Richard Rohr se zamýšlí nad prorockým úkolem integrovat naši individuální a kolektivní paměť, což v nás vytváří podmínky pro naději:

Paměť je velmi často klíčem k porozumění. Paměť integruje, usmiřuje a staví jednotlivé údy do perspektivy jako součást celku. Abychom dokázali rozpoznat, co Bůh činí, a tedy kdo Bůh je, musíme se modlit jako Pavel, "aby se vaše láska stále více rozhojňovala v porozumění i v bohatství zkušeností" (Flp 1,9).

Naše vzpomínka na to, že Bůh na nás pamatoval, bude dálnicí do budoucnosti, přímou cestou Páně, kterou slíbil Jan Křtitel [viz Lk 3,3-6]. Kde není vzpomínka, tam nebude bolest, ale ani naděje. Paměť je základem bolesti i radosti. Obojí si musíme znovu připomínat; zdá se, že jedno bez druhého nemůžeme mít. Nebuďme příliš rychlí v "léčení všech těch vzpomínek", pokud to neznamená také jejich hluboké procítění a přijetí všech do našich dějin spásy. Zdá se, že Bůh nás vyzývá, abychom trpěli celou skutečností, abychom si připomínali to dobré spolu s tím špatným. Možná je to směr cesty k novému pohledu a nové naději. Paměť vytváří připravenost ke spáse, prázdnotu k přijetí lásky a plnost k jejímu užívání.

Jedině ve zkušenosti a vzpomínce na dobro máme sílu postavit se této smrti [způsobené zlem]. Jak říká Baruch Jeruzalému, musíme se "radovat, že na tebe Bůh pamatuje" [5,5]. V této vzpomínce máme nový zrak a zlo může být pohlceno a zahlazeno.

Je zapotřebí jakéhosi proroka, který vidí jasně, který již dříve prošel touto cestou, který si vše pamatuje, aby nás vedl dál než k našemu zablokovanému, selektivnímu a částečnému vzpomínání: "Jeruzaléme, svlékni svůj plášť smutku a bídy, oblékni si od Boha navěky nádheru slávy" [Baruch 5,1]. Pečlivě si vybírejte své přátele a naslouchejte těm, kteří k vám mluví pravdu a pomáhají vám pamatovat na všechny věci.

Pros Boha o společníky (někdy i samotného Ježíše!), kteří s tebou budou kráčet po dálnici vzpomínání, zaplní údolí a srovnají hory a kopce, narovnají klikaté cesty a uhladí drsné stezky. Pak lidstvo spatří Boží spásu.

K pokání, k němuž nás Křtitel vyzývá, patří rozpomínání, společné rozpomínání a následné nesení důsledků tohoto rozpomínání. Není to snadné, protože břemeno opětovného rozpomínání je velké. Ale musíme se o to pokusit v zájmu pravdy.

Takže "Vzhůru, Jeruzaléme! Postav se na výšiny, pohlédni na východ a uvidíš" celý svůj život. Podívej se, co ti Bůh daroval zdarma. [Naše] naděje leží ukrytá v minulosti. "A raduj se, že na tebe Bůh pamatuje."

Richard Rohr reflects on the prophetic task of integrating our individual and collective memories, which creates the conditions for hope within us:

Memory is very often the key to understanding. Memory integrates, reconciles, and puts the individual members into perspective as a part of the whole. For us to recognize what God is doing and therefore who God is, we must pray like Paul “that your love may more and more abound, both in understanding and wealth of experience” (Philippians 1:9).

Our remembrance that God has remembered us will be the highway into the future, the straight path of the Lord promised by John the Baptizer [see Luke 3:3–6]. Where there is no memory, there will be no pain, but neither will there be hope. Memory is the basis of both the pain and the rejoicing. We need to re-member both of them; it seems that we cannot have one without the other. Do not be too quick to “heal all of those memories,” unless that means also feeling them deeply and taking them all into our salvation history. God seems to be calling us to suffer the whole of reality, to remember the good along with the bad. Perhaps that is the course of the journey toward new sight and new hope. Memory creates a readiness for salvation, an emptiness to receive love, and a fullness to enjoy it.

Only in an experience and a remembering of the good do we have the power to stand against this death [caused by evil]. As Baruch tells Jerusalem, we must “rejoice that you are remembered by God” [5:5]. In that remembrance we have new sight, and the evil can be absorbed and blotted out.

It takes a prophet of sorts, one who sees clearly, one who has traveled the highway before, one who remembers everything, to guide us beyond our blocked, selective, and partial remembering: “Jerusalem, take off your robe of mourning and misery; put on the splendor of glory from God forever” [Baruch 5:1]. Choose your friends carefully and listen to those who speak truth to you and help you remember all things.

Ask God for companions (sometimes Jesus alone!) who will walk the highway of remembering with you, filling in the valleys and leveling the mountains and hills, making the winding ways straight and the rough ways smooth. Then humankind shall see the salvation of God.

The repentance that the Baptist calls us to is one of remembering, and of remembering together, and then bearing the consequences of that remembrance. It is no easy matter, for the burden of re-membering is great. But we must try for the sake of truth.

So “Up Jerusalem! Stand upon the heights; look to the east and see” your whole life. See what God has given freely. [Our] hope lies hidden in the past. “And rejoice that you are remembered by God.”