Štědrý den

Otec Richard chválí odvážnou a prorockou víru Marie a Josefa:

Lidé Božího království jsou tvůrci dějin. Prolamují malá království tohoto světa k alternativnímu a mnohem většímu světu, k plnému Božímu stvoření. Lidé, kteří stále žijí ve falešném já, jsou zastavovači dějin. Používají Boha a náboženství k ochraně svého vlastního postavení a statusu quo světa, který je udržuje. Často jsou to ustrašení lidé, milí spořádaní lidé každé doby, kteří myslí stejně jako všichni ostatní a kteří nemají sílu prorazit, nebo jak říkají Ježíšova úvodní slova, "změnit se" (Mk 1,15; Mt 4,17).

Jak si můžeme skutečně myslet, že Marie - pokud by myslela tak, jak byla vycvičena myslet každá správná židovská dívka své doby - by mohla být plně připravena slyšet, mluvit nebo žít Boží poselství? Musela se nechat vést Bohem mimo svou škatulku očekávání, svou zónu pohodlí, své poslušně náboženské následování vůdce (což je rys všech náboženství na jejich nižších úrovních). Byla velmi mladá a do značné míry nevzdělaná. Možná, že samotná teologie není tou nezbytnou cestou, ale místo toho stačí integrita a odvaha. Nic z toho, co kdo řekl v synagoze, by Marii ani Josefa na tuto situaci nepřipravilo. Oba se museli spolehnout na své anděly! Který správný biskup by se v takové situaci svěřil? Já sám bych to neudělal. O Josefovi víme jen to, že to byl "spravedlivý muž" (Mt 1,19), pravděpodobně také mladý a nevzdělaný. Tato okolnost je naprostou konfrontací s našimi kritérii a způsobem hodnocení pravosti.

Proč tedy milujeme a obdivujeme lidi jako Maria a Josef, a pak nenapodobujeme jejich cesty víry, jejich prorockou odvahu, jejich nezajištění náboženským systémem?

Stejně jako proroci, s nimiž jsme se letos setkali, i Marie a Josef důvěřovali svému setkání s Bohem a podle toho jednali:

Jednalo se o dva laiky, kteří zcela důvěřovali své vnitřní zkušenosti s Bohem a následovali ji až do Betléma a dál. V evangeliích není žádná zmínka o tom, že by si oba své vnitřní zážitky ověřovali u velekněží, v synagoze, nebo dokonce ve svých židovských Písmech. Marie a Josef kráčeli s odvahou a absolutní vírou, že jejich zkušenost je pravdivá, a nikdo kromě Boha je nechtěl ujistit, že mají pravdu. Jejich jedinou záchrannou sítí byla Boží láska a milosrdenství, záchranná síť, kterou museli mnohokrát vyzkoušet, jinak by do ní nikdy nedokázali tak ladně padnout.

Christmas Day

Father Richard praises the courageous and prophetic faith of Mary and Joseph:

Kingdom of God people are history makers. They break through the small kingdoms of this world to an alternative and much larger world, God’s full creation. People who are still living in the false self are history stoppers. They use God and religion to protect their own status and the status quo of the world that sustains them. They are often fearful people, the nice proper folks of every age who think like everyone else thinks and who have no power to break through, or as Jesus’ opening words put it, “to change” (Mark 1:15; Matthew 4:17).

How can we really think that Mary—if she thought like any good Jewish girl of her time was trained to think—could possibly be fully ready to hear, to speak, or to live out God’s message? She had to let God lead her outside of her box of expectations, her comfort zone, her dutiful religion of follow-the-leader (a feature of all religions at their lower levels). She was very young and largely uneducated. Perhaps theology itself is not the necessary path but instead simply integrity and courage. Nothing anyone said at the synagogue would have prepared Mary or Joseph for this situation. They both had to rely on their angels! What proper bishop would trust such a situation? I wouldn’t myself. All we know of Joseph is that he was “a just man” (Matthew 1:19), probably also young and uneducated. The circumstance is a total afront to our criteria and way of evaluating authenticity.

So why do we love and admire people like Mary and Joseph, and then not imitate their faith journeys, their prophetic courage, their non-reassurance by the religious system?

Like the prophets we have met this year, Mary and Joseph trusted their encounter with God and acted accordingly:

These were two laypeople who totally trusted their inner experience of God and followed it to Bethlehem and beyond. There is no mention in the Gospels of the two checking out their inner experiences with the high priests, the synagogue, or even their Jewish Scriptures. Mary and Joseph walked in courage and absolute faith that their experience was true, with no one except God to reassure them they were right. Their only safety net was God’s love and mercy, a safety net they must have tried out many times, or else they never would have been able to fall into it so gracefully.