Pokud ze svého středu odstraníš jho, obviňující prst a zlovolné řeči;
pokud budeš štědře obdarovávat hladové a sytit ztrápené;
poté tvé světlo vystoupí v temnotách a tvé šero se stane jako poledne....
"Opravář průlomů," budou tě nazývat,
"Obnovitel zničených příbytků". -Izajáš 58:9-10, 12

Mnozí hebrejští proroci zachovávají obnovující vizi "napravování trhlin" v našem životě a světě. Otec Richard píše:

Polarity, dualismy a zdánlivé protiklady vůbec nejsou protiklady, ale součástí skryté a odmítané celistvosti. Úkolem pravého náboženství je znovu spojit (latinsky re-ligio) to, co je rozerváno temperamentem, nevědomostí a institucionalizovaným zlem. Křesťané jsou vedeni a zakotveni v Ježíši Kristu, "v němž může všechno držet pohromadě ... a v němž je všechno smířeno" (Kol 1,17.20).

Méně informací má tendenci rozbíjet věci na konkurenční ideologie. Moudrost získaná kontemplativním nazíráním dává věci opět dohromady. V CAC jsme zjistili, že to nejradikálnější, nejpolitičtější a nejúčinnější, co můžeme pro svět a církev udělat, je učit kontemplaci: způsob vidění za povrch věcí, který lidi pohání k věrohodnému jednání.

Kontemplace, řečeno nemystifikovaným jazykem, je schopnost setkat se se Skutečností v její nejjednodušší a nejpřímější podobě. Když se zbavím svých soudů, svých programů, svého emotivního života, své připoutanosti k pozitivnímu či negativnímu obrazu sebe sama, jsem nahý, chudý a připravený na Velké pravdy. Bez určité formy kontemplativního odevzdání vidím jen malou naději na průlom, na novou půdu, na překročení ideologií, malé mysli a sevřeného ega. Jednání bez kontemplace je práce křečků a pískomilů. Přežijeme díky ní celý den, dává nám dočasný pocit pohybu, ale svět se nestane novým díky otáčejícím se kolečkům, která nikam nevedou.

I náboženství má svou obdobu křeččích koleček, která se nikam netočí. Už od Jeremiášových dob my duchovní křičíme: "Svatyně, svatyně, svatyně!" A tak se to děje. A Bůh nám prostřednictvím proroků stále říká: "Jen když změníte své chování a své jednání ... když se k sobě budete chovat spravedlivě, když nebudete vykořisťovat cizince, sirotka a vdovu, když nebudete prolévat nevinnou krev ... jen tehdy budu s vámi zde na tomto místě" (viz Jeremiáš 7,3-7).

Rozjímání bez činu určitě není vůbec rozjímáním. Zdá se, že podle Ježíše by to mohlo být dokonce větší nebezpečí: "Je-li světlo ve vás ve skutečnosti tmou, jaká to bude tma!" "Ježíš si myslí, že to může být dokonce větší nebezpečí. (Mt 6,23). Konkrétní jednání ve světě vztahů nás chrání před světem sebeklamu o vlastním "osvícení"

If you remove the yoke from among you, the accusing finger, and malicious speech;
If you lavish your food on the hungry and satisfy the afflicted;
Then your light shall rise in the darkness, and your gloom shall become like midday….
“Repairer of the breach,” they shall call you,
“Restorer of ruined dwellings.” —Isaiah 58:9–10, 12

Many of the Hebrew prophets maintain a restorative vision of “repairing the breaches” in our lives and world. Father Richard writes:

Polarities, dualisms, and seeming opposites are not opposites at all but part of a hidden and rejected wholeness. The task of true religion is to rebind (in Latin, re-ligio) that which is torn apart by temperament, ignorance, and institutionalized evil. Christians are led and grounded by Jesus the Christ, “in whom all things can be held together … and in whom all things are reconciled” (Colossians 1:17, 20).

Mere information tends to break things apart into competing ideologies. Wisdom received through contemplative seeing puts things back together again. At the CAC, we have found that the most radical, political, and effective thing we can do for the world and the church is to teach contemplation: a way of seeing beyond the surface of things that moves people toward credible action.

Contemplation, in non-mystified language, is the ability to meet Reality in its most simple and direct form. When I let go of my judgments, my agenda, my emotive life, my attachment to my positive or negative self-image, I am naked, poor, and ready for The Big Truths. Without some form of contemplative surrender, I see little hope for breakthrough, for new ground, for moving beyond ideologies, the small mind, and the clutching ego. Action without contemplation is the work of hamsters and gerbils. It gets us though the day, it gives us a temporary sense of movement, but the world is not made new by spinning wheels going nowhere.

Even religion has its own equivalent of hamster spinning wheels going nowhere. Since Jeremiah’s time, we clergy have been shouting, “The sanctuary, the sanctuary, the sanctuary!” And God keeps telling us through the prophets, “Only if you amend your behavior and your actions … if you treat each other fairly, if you do not exploit the stranger, the orphan, and the widow, if you do not shed innocent blood … only then will I be with you here in this place” (see Jeremiah 7:3–7).

Contemplation without action is certainly not contemplation at all. Jesus seemed to think it might even be the greater danger: “If the light inside you is, in fact, darkness, what darkness that will be!” (Matthew 6:23). Concrete action in the world of relationships keeps us from a world of self-delusion about our own “enlightenment.”