Nikdy nevím, co se mi dnes stane, ale vím, že když jdu sám, jdu s rukou v Boží ruce. Fannie Lou Hamerová, shromáždění Freedom Vote, 1963

Učitelka CAC Barbara Holmesová popisuje prorocké svědectví aktivistky za občanská práva Fannie Lou Hamerové (1917-1977):

Vybrala jsem si [Fannie Lou Hamerovou] jako kontemplativní vzor kvůli jejímu duchovnímu zaměření a odhodlání. Její praktiky vypovídaly o hloubce jejího kontemplativního ducha. Tváří v tvář katastrofálnímu utrpení Hamerová pracovala, milovala, zpívala a vzdorovala mocným. Poté, co se zaregistrovala k volbám, byla uvězněna, zbita a pronásledována vykonavateli společenského řádu....

Hamerová byla soustředěná; čerpala sílu z příkladu svých rodičů v jejich boji za překonání nemožné životní situace. Čelila skličujícím překážkám, protože neměla co do činění se zneužívajícím jedincem, ale s mocí federální, státní a místní vlády a kulturními tradicemi, které ji považovaly za ne-osobu. Toto označení za ne-osobu ji neodradilo, neboť její kontemplativní vstup do hlubšího "poznání" se uskutečnil prostřednictvím jejího odhodlání k ne-násilí. Dodržování duchovních disciplín občanskoprávního aktivismu vyžadovalo, aby milovala ukřižovaného, žehnala mučiteli, objímala vězně a modlila se za jeho spásu. To vše a ještě mnohem víc dělala. [1]

Hamerová často zakládala svá slova na Písmu a na víře, že Bůh a Boží spravedlnost jsou s ní.

Je to jed; je pro nás jedem, když nemluvíme to, co víme, že je správné. Jak říká Kristus ze sedmnácté kapitoly Skutků apoštolských a dvacátého šestého verše, říká: "Z jedné krve učinil všechny národy, aby přebývaly na povrchu země." Všichni lidé jsou z jedné krve. Pak se to nijak neliší, jen máme jiné barvy.

A bratře, můžeš tomu věřit, nebo ne: Co si pamatuji, je mi z tohoto systému špatně..... Byla jsem tak hladová - je to zvláštní věc od té doby, co jsem začala pracovat pro Krista - je to něco jako ve dvacátém třetím žalmu, když říká: "Připravuješ přede mnou stůl před mými nepřáteli. Pomazal jsi mi hlavu olejem a můj kalich přetéká."

A já jsem prošla stíny smrti, protože to bylo desátého září v roce 62, kdy v jednom domě šestnáctkrát vystřelili a nad postelí, kde jsem měla hlavu, nebyla ani noha. Ale tu noc jsem tam nebyla - copak nevidíte, co Bůh dokáže? Přestaň běhat a snažit se vyhnout smrti, protože v téhle knize se píše: "Kdo se snaží zachránit si život, stejně o něj přijde!" A taky se to stalo. [Lukáš 9,24] ...

Všechno, co musíme udělat - proto miluji píseň "This Little Light of Mine" - z páté kapitoly Matoušova evangelia. Říká: "Město, které je postaveno na kopci, se nemůže skrýt." (Mt 5,14) To je to, co říkáme. A mně nevadí, že moje světlo svítí; neskrývám, že bojuji za svobodu, protože Kristus zemřel, aby nás osvobodil. [2]

I never know today what’s going to happen to me tonight, but I do know as I walk alone, I walk with my hand in God’s hand.
—Fannie Lou Hamer, Freedom Vote Rally, 1963

CAC teacher Barbara Holmes describes the prophetic witness of Civil Rights activist Fannie Lou Hamer (1917–1977):

I have chosen [Fannie Lou Hamer] as a contemplative exemplar because of her spiritual focus and resolve. Her practices spoke to the depth of her contemplative spirit. In the face of catastrophic suffering, Hamer worked, loved, sang, and resisted the powers that be. She was jailed, beaten, and hunted by the enforcers of the social order after registering to vote….

Hamer was centered; she drew power from the example of her parents in their struggle to transcend the impossible situation of their lives. She faced daunting odds, as she was not dealing with an abusive individual but instead the power of federal, state, and local governments and cultural traditions that deemed her to be a nonperson. This designation of non-personhood did not deter her, for her contemplative entry into a deeper “knowing” came through her commitment to nonviolence. Adherence to the spiritual disciplines of civil rights activism required that she love the crucifier, bless the torturer, embrace the jailer, and pray for his or her salvation. She did this and more. [1]

Hamer often grounded her words in Scripture and in her faith that God and God’s justice was with her.

It’s poison; it’s poison for us not to speak what we know is right. As Christ said from the seventeenth chapter of Acts and the twenty-sixth verse, says: “Has made of one blood all nations, for to dwell on the face of the earth.” Then it’s no different, we just have different colors.

And, brother, you can believe this or not: I been sick of this system as long as I can remember…. I been as hungry—it’s a funny thing since I started working for Christ—it’s kind of like in the twenty-third of Psalms when he says, “Thou prepareth a table before me in the presence of my enemies. Thou anointed my head with oil and my cup runneth over.”

And I have walked through the shadows of death because it was on the tenth of September in ’62 when they shot sixteen times in a house and it wasn’t a foot over the bed where my head was. But that night I wasn’t there—don’t you see what God can do? Quit running around trying to dodge death because this book said, “He that seeketh to save his life, he’s going to lose it anyhow!” [Luke 9:24] …

All we got to do—that’s why I love the song “This Little Light of Mine”—from the fifth chapter of Matthew. He said, “A city that’s set on a hill cannot be hid.” And I don’t mind my light shining; I don’t hide that I’m fighting for freedom because Christ died to set us free. [2]