Sestra svatého Josefa Kateřina Nerneyová píše o mateřské lásce a soucitu Boha se světem:  

V knize Exodus 34,6 Bůh prohlašuje, že je soucitný a milosrdný, pomalý k hněvu a překypující vytrvalou láskou. Nad těmito Božími vlastnostmi je třeba se zamyslet.  

Podle Božího vlastního zjevení "samotnou Boží podstatu určuje rechem, což je milosrdenství, laskavost, soucit". [1] Překlady hebrejštiny nejpečlivěji spojují rechem s ženským rodem pro lůno. Boží způsob bytí vylitý ve světě je lůno lásky.... 

Lůno poskytuje bezpečné, zadržující místo pro růst života. Dovolte, aby se tento prostor, který Bůh poskytuje všem, stal ve vás posvátným místem, rozsáhlým otvorem ve vašem vlastním srdci, kde se může usídlit Bůh a vy - vy v Bohu a Bůh ve vás. Jako dítě žije ve své matce a matka dává za své dítě svou životní krev, tak Bůh života, samotný Soucit, dává život našemu světu. 

Židovští proroci nám připomínají Boží bezmezný soucit: 

Některé z nejdojemnějších obrazů neúnavné Boží lásky a věrnosti jsou zachyceny ve slovech proroků. V 11. kapitole knihy Ozeáš nechává prorok Boha promluvit k nevěrnému Božímu lidu, který trvá na svém odvrácení. "Jak se tě mohu vzdát, Efrajime? Jak tě mohu vydat, Izraeli?... Mé srdce se ve mně svírá, můj soucit se rozhořívá a je něžný" [Ozeáš 11,8]. Místo toho, aby byl lid zavržen pro své zlé jednání, dochází k rozvratu v Božím srdci. Boží soucit vzplane a Bůh se rozhodne nevykonat [Boží] planoucí hněv. V Bohu vítězí milosrdenství nad spravedlností. Milosrdenství nepřebíjí spravedlnost, ale překonává ji. Milosrdenství je hlubokým tajemstvím toho, kdo je Bůh. "Neboť já jsem Bůh a ne smrtelník, Svatý uprostřed vás a nepřijdu v hněvu" (Oz 11,9). Základní Boží charakteristikou, vyvyšující božství nad všechny lidi, je Boží bezmezné milosrdenství, Boží láska jako lůno. S vděčností a úctou k takovému Bohu se žalmista modlí: "Neboť ty, Bože, jsi dobrý a shovívavý, oplýváš milosrdnou láskou ke všem, kdo tě vzývají" (Ž 86,5), a znovu v Ž 103,1- "Jako se otec slitovává nad svými dětmi, tak se Hospodin slitovává nad všemi, kdo se ho bojí." (Ž 103,1). A dále: "Hospodin je soucitný a milosrdný, pomalý k hněvu a oplývá milosrdnou láskou" (Žalm 103,8; 145,8)....  

Boží neúnavná péče o chudé a trpící je viditelným projevem našeho soucitného Boha, který pohnul proroky od modlitebního postoje žalmů k odvážnému jednání ve prospěch Božích dětí v nouzi (Amos, Ozeáš, Ezechiel, Jeremiáš, Baruch a Zachariáš, abychom jmenovali alespoň některé). To, že nám samotný Boží život vtiskuje stejný dynamický rytmus od modlitby k činům, od kontemplace k životu plnému soucitu, odhaluje Boha, k jehož obrazu jsme stvořeni. 

Sister of St. Joseph Catherine Nerney writes of God’s maternal love and compassion for the world:  

In Exodus 34:6, God proclaims that God is compassionate and gracious, slow to anger and abounding in steadfast love. These attributes of God need pondering.  

According to God’s own self-revelation, “God’s very being is determined by rechem, which is mercy, lovingkindness, compassion.” [1] Translations of the Hebrew most carefully connect rechem with the feminine for womb. God’s way of being poured out in the world is womb-love.… 

A womb provides a safe, holding place for life to grow. Let this space, which God provides for all, become in you a sacred spot, an expansive opening in your own heart, where God and you can indwell—you in God and God in you. As a child lives within her mother, and the mother gives over her very life blood for her child, so the God of life, Compassion itself, gives life to our world. 

The Hebrew prophets remind us of God’s boundless compassion: 

Some of the most poignant images of God’s untiring love and faithfulness are captured in the words of the prophets. In Hosea 11, the prophet has God speak to God’s unfaithful people, who insist on turning away. “How can I give you up, O Ephraim? How can I hand you over, O Israel?… My heart recoils within me, my compassion grows warm and tender” [Hosea 11:8]. Instead of the people being cast aside for their evil ways, the subversion takes place in God’s own heart. God’s compassion flares up, and God decides not to execute [God’s] burning wrath. Mercy is victorious over justice in God. Mercy doesn’t trump justice; it transcends it. Mercy is the profound mystery of who God is. “For I am God and no mortal, the Holy One in your midst and I will not come in wrath” (Hosea 11:9). The fundamental characteristic of God, elevating the divine above all humans, is God’s boundless mercy, God’s womb-like love. With gratitude and awe for such a God, the psalmist prays: “For you, O God, are good and forgiving, abounding in merciful love to all who call on you” (Psalm 86:5) and again in Psalm 103:1—“As a father has compassion for his children, so the Lord has compassion for all who fear Him.” And: “The Lord is compassionate and gracious, slow to anger and abounding in merciful love” (Psalm 103:8; 145:8)….  

God’s relentless care for those who are poor and suffering is the visible expression of our compassionate God, which moved the prophets from the praying stance of the psalms to courageous action on behalf of God’s children in need (Amos, Hosea, Ezekiel, Jeremiah, Baruch, and Zechariah, to name just a few). That God’s very life imprints in us that same dynamic rhythm from prayer to action, from contemplation to lives of compassion, reveals the God in whose image we are made.