Pastor a organizátor "milované komunity" Leroy Barber vysvětluje, jak je důležité překonávat překážky zdravých vztahů s lidmi, které vnímáme jako odlišné od nás.

My lidé ... jsme stvořeni k obrazu onoho trojjediného Boha. A přestože imago Dei v nás má mnoho aspektů, je jasné, že jsme vztahové bytosti..... Nemůžeme si pomoci, ale fungujeme ve společenství, a když ve společenství nejsme, neseme následky. Byli jsme stvořeni, abychom byli spolu, a to podle Božího záměru. Rozkvět člověka vyžaduje, abychom navazovali, napravovali a udržovali vztahy s ostatními lidmi.

Ježíš byl příkladem a učil, že tyto láskyplné vztahy by měly překračovat umělé hranice kultury v podobě politiky, etnické příslušnosti, národnosti, pohlaví a socioekonomického postavení. V dnešním světě jsme se však zdokonalili ve stavění a upevňování těchto bariér. Žijeme v nejindividualističtější společnosti v dějinách, a když se stýkáme s druhými, snažíme se, aby tito lidé vypadali, mluvili, mysleli a chovali se stejně jako my. Tyto tendence nás možná udržují v naší zóně pohodlí, ale jsou v rozporu s Boží vůlí pro nás. Jsou nepřítelem Božího plánu vykoupení a vztahů a vzdalují nás od sebe navzájem a nakonec i od toho, kdo nás stvořil. [1]

Učitel CAK Brian McLaren identifikuje, jak "kontaktní předsudky" způsobují, že se vzdalujeme lidem, kteří nevypadají, nemyslí a nejednají jako my. 

Když nemám intenzivní a trvalý osobní kontakt s "druhým", mé předsudky a falešné domněnky zůstávají nezpochybněny.

Pomyslete na dítě, kterému lidé [kterým důvěřuje] říkají, že lidé jiné rasy, náboženství, kultury, sexuální orientace nebo třídy jsou špinaví a nebezpeční.

Okamžitě vidíte sebeposilující cyklus: tito lidé jsou špinaví nebo nebezpeční, proto jim budu nedůvěřovat a vyhýbat se jim, což znamená, že s nimi nikdy nebudu mít trvalý a uctivý interaktivní kontakt, což znamená, že nikdy nezjistím, že jsou to vlastně úžasní lidé....

Na jedné stránce evangelií za druhou Ježíš druhé neovládá, nevyhýbá se jim, nekolonizuje je, nezastrašuje je, nedémonizuje je ani je neodstrkuje na okraj společnosti. Místo toho se vtělí do druhého, solidárně se k němu připojí, chrání ho, naslouchá mu, slouží mu, a dokonce za něj položí život. [2]

Barber uzavírá:

Je možné, abychom se navzájem viděli tak, jak nás vidí Bůh, a ne skrze naše předsudky? Pravdou je, že Bůh nevidí lidi tak, jak je vidíme my, bez ohledu na to, jak moc se snažíme sebe i druhé přesvědčit, že náš způsob je Stvořitelův. V Božích očích je každý člověk nositelem [Božího] obrazu. Každý je zvláštním stvořením, každý je milován, každý potřebuje Boží lásku a odpuštění....

Jako vyslanci Božího království musíme začít vnímat druhé stejně jako Kristus - jako lidi, kteří potřebují stejnou Boží lásku, milosrdenství a milost, jaká byla poskytnuta nám. [3] 

Pastor and “beloved community” organizer Leroy Barber explains the importance of overcoming barriers to healthy relationships with people whom we perceive as different from us.

We humans … are made in the image of that triune God. And while the imago Dei in us has many aspects, it’s clear that we are relational beings…. We cannot help but function in community, and when we’re not in community, we suffer consequences. We were made to be together, and that’s by God’s design. Human flourishing requires that we establish, mend, and maintain relationships with other people.

Jesus exemplified and taught that those loving relationships ought to cross culture’s artificial boundaries of politics, ethnicity, nationality, gender, and socioeconomic status. But in our world today, we have become adept at erecting and fortifying these barriers. We live in the most individualistic society in history, and when we do interact with others, we do our best to make sure that those people look, talk, think, and behave just as we do. These tendencies may keep us in our comfort zones, but they are antithetical to God’s will for us. They are the enemy of God’s plan of redemption and relationship, and they keep us distant from one another and ultimately from the one who created us. [1]

CAC teacher Brian McLaren identifies how “contact bias” causes us to distance ourselves from people who don’t look, think, or act as we do. 

When I don’t have intense and sustained personal contact with “the other,” my prejudices and false assumptions go unchallenged.

Think of the child who is told by people [they trust] that people of another race, religion, culture, sexual orientation, or class are dirty and dangerous.

You can immediately see the self-reinforcing cycle: those people are dirty or dangerous, so I will distrust and avoid them, which means I will never have sustained and respectful interactive contact with them, which means I will never discover that they are actually wonderful people….

On page after page of the gospels, Jesus doesn’t dominate the other, avoid the other, colonize the other, intimidate the other, demonize the other, or marginalize the other. Instead, he incarnates into the other, joins the other in solidarity, protects the other, listens to the other, serves the other, and even lays down his life for the other. [2]

Barber concludes:

Is it possible for us to see each other the way God sees us instead of through our biases? The truth is that God doesn’t see people the way we do, no matter how much we try to convince ourselves and others that our way is the Creator’s way. In God’s eyes, each and every person is a bearer of [God’s] image. Each is a special creation, each is loved, each is in need of God’s love and forgiveness….

As ambassadors for the kingdom of God, we need to begin to see others as Christ does—as people in need of the same divine love, mercy, and grace that has been extended to us. [3]