Druhá neděle adventní

Richard Rohr potvrzuje Boží plán vtáhnout celé stvoření do intimity a oslavy Lásky:

Ježíš často používá metaforu svatby, aby popsal, co Bůh dělá - připravuje nás a přitahuje k hlubší intimitě, sounáležitosti a sjednocení. Východní církevní otcové tuto víru potvrzovali; nazývali ji procesem "zbožštění" (theosis). Viděli v něm celý smysl vtělení a samotný význam spásy. Mnohem praktičtější a racionálnější církev na Západě slovo divinizace používala jen zřídka. Bylo to pro nás příliš odvážné, navzdory poměrně přímému učení Petra (1Pt 1,4-5; 2Pt 1,4) a Ježíše v Janově evangeliu: "Neprosím jen za ně, ale i za ty, kdo skrze jejich slovo ve mne uvěří, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal" (Jan 17,20-21).

Ježíš přišel, aby nám dodal odvahu důvěřovat a umožnit nám naše vrozené spojení s Bohem, a v tomto světě nám to dal za vzor. Sjednocení není jen místem, kam se dostaneme později - pokud jsme dobří. Je to místo hluboké dobroty, které v nás přirozeně existuje -teď.

Pro lidi - a pro stvoření - musí být transformace skutečná a v tomto světě. Pavlova nejpoužívanější věta "en Christo" naznačuje společné vtělení. Kristovo tělo (1 Kor 12) pak má podobu jídla, abychom si mohli často připomínat svou základní identitu (1 Kor 11,23-26). [1] Jak kázal Augustin: "Jsme to, co jíme! Jsme to, co pijeme!" [2]

Jsem přesvědčen, že tento rozvoj jednotícího vědomí je skutečným druhým příchodem Krista. Naše sjednocení s Bohem bude konečně zakoušeno a užíváno navzdory našemu neúnavnému odporu a popírání. Když Bůh vítězí, Bůh vítězí! Bůh neprohrává. Apokatastasis (univerzální obnova) nám byla přislíbena (Zjevení 3,20-21) jako skutečné poselství univerzálního Krista, Alfy a Omegy celých dějin (Zjevení 1,4; 21,6; 22,13). Bude to výhra pro Boha - a jistě i pro lidstvo! Jak jinak by mělo vypadat božské vítězství?

Jasný cíl a směr biblického zjevení směřuje k plnému, vzájemnému přebývání. Tento pohyb směrem ke sjednocení vidíme, když Bůh kráčí v zahradě s nahým Adamem a Evou a "celým šikem" stvoření (Genesis 2,1). Toto téma nachází svůj šokující vrchol v uvědomění, že "tajemstvím je Kristus ve vás, vaše naděje na slávu" (Kol 1,27). Jak vzrušeně říká Jan: "Poznáváte ho, protože je s vámi a je ve vás!". (Jan 14,17). Věčné tajemství vtělení konečně dosáhne svého a "začne Beránkova svatební hostina" (Zj 19,7-9). Dějiny nesměřují k Armagedonu ani k závěru ve stylu "Left Behind". Ježíš na mnoha místech říká, že to bude velká svatební hostina. [3]

Second Sunday of Advent

Richard Rohr affirms God’s plan to draw all of creation into the intimacy and celebration of Love:

Jesus often uses the metaphor of a wedding to describe what God is doing—preparing and drawing us toward deeper intimacy, belonging, and union. The Eastern Fathers of the Church affirmed this belief; they called it the process of “divinization” (theosis). They saw it as the whole point of the incarnation and the very meaning of salvation. The much more practical and rational church in the West seldom used the word divinization. It was just too daring for us, despite the rather direct teachings from Peter (1 Peter 1:4–5; 2 Peter 1:4) and Jesus in John’s Gospel: “I pray not only for them, but also for those who will believe in me through their word, so that they may all be one, as you, Father, are in me and I in you, that they also may be in us, that the world may believe that you sent me” (John 17:20–21).

Jesus came to give us the courage to trust and allow our inherent union with God, and he modeled it for us in this world. Union is not merely a place we go to later—if we are good. It is a place of deep goodness that we naturally exist inside of—now.

For persons—and for creation—transformation must be real and in this world. Paul’s most used phrase, “en Christo,” suggests a shared embodiment. The Body of Christ (1 Corinthians 12) then takes the form of a meal so we can be reminded frequently of our core identity (1 Corinthians 11:23–26). [1] As Augustine preached, “We are what we eat! We are what we drink!” [2]

I am convinced this development of unitive consciousness is the true Second Coming of Christ. Our union with God will finally be experienced and enjoyed, despite our relentless resistance and denial. When God wins, God wins! God doesn’t lose. Apokatastasis (universal restoration) has been promised to us (Revelation 3:20–21) as the real message of the Universal Christ, the Alpha and the Omega of all history (Revelation 1:4, 21:6, 22:13). It will be a win-win for God—and surely for humanity! What else would a divine victory look like?

The clear goal and direction of biblical revelation is toward full, mutual indwelling. We see this movement toward union as God walks in the garden with naked Adam and Eve and “all the array” of creation (Genesis 2:1). The theme finds its shocking climax in the realization that “the mystery is Christ within you, your hope of glory” (Colossians 1:27). As John excitedly puts it, “You know him because he is with you and he is in you!” (John 14:17). The eternal mystery of incarnation will have finally met its mark, and “the marriage feast of the Lamb will begin” (Revelation 19:7–9). History isn’t heading toward Armageddon or a “Left Behind” conclusion. Jesus says, in any number of places, it will be a great wedding banquet. [3]