Svátek všech svatých

Nyní obracíme své myšlenky ke Stvořiteli neboli Velkému Duchu a posíláme pozdravy a poděkování za všechny dary Stvoření. Vše, co potřebujeme k dobrému životu, je zde, na Matce Zemi. Za všechnu lásku, která je stále kolem nás, spojujeme své mysli v jeden celek a posíláme Stvořiteli svá nejvybranější slova pozdravů a díků. Nyní jsou naše mysli jedno. -- Proslov ke Dni díkůvzdání, Konfederace Haudenosaunee

Potawatomi autorka Kaitlin Curticeová nás vyzývá, abychom se zamysleli nad tím, jak se modlíme v přírodě, za přírodu a s přírodou:

Dary modlitby - sladké trávy, šalvěje, tabáku a cedru - nám prý byly dány, abychom zůstali ve spojení s Segmekwe, Matkou Zemí, abychom se dělili o její dobré dary a prosili Stvořitele, aby nás vyslyšel, aby byl s námi přítomen. Jako Potawatomi se modlím, abych na to pamatovala, a modlím se, abych v sobě udržovala škodé, oheň, který se ve mně rozhořel....

Když jsem vyrůstala v baptistické tradici, slyšela jsem jen málo zmínek o komunikaci s Bohem prostřednictvím země. O nedělích jsme často slýchali kázání o tom, že modlitba je něco, v čem bychom se měli jen více snažit, místo abychom do ní vstupovali. Když jsem se začala modlit v Potawatomi, pochopila jsem o modlitbě něco jiného - že je to celostní akt, který zahrnuje celé mé já a všechny tvory kolem mě, kteří komunikují s Bohem.

Pokud skutečně věříme, že nás Bůh obklopuje, věříme, že modlitba je každodenní zkušeností živého..... Když vyjdete ven a zapojíte se do světa v tichém naslouchání, modlitba se stane a získá pro vás vlastní způsob bytí. Možná je modlitba jen poezií a my prožíváme projevy toho, co znamená být člověkem. Proto nám Stvořitel dal dary, abychom si vzpomněli.... Když pálím šalvěj nebo pokládám tabák, vím, že jsem připoutána k lásce, která zůstává stálá po celá staletí a která mě vždy volá zpět k vlastní posvátnosti. A tato posvátnost mě vždy povede zpět do světa, abych konala dílo lásky.

Curtice navštěvuje státní park na území, kde žili Muscogee Creek a Cherokeeové:

Slyším stromy mluvit a ony si všechno pamatují. Když mě skály zvou, abych se posadila, žádají mě, abych si udělala chvilku na vzpomínky. A když se voda zastaví, aby odrážela modrou oblohu v Georgii, žádají mě, abych si vzpomněla, abych si něco vzala zpět. A tak položím svůj tabák na vodní hladinu a zašeptám: "Nejsi zapomenutá." A tak si vzpomenu. Naslouchám předkům a stvořenému světu, který touží vyprávět své vlastní příběhy. Šeptám modlitbu k Kche Mnedo, k Mamogosnanovi, Stvořiteli, který nikdy nezapomíná, který zná jazyk každého kmene..... Když nasloucháme, země promlouvá. Pokud nasloucháme, konáme aktivní práci, kterou věnujeme pozornost nejen svým vlastním životům, ale také historii, která znovu a znovu vypráví svůj vlastní příběh.

All Saints’ Day

We now turn our thoughts to the Creator, or Great Spirit, and send greetings and thanks for all the gifts of Creation. Everything we need to live a good life is here on Mother Earth. For all the love that is still around us, we gather our minds together as one and send our choicest words of greetings and thanks to the Creator. Now our minds are one. —Thanksgiving Address, Haudenosaunee Confederacy

Potawatomi author Kaitlin Curtice invites us to consider how we pray in, for, and with nature:

The gifts of prayer—of sweetgrass, sage, tobacco, and cedar—are said to have been given to us to keep us connected to Segmekwe, Mother Earth, to share her good gifts and to ask Creator to hear us, to be present with us. As a Potawatomi person, I pray to remember, and I pray to keep the shkodé, the fire, lit inside of me….

Growing up in the Baptist tradition, I heard little mention of communicating with God through the earth. On Sundays, we would often hear sermons about how prayer is something we should just try harder at, instead of something we enter into. When I began to pray in Potawatomi, I understood something different about prayer—that it is a holistic act that involves all of me, and all of the creatures around me, communing with God.

If we truly believe that God surrounds us, we believe that prayer is an everyday experience of being alive…. When you step outside and engage with the world in quiet listening, prayer will happen, and it will take on its own way of being for you. Perhaps prayer is just poetry, and we are living the expressions of what it means to be human. This is why Creator gave us gifts to remember.… When I burn sage or lay tobacco down, I know that I am tethered to a love that has remained steady throughout the centuries and that always calls me back to its own sacredness. And that sacredness will always lead me back out to the world to do the work of love.

Curtice frequents a state park on land where the Muscogee Creek and Cherokee peoples lived:

I hear the trees speaking, and they remember everything. As the rocks invite me to sit, they’re asking me to take a moment to remember. And when the water stills to reflect the blue Georgia sky, I am being asked to remember, to reclaim something. So I lay my tobacco on the water’s surface and whisper, “You’re not forgotten.” I listen to the ancestors and to the created world that longs to tell its own stories. I whisper a prayer to Kche Mnedo, to Mamogosnan, Creator, who never forgets, who knows the language of every tribe…. If we listen, the land is speaking. If we listen, we are doing the active work of paying attention, not only to our own lives but also to history telling its own story again and again.