Úkolem proroka je přiblížit nové skutečnosti na pozadí viditelnějších skutečností starého řádu. Energizace úzce souvisí s nadějí. Energii nám nedodává to, co již máme, ale to, co je zaslíbeno a co má být dáno.
-Walter Brueggemann, Prorocká imaginace

V roce 1980 přednesl Richard Rohr sérii přednášek o hebrejských prorocích. Zde hovoří o nadějné imaginaci, k níž nás proroci a Bůh zvou:

Proroci pěstují a vyvolávají nový způsob myšlení. Dávají nám obrazy a slova, která rozvracejí náš systém a říkají nám, že jsme ještě neviděli celý obraz. Proroci se nezabývají společenskou změnou jen kvůli společenské změně. Jde jim především o přeměnu a svobodu srdce, a z tohoto svobodného srdce pak prorok říká: "Poslouchejte." Proroci se snaží o to, aby se lidé stali svobodnými. Prorok vytváří nové, osvobozující vědomí, které nám umožňuje naslouchat božskému slovu.

Uprostřed této svobody proroci zasazují příslib, alternativní a novou vizi. Ta se v hebrejské představivosti stala zemí zaslíbenou. Tento příslib se však nikdy ve skutečnosti nenaplní. Dráždí nás a zároveň trápí nespokojeností - a přesto nás volá vpřed! Není to tak, že by si s námi Bůh nebo proroci hráli. Jde o to, že nás naděje na Boží zaslíbení nabíjí energií. To, co nám dává energii a sílu jít dál, je zaslíbení, sen, vize toho, co by mohlo být a co je za hranicí tohoto okamžiku. Prorok to ví a Bůh to ví. V exodu Bůh zasazuje zaslíbení do Mojžíšova srdce a Mojžíš je pak dává lidu.

Tyto sliby nejsou lži. Jsou pravdivá, ale ne vždy jsou taková, jaká očekáváme nebo v jaká doufáme, a tak nás Bůh volá o kousek dál. To je způsob, jakým božská láska roztahuje naše srdce. To je skutečné znovuzrození. To je způsob, jakým se znovu a znovu rodíme, dokud skrze smrt nevstoupíme do zaslíbeného hlubšího života.

Zavedená a dominantní kultura nemá autentické přísliby, protože se snaží udržet sama sebe. Systém má materialistické a sebezáchovné sliby o větším množství peněz a lepším životě; povzbuzuje nás ke stále větší spotřebě. Nemůže nabídnout slib, který by naplnil a rozšířil srdce mimo něj samotného do širšího světa.

Božské sliby nabíjejí a rozšiřují srdce, prohlubují naši schopnost žít a kvalitu našeho bytí v tomto světě. Vkládají do nás autoritu. To je nakonec jediné překonání smrti, jediná odpověď na absurditu, že tento čas skončí. Právě to dělají Boží zaslíbení - vedou nás ke zkušenosti hlubšího života. Autoři evangelií to nazývají vzkříšením.

It is the task of the prophet to bring to expression the new realities against the more visible ones of the old order. Energizing is closely linked to hope. We are energized not by that which we already possess but by that which is promised and about to be given.
—Walter Brueggemann, The Prophetic Imagination

In 1980, Richard Rohr gave a series of talks on the Hebrew prophets. Here he speaks of the hopeful imagination to which the prophets and God invite us:

Prophets nurture and evoke a new way of thinking. They give us images and words which subvert our system and tell us that we haven’t seen the whole picture yet. Prophets are not just concerned about social change for the sake of social change. They are concerned above all with transformation and freedom of the heart, and then out of that free heart, the prophet says, “Listen.” The prophet creates a new, freeing consciousness which allows us to hear the divine word.

In the midst of that freedom, the prophets plant a promise, an alternative and new vision. In the Hebrew imagination, this became the promised land. But the promise never really gets fulfilled. It both tantalizes and torments us with dissatisfaction—and nevertheless calls us forward! It isn’t that God or the prophets are playing games with us. It’s that we are energized by the hope of God’s promises. What gives us the energy and power to keep moving is the promise, the dream, the vision of what could be and what’s beyond the moment. The prophet knows that, and God knows that. In the exodus, God plants the promise in Moses’ heart, and then Moses gives it to the people.

These promises are not lies. They’re true, but they’re not always what we expect or hope for, and so God calls us a little further. This is the way that divine love stretches our hearts. This is the real rebirth. This is the way we’re reborn again and again until we enter, through death, the promise of a deeper life.

The established and dominant culture does not have authentic promises because it seeks to maintain itself. The system has materialistic and self-protecting promises for more money and a better life; it encourages us to consume more and more. It cannot offer a promise which fills and expands the heart beyond itself to the larger world.

God’s promises energize and expand the heart, deepening our capacity for life and our quality of being in this world. They put the authority inside us. This, finally, is the only overcoming of death, the only answer to the absurdity that this time is going to end. That’s what the promises of God do—lead us to the experience of deeper life. The Gospel writers call it resurrection.