Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC ze čtvrtka 23. 11. 2023
na téma: Stvoření a propojení

Vděčná dispozice

Den díkuvzdání (USA)

Otec Richard popisuje vděčnost, která pramení ze vztahu Františka z Assisi k přírodě a Bohu:

Nedomnívám se, že si západní civilizace uvědomuje, jak vysokou cenu platíme za to, že jsme se oddělili od světa přírody. Jednou z cen je jistě nedostatek jakéhosi přirozeného vidění či kontemplace. Moje šestitýdenní postní rekolekce v samotě a v přírodě mě vždy znovu usadily do Božího vesmíru, do Boží prozřetelnosti a plánu. Cítil jsem se znovu sladěný s tím, co je. Věděl jsem, že k němu patřím, a tím jsem byl zachráněn!

František z Assisi (1182-1226) chválí stvoření proti Stvořiteli. Chválí Boha prostřednictvím světa. Je snadné si ho představit, jak se dívá na hvězdy a ptá se: "Když jsou to tvorové, jaký musí být jejich Stvořitel?"

Pro Františka nejsou zvířata a příroda osloveny pouze jako zvířata a příroda, ale jako duchovní bytosti, které jsou součástí nezbytné harmonie, propojenosti. František sám je součástí velkého řetězce bytí a nepochybuje o tom, že jiní než lidé jsou obdařeni určitým druhem porozumění. Neváhá k nim promlouvat - ne roztomile nebo poeticky, ale jakýmsi vytrvalým homiletickým způsobem.

Ve většině svých promluv ke stvořenému světu vidí František vzájemnou závislost mezi různými vrstvami stvoření a vždy je chválí za to, co si navzájem dávají. V kázání adresovaném ptákům František řekl,

Ptáci, sestry moje, Bohu vděčíte za mnohé. Měly byste [Boha] chválit vždy a všude za svobodu, kterou máte, abyste mohly všude létat, ... za svůj zdobný a pestrý oděv, ... za píseň, kterou vám daroval váš Stvořitel.... Nezaséváte ani nesklízíte, a přesto vás Bůh živí. [Bůh] vám dává řeky a prameny k pití, hory a kopce, skály a skaliska jako útočiště, vysoké stromy jako hnízda, a i když neumíte šít ani tkát, dává vám i vašim dětem oděv, který potřebujete. Proto vás váš Stvořitel, který vám dal všechna tato dobrodiní, velmi miluje. Buďte opatrní, moji malí ptáčci, nebuďte nevděční, ale snažte se vždy chválit Boha. [1]

Ptáčci mají žít ve vděčnosti, což ovšem nepochybně odráží rozpoložení Františkovy vlastní duše. V "Kytici o stvořeních" také vidíme, že František považuje celý svět za rodinu. Všechno se stává bratrem nebo sestrou. Myslím, že to vychází z mystického a kontemplativního vhledu, který uznává, že všichni jsme součástí tohoto velkého řetězce bytí, že jsou to bratři a sestry, a proto je nesmíme znevažovat. Bůh tato stvoření miluje. Bůh jim dal tolik dobrých věcí. Samozřejmě se předpokládá, že když je Bůh miluje, jsou objektivně milovaní; proto je máme milovat. To se stává počátkem Františkova univerzálního světonázoru: všechny stvořené věci jsou zrcadlem, které odráží Stvořitele.  

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
A Grateful Disposition

Thanksgiving Day (USA)

Father Richard describes the gratitude that flows from Francis of Assisi’s relationship with nature and God:

I don’t think that Western civilization realizes what a high price we pay for separating ourselves from the natural world. One of the prices is certainly a lack of a sort of natural seeing or contemplation. My Lenten six-week retreats in solitude and nature invariably re-situated me in God’s universe, in God’s providence and plan. I felt realigned with what is. I knew I belonged and was thereby saved!

Francis of Assisi (1182–1226) praises the creatures because of the Creator. He praises God through the world. It’s easy to imagine him looking at the stars and wondering, “If these are the creatures, what must their Creator be like?”!

For Francis, animals and nature are addressed not merely as animals and nature, but as spiritual beings who are part of the necessary harmony, the connectedness. Francis himself is part of a great chain of being and he has no doubt that the other-than-humans are endowed with a kind of comprehension. He has no hesitation in talking to them—not in a cute or poetic way, but in a sort of sustained homiletic fashion.

In most of his talking to the created world, Francis sees an interdependence between the different layers of creation, and he always praises them for what they give one another. In a sermon addressed to birds, Francis said,

Birds, my sisters, you owe God a great deal. You ought to praise [God] always and everywhere for the freedom you have to fly everywhere, … for your ornate and colorful clothing, … for the song given to you by your Creator.… You neither sow nor reap, yet God feeds you. [God] gives you the rivers and springs for drink; the mountains and hills, the rocks and crags as refuges; the high trees for nests; and even though you do not know how to sew or weave, he gives you and your children the clothing you need. Therefore, your Creator who gave you all these benefits, loves you very much. You be careful, my little birds, don’t be ungrateful, but try to praise God always. [1]

The birds are to live in gratitude, which, of course, undoubtedly reflects the disposition of Francis’ own soul. We also see in the “Canticle of the Creatures” that Francis claims all the world as family. Everything becomes brother or sister. I think that comes out of a mystical and contemplative insight that recognizes we are all part of this great chain of being, that these are brothers and sisters, and therefore we may not disrespect them. God loves these creatures. God has given them so many good things. Of course, the assumption is that since God loves them, they are objectively lovable; therefore, we are to love them. This becomes the beginning of Francis’ universal worldview: all created things are a mirror that reflects the Creator.  

Fr. Richard Rohr, OFM
Odkazy:
[1] The Deeds of Blessed Francis and His Companions16, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 3, The Prophet(New York: New City Press, 2001), 469–470.  

Adapted from Richard Rohr, “Christianity and the Creation: A Franciscan Speaks to Franciscans,” in Embracing Earth: Catholic Approaches to Ecology, ed. Albert J. LaChance and John E. Carroll (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1994), 132–133, 134–135.


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-