Chvalte Hospodina ze země,
vy mořské příšery a všechny hlubiny;
ohněm a krupobitím, sněhem a mraky,
úmorným větrem, naplněním Božího slova;
horami a všemi pahorky,
ovocnými stromy a všemi cedry;
zvířaty a veškerým dobytkem;
plazivými věcmi a okřídleným ptactvem....
Ať chválí jméno Hospodinovo,
neboť jen Boží jméno je vyvýšené;
Boží sláva je nad zemí i nebem.
- Žalm 148: 7-10, 13

Bůh byl znám a chválen v přírodě dávno před příchodem psaného Písma. Otec Richard píše:

Židovská a křesťanská tradice spirituality stvoření má svůj původ v hebrejských Písmech, jako jsou žalmy 104 a 148. V nich se objevují i slova o stvoření. Je to spiritualita, která má kořeny především v přírodě, ve zkušenosti a ve světě, jaký je. Tato bohatá hebrejská spiritualita formovala mysl, srdce a učení Ježíše z Nazareta.

Možná to pocítíme až ve chvíli, kdy si uvědomíme, kolik lidí si myslí, že náboženství má co do činění s myšlenkami, pojmy a formulemi z knih. Takto byli po léta vychováváni duchovní a teologové. Odešli jsme nikoli do světa přírody, ticha a prvotních vztahů, ale do světa knih. No, to není biblická spiritualita a tam náboženství nezačíná. Začíná v pozorování toho, "co je". Pavel říká: "Od stvoření světa je neviditelná Boží podstata a věčná Boží moc jasně viditelná rozumovým chápáním stvořených věcí" (Římanům 1,20). Boha poznáváme skrze věci, které Bůh stvořil. Prvním základem každého opravdového náboženského vidění je, jednoduše řečeno, naučit se vidět a milovat to, co je. Kontemplace je setkání se skutečností v její nejjednodušší a nejpřímější podobě, neposuzované, nevysvětlované a nekontrolované!"

Jestliže neumíme milovat to, co je přímo před námi, pak neumíme vidět to, co je. Musíme tedy začít od základu - kamenem! Od kamene se přesuneme do světa rostlin a naučíme se vážit si rostoucích věcí a vidět v nich Boha. V celém přírodním světě vidíme vestigia Dei, což znamená otisky prstů nebo stop Božích.

Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se to všechno milování uskuteční, až se to všechno uvidí, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu! Jsou schopni milovat Ježíše. Duše je připravena. Duše je osvobozena a naučila se vidět a přijímat a pohybovat se dovnitř a pohybovat se ven ze sebe. Takoví jedinci mohou dobře pochopit, jak milovat Boha.

Praise the Lord from the earth,
You sea monsters and all deeps;
Fire and hail, snow and clouds,
Stormy wind, fulfilling God’s word;
Mountains and all hills,
Fruit trees and all cedars;
Beasts and all cattle;
Creeping things and winged fowl …
Let them praise the name of the Lord,
For God’s name alone is exalted;
God’s glory is above earth and heaven.
            —Psalm 148: 7–10, 13

God was known and praised in the natural world long before the advent of the written Scriptures. Father Richard writes:

Jewish and Christian traditions of creation spirituality have their origins in Hebrew Scriptures such as Psalms 104 and 148. It is a spirituality that is rooted, first of all, in nature, in experience, and in the world as it is. This rich Hebrew spirituality formed the mind, heart, and teaching of Jesus of Nazareth.

Maybe we don’t feel the impact of that until we realize how many people think religion has to do with ideas and concepts and formulas from books. That’s how clergy and theologians were trained for years. We went away, not into a world of nature and silence and primal relationships, but into a world of books. Well, that’s not biblical spirituality, and that’s not where religion begins. It begins in observing “what is.” Paul says, “Ever since the creation of the world, the invisible essence of God and God’s everlasting power have been clearly seen by the mind’s understanding of created things” (Romans 1:20). We know God through the things that God has made. The first foundation of any true religious seeing is, quite simply, learning how to see and love what is. Contemplation is meeting reality in its most simple and direct form unjudged, unexplained, and uncontrolled!

If we don’t know how to love what’s right in front of us, then we don’t know how to see what is. So, we must start with a stone! We move from the stone to the plant world and learn how to appreciate growing things and see God in them. In all of the natural world, we see the vestigia Dei, which means the fingerprints or footprints of God.

Perhaps once we can see God in plants and animals, we might learn to see God in our neighbors. And then we might learn to love the world. And then, when all of that loving has taken place, when all of that seeing has happened, when such people come to me and tell me they love Jesus, I’ll believe it! They’re capable of loving Jesus. The soul is prepared. The soul is freed, and it’s learned how to see and how to receive and how to move in and how to move out from itself. Such individuals might well understand how to love God.