sochařství.

Mystické zážitky mohou lidem dodat pocit vitality a dovést je k jejich svatým úkolům. Součástí odpovědi Howarda Thurmana Bohu bylo poskytnout duchovní a filozofické základy pro práci, která lidi vyzývá k činnosti....

[Thurman učil, že] "mystikův zájem o imperativ společenského jednání nespočívá pouze ve zlepšování společenských podmínek. Nejde jen o to nasytit hladové, nejde jen o to zmírnit lidské utrpení a lidskou bídu. Kdyby to bylo všechno, samo o sobě by to jistě bylo důležité. Ale to není všechno. Základní úvaha souvisí s odstraněním všeho, co v životě jednotlivce brání tomu, aby k němu [k Božímu Já] přišel Bůh. Cokoli, co tomu brání, volá po akci." [5]

Retreat leader and author Lerita Coleman Brown highlights the work of mystic-activist Howard Thurman (1899–1981). She writes:

In his writings Thurman distinguishes between mysticism and social change, but he believed both were essential. In a tribute written by the esteemed Quaker mysticism scholar Douglas Steere, he commends Thurman to readers for his “concern for inward journeys that meet something at the center, which turns them outward again.” [1] Steere adds that Thurman must have carried in his heart this aphorism from Meister Eckhart: “You can only spend in good works what you have earned in contemplation.” [2] We need regular quiet time with God in order to have the strength, courage, and vitality required for social action: for moving against injustices, speaking truth to power, and assisting in humanitarian efforts.

Thurman believed Jesus was a mystic. “Mystical consciousness was part of Jesus’ life,” he writes. “It deepened his sense of self and his intimacy with God. Jesus’ whole identity depended upon his mystical experiences. These experiences made him sure of God’s presence, love, and commission for a ministry of love.” [3] Like Jesus, Howard Thurman lived his identity as a mystic-activist. He pressed for an active mysticism, for when we meet God, God has a role for each of us in the restoration of the beloved creation. [4]

Brown provides examples of the wide range of actions we might take towards healing and justice in the world:

When people hear the word “activism,” many think of marches and protests in the street. Yet not all participants in major human rights struggles like the civil rights movement marched. People cooked meals, babysat children, wrote and filed legal briefs, trained marchers, and became community organizers. Others who were unable to march prayed, made phone calls, and hosted movement gatherings. Activism can be anything that helps to heal people [and other beings] and the world. The call one hears in a unitive moment might involve work on gender or environmental justice concerns or humanitarian crises. It might mean working in a soup kitchen or connecting with military veterans or tutoring children. Or it might mean playwriting, choreography, painting, or sculpting.

Mystical experiences can give people a sense of vitality and lead them to their holy assignments. Part of Howard Thurman’s response to God was to provide the spiritual and philosophical underpinnings for the work that calls people to action….

[Thurman taught that] “the mystic’s concern with the imperative of social action is not merely to improve the conditions of society. It is not merely to feed the hungry, not merely to relieve human suffering and human misery. If this were all, in and of itself, it would be important surely. But this is not all. The basic consideration has to do with the removal of all that prevents God from coming to [God’s Self] in the life of the individual. Whatever there is that blocks this, calls for action.” [5]