Neděle
Nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrném vztahu s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, teprve intimní jazyk milenců nám tuto zkušenost popíše: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, změna pravidel "pro mě", nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také nezbytné utrpení. To je mystický slovník svatých. -Richard Rohr

Pondělí
Matylda sdílí tuto prohlubující se lásku mezi sebou a Bohem, ale nesdílí ji tak, že by o ní mluvila. Nechává nás do ní zasvětit řečí intimity a vydává o ní svědectví. -James Finley

Úterý
Když Matylda píše o románku duše s Bohem, není alegoričkou: v hloubi své bytosti našla milence, který jí plně, slastně odpovídá.
-Carol Lee Flindersová

Středa
Beguínky nabádaly své následovníky, aby si uvědomili, že neexistuje žádná překážka, která by bránila hlubokému a smysluplnému modlitebnímu životu. Nezáleželo na tom, jaké bylo životní postavení člověka, zda byl vzdělaný nebo nevzdělaný, chudý nebo bohatý, nebránilo mu to v uvědomování si Boha v jeho životě ani mu to nebránilo. Bůh se toužil přiblížit všem. -Laura Swanová

Čtvrtek
Láska k Bohu a k lidem nejsou dvě oddělené věci, jako by člověk mohl milovat Boha, ale vyhýbat se lidem. Soucitné jednání odráží a zrcadlí Boží obraz. Láska není cit nebo povinnost, ale je to Bůh přítomný v duši. -Wendy Farleyová

Pátek
Pak si už nebudeme stěžovat. / Pak všechno, co s námi Bůh udělal, / nám bude vyhovovat, / když teď jen pevně stojíš / a držíš se sladké naděje.
-Matylda z Magdeburku

Svatá prostota

Beguínky se stejně jako jejich františkánští současníci v Itálii rozhodly žít v chudobě, prostotě a službě potřebným. Otec Richard poukazuje na to, jak bychom mohli přijmout život v "chudobě" i v době dostatku a hojnosti:

Pustit se vlastního malého úhlu pohledu je jádrem toho, co máme na mysli pod pojmem obrácení, ale také toho, co máme na mysli pod pojmem františkánská "chudoba". Chudoba není jen život v prostotě, pokoře, zdrženlivosti nebo dokonce nedostatku. Chudoba je, když si uvědomíme, že že já sám o sobě jsem do značné míry bezmocný a bezúčelný. Janovo evangelium to vyjadřuje poměrně důrazně, když říká, že ratolest, která nezůstává v Ježíši, "je uschlá a neužitečná" (viz Jan 15,6). Proměněné já, žijící ve spojení, už nežije v hanbě nebo popírání své slabosti, ale dokonce se raduje, protože nemusí předstírat, že je víc, než ve skutečnosti je - což je nyní víc než dost! [1]

Matylda z Magdeburku toto učení opakuje:

Ti, kdo chtějí vědět, ale mají málo lásky 

Zůstaňte navždy na počátku dobrého života.... 

Ti, kdo prostě milují a málo vědí 

jsou otevřeni velkým věcem 

Svatá prostota je lékařem veškeré moudrosti. 

Působí, že moudrý [člověk] vidí [sebe] jako pošetilého člověka, kterým [je]. 

Když prostota srdce přebývá v moudrosti mysli,  

V duši člověka vzniká mnoho svatosti. [2]

Sunday
An infinite God seeks and desires intimacy with the human soul. Once we experience such intimacy, only the intimate language of lovers describes the experience for us: mystery, tenderness, singularity, specialness, changing the rules “for me,” nakedness, risk, ecstasy, incessant longing, and also, of course, necessary suffering. This is the mystical vocabulary of the saints. —Richard Rohr

Monday
Mechthild shares this deepening love between herself and God, but she doesn’t share it by talking about it. She lets us in on it with the language of intimacy and bears witness to it. —James Finley

Tuesday
When Mechthild writes of the soul’s romance with God, she is no allegorist: in the depths of her being, she has found a lover who is fully, deliciously responsive.
—Carol Lee Flinders

Wednesday
Beguines exhorted their followers to recognize that there existed no impediment to a deep and meaningful prayer life. No matter what a person’s station in life, be they educated or uneducated, poor or wealthy, it did not impede or deny them awareness of God in their lives. God yearned to draw close to all. —Laura Swan

Thursday
Love of God and of humanity are not two separate things, as if one could love God but shun humanity. Compassionate action reflects and mirrors the divine image. Love is not an emotion or obligation but is God present in the soul. —Wendy Farley

Friday
Then we shall no longer complain. / Then everything that God has done with us / Will suit us just fine, / If you will now only stand fast / And keep hold of sweet hope.
—Mechthild of Magdeburg

Holy Simplicity

The beguines, like their Franciscan contemporaries in Italy, chose to live in poverty, simplicity, and service to those in need. Father Richard points to how we might embrace a life of “poverty,” even in times of sufficiency and abundance:

Letting go of our own small vantage point is the core of what we mean by conversion, but also what we mean by Franciscan “poverty.” Poverty is not just a life of simplicity, humility, restraint, or even lack. Poverty is when we recognize that myself—by itself—is largely powerless and ineffective. John’s Gospel puts it quite strongly when it says that a branch that does not abide in Jesus “is withered and useless” (see John 15:6). The transformed self, living in union, no longer lives in shame or denial of its weakness, but even rejoices because it does not need to pretend that it is any more than it actually is—which is now more than enough! [1]

Mechthild of Magdeburg echoes this teaching:

Those who wish to know but have little love 

Remain forever at the beginning of a good life…. 

Those who simply love and know very little 

Are opened to great things. 

Holy simplicity is the physician of all wisdom. 

It causes the wise [person] to see [themself] for the foolish person [they are]. 

When simplicity of heart dwells in the wisdom of the mind,  

Much holiness results in a person’s soul. [2]