Otec Richard nachází nadějnou vizi vesmíru v učení františkánského teologa Bonaventury ze 13. století.

Půvabnou symetrii teologie svatého Bonaventury lze shrnout do toho, co sám Bonaventura pojmenoval jako tři velké pravdy, které pro něj drží vše pohromadě:

Emanace: Vycházíme z Boha, neseme Boží obraz, a tak je naše vnitřní identita od počátku zakotvena v Božím životě (Gen 1,26-27).

Exemplarismus: Všechno, celý řetězec bytí a vše ve stvoření je příkladem a ilustrací jediného Božího tajemství v prostoru a čase (Řím 1,20). Žádné výjimky.  

Konzumace: Konzumace, která je v souladu s principem konzumace, je v souladu s principem konzumace: Vše se vrací ke Zdroji, z něhož vzešlo (Jan 14,3). Omega je totéž co Alfa a to je Boží nejvyšší a konečné vítězství.

Jak pozitivní a bezpečný svět to popisuje! V Bonaventurově učení máme ucelený a podložený smysl, který postmoderní svět již nemá - a přesto po něm touží. Všimněte si, že se zjevně nejedná o pozdější rámec odměna/trest, který téměř zcela převzal, když lidé nezažívali Boha, ale pouze věřili propozicím. Většina lidí si dnes není jistá, odkud jsme přišli, kdo jsme a kam jdeme, a zdá se, že mnohé tyto otázky ani nezajímají.

Co kdybychom mohli obnovit pohled na svět a Boha, který by byl prodchnut Bonaventurovým učením? Poskytlo by základ, který chybí v naší často bezcílné a unášené době. Mohl by udržet naše životy pohromadě v dobách zoufalství a cynismu. Je možné, abychom znovu získali takový pozitivní pohled na svět? Naše pozdější omezené pojetí individuální spásy funguje mnohem lépe, pokud je vše drženo pohromadě uvnitř prvotní kosmické spásy; část pak kopíruje celek. Právě teď máme pocit, že jsme na všechno sami. Neexistuje žádný celek , jehož bychom byli součástí!

Bonaventura popsal velký řetězec bytí jak historicky, tak lineárně - ale také z hlediska kosmické propojenosti na cestě . Navazoval na Pavla: "V [Kristově] těle žije plnost božství a v něm naleznete své vlastní naplnění," nebo "Existuje pouze Kristus: On je všechno a on je ve všem" (Kol 2,9-10; 3,11).

Podle Bonaventury jsme byli stvořeni v jednotě, postupujeme vpřed, nakolik jsme v jednotě, a vracíme se k plnému Božímu daru konečné jednoty. Je to milost před, během i po.

Pro Bonaventuru je stvoření jednoduše zrcadlem a obrazem Boha a používá k tomu metafory jako otisk nohy, otisk prstu, podobizna, podoba (vestigia Dei). Tato jednotící vize je podobná vizi jezuitského kněze a vědce Teilharda de Chardin. Tito dva učitelé mi nejprve dodali důvěru věřit a učit, že "všechno patří". Oba popisují a obhajují univerzální sounáležitost všeho stvoření a ukazují nám, že díky takovému kosmickému božskému vítězství se obavy založené na strachu pozdějšího vylučujícího a trestajícího křesťanství zdají být tak malé a zbytečné.

Father Richard finds a hopeful vision for the cosmos in the teachings of 13^th-century Franciscan theologian Bonaventure.

The lovely symmetry of St. Bonaventure’s theology can be summarized in what Bonaventure himself named as the three great truths that hold everything together for him:

Emanation: We come forth from God bearing the divine image, and thus our inherent identity is grounded in the life of God from the beginning (Genesis 1:26–27).

Exemplarism: Everything, the entire chain of being, and everything in creation is an example and illustration of the one God mystery in space and time (Romans 1:20). No exceptions.  

Consummation: All returns to the Source from which it came (John 14:3). The Omega is the same as the Alpha and this is God’s supreme and final victory.

What a positive and safe world this describes! In Bonaventure’s teachings we have a coherent and grounded meaning the post-modern world no longer enjoys—and yet longs for. Note this is clearly not the later reward/punishment frame that almost totally took over when people did not experience God, but only believed propositions. Most people today are not sure where we came from, who we are, and where we’re going, and many do not even seem to care about the questions.

What if we could recover a view of the world and God that was infused with Bonaventure’s teaching? It would provide a foundation lacking in our often aimless and adrift age. It could hold our lives together during times of despair and cynicism. Is it possible for us to regain such a positive worldview again? Our later limited notion of individual salvation works much better if it is all held together inside of a primary cosmic salvation; the part then replicates the whole. Right now, it feels like we’re all on our own. There is no whole to be a part of!

Bonaventure described the great chain of being both in a historical and linear way—but also in terms of cosmic connectedness along the way. He was following Paul: “In [Christ’s] body lives the fullness of divinity, and in him you will find your own fulfillment,” or “There is only Christ: He is everything and he is in everything” (Colossians 2:9–10, 3:11).

We were created in unity, proceed forward insofar as we are in unity, and return to God’s full gift of final unity, according to Bonaventure. It is grace before, during, and after.

For Bonaventure creation is quite simply the mirror and image of God, and he uses metaphors like footprint, fingerprint, effigy, likeness (vestigia Dei) to make his point. This unitive vision is similar to that of Jesuit priest and scientist Teilhard de Chardin. These two teachers first gave me the confidence to believe and teach that “everything belongs.” Both describe and defend the universal belonging of all creation, and show us that such a cosmic divine victory makes the fear-based preoccupations of later exclusionary and punitive Christianity seem so small and unnecessary.