Spisovatelka a řečnice Diana Butler Bassová popisuje, jak se velký řetězec bytí vyvinul ve velkou síť sounáležitosti:

Ve starověku a středověku lidé věřili, že vesmír je strukturován jako "velký řetěz bytí". "Vějíř" reality začínal u Boha a kaskádovitě sestupoval dolů přes celé stvoření od vysokého k nízkému: anděly, lidstvo, zvířata, rostliny a nerosty. Tento "vějíř" tvořil pyramidu, na jejímž vrcholu se nacházely nejdůležitější bytosti.... Tato pyramidová struktura, velký řetězec bytí, byla považována za posvátný vzor vesmíru, v němž směrem dolů proudí autorita, moc a poznání. Každý a všechno mělo své místo. Hluboce duchovním způsobem však bylo vše spojeno také s Bohem, protože Bůh byl hlavou všeho. Zůstat na svém místě zajišťovalo pozemskou ochranu a věčnou spásu. Proto byl původ důležitý - umisťoval každého člověka do této duchovní nadstavby a zajišťoval každému místo v Božím řádu v tomto i pozdějším životě.

Existuje však i jiný způsob vnímání duchovního vzoru vesmíru. Při pátrání po předcích zjišťujeme, že větve našich rodokmenů jsou propletené. Když se prodíráme hustým baldachýnem minulosti, zjišťujeme, že rodokmen je všechno, jen ne linie. Mnohem více se podobá pavučině.

Velký řetězec bytí byl nahrazen "sítí života" nebo "sítí sounáležitosti"... Naše pojetí reality se posunulo od řetězců autority shora dolů, podporovaných technickými znalostmi a mechanickou organizací, k živým systémům vzájemných vztahů a závislostí, spleteným do sítě života [1] ... [nebo] velké sítě sounáležitosti.

Bass naznačuje, že původní vztah Boha ke stvoření je vztahem láskyplné důvěrnosti:

Všemi hlavními světovými náboženstvími prochází podtext této alternativy, vhled, že stvoření není svázáno božským hierarchickým řádem, ale je naopak kruhem, tancem či tapiserií, kde se Bůh, lidstvo a příroda společně účastní společenství. Starověké biblické příběhy o stvoření skutečně vyprávějí o důvěrném vztahu mezi Bohem a světem, o důvěrném vztahu, který se sice rozpadá, ale který je přesto od počátku primárním vztahem mezi Bohem a stvořením. Náboženství se svým cyklem rituálů založených na sabatech, měsících a ročních obdobích mělo za cíl znovu spojit Boha s lidstvem a přírodou.

Dávný monoteismus měl více společného s tím, co dnes nazýváme kmenovým náboženstvím - které je decentralizované, místní, vztahové a zaměřené na přírodu - než jakákoli moderní náboženská instituce. V Bibli není Bůh zprostředkován prostřednictvím struktur; struktury spíše poskytovaly lidem způsoby, jak se podílet na božské realitě, která prostupovala světem kolem nich....

Přesun od Boha v zenitu velkého řetězce bytí k Bohu s námi ve velké síti sounáležitosti je jádrem dnešní duchovní revoluce.... Velká síť je utkaný svět planety a lidí a Bůh, který v ní přebývá.

Writer and speaker Diana Butler Bass describes how the great chain of being has evolved into a great web of belonging:

In the ancient and medieval worlds, people believed the universe was structured as a “great chain of being.” The “fan” of reality began with God and cascaded downward through all of creation from high to low: angels, humanity, animals, plants, and minerals. This “fan” formed a pyramid, with the most important beings at the top…. This pyramid structure, the great chain of being, was believed to be the sacred pattern of the universe, in which authority, power, and knowledge flowed downward. Everyone and everything had a place. Yet in a deeply spiritual way everything was also connected to God, since God was the head of all. To stay in one’s place ensured earthly protection and eternal salvation. Hence, ancestry was important—it located every person in this spiritual superstructure, securing each a place in God’s divine order in this life and beyond.

But there is another way of seeing a spiritual pattern to the universe. Through the search for our ancestors, we discover that the branches of our family trees are entangled. When we make our way through the thick canopy of the past, we discover that lineage is anything but a line. It looks far more like a web.

The great chain of being has been replaced by a “web of life” or “web of belonging.”… Our conception of reality has shifted from top-down chains of authority supported by technical expertise and mechanical organization toward living systems of interrelationship and interdependency knit together in a web of life [1] … [or] the great web of belonging.

Bass suggests that God’s original relationship to creation is one of loving intimacy:

Throughout all major world religions is a subtext of this alternative, the insight that creation is not bound by a divine hierarchical order but is, instead, a circle or dance or tapestry, where God, humanity, and nature participate together in community. Indeed, the ancient biblical creation stories relate a tale of intimacy between God and the world, an intimacy that becomes broken but that nonetheless is the primary relationship between God and creation from the beginning. Religion, with its cycle of rituals based upon Sabbaths, months, and seasons, was intended to reconnect God with humanity and nature.

Ancient monotheism had more in common with what we now call tribal religion—which is decentralized, local, relational, and nature-oriented—than any modern religious institution. In the Bible, God is not mediated through structures; rather, structures provided ways for people to participate in the divine realities that infused the world around them.…

The shift from God at the zenith of the great chain of being toward God with us in a great web of belonging is the heart of today’s spiritual revolution.… The great web is the woven world of the planet and the people and the God who dwells therein.