Na podzim roku 2020 začal Richard rozesílat příležitostné dopisy, které nazval "Dopisy zpoza tábora", což je odkaz na četná použití slova "mimo tábor" v hebrejské Bibli.  

"Mimo tábor" je prorocká pozice na okraji vnitřního prostoru, kterou první Izraelité popisují jako "stan setkávání mimo tábor" (Exodus 33,7). I když je tento stan skládací, pohyblivý a jednorázový, stále je místem setkání "svatého", které je stále v pohybu a před námi. Inspiruje mě to k zamyšlení, jak bychom si mohli zachovat stejný smysl prorocké svobody mimo současné politické a náboženské "tábory" naší doby. Ti z nás, kteří se upřímně a oddaně snaží tábořit jinde než v nějaké politické straně nebo náboženské denominaci, dobře vědí, že se nyní musíme vyhnout pokušení stát se svým vlastním hájeným táborem. 

Proroci uplatňují svou představivost z tohoto místa svobody, jak to dobře popisuje můj oblíbený znalec Písma Walter Brueggemann:"Protože totalita [tj. systém] chce každý takový nežádoucí [prorocký] vpád umlčet, vyhnat nebo odstranit, je ošemetnou prací najít mimo totalitu pevnou půdu, z níž lze myslet nemyslitelné, představovat si nepředstavitelné a vyslovovat nevyslovitelné."[1] 

Svobodné a milostivé postavení, které se nachází ve stanu setkávání, umožnilo Ježíšovi a všem prorokům v jeho rodu mluvit z privilegované pozice menšiny. Ve srovnání s pohodlnými a příjemnými místy uprostřed a nahoře je vždy méně žádoucí; přesto je to Ježíšův postoj a místo, kam se po něm všichni františkáni vydávají. 

"Stan setkávání" je výchozím obrazem a metaforou, která se nakonec stala naším mnohem pozdějším pojmem "církev". Největší prorok židovské tradice, Mojžíš, měl prozíravost a odvahu přenést místo naslouchání Bohu mimo dvůr běžného náboženského a občanského mínění a do určité vzdálenosti od něj - to byl původní génius, který inspiroval celou židovskou prorockou tradici. Je zcela odlišný od pouhých liberálních a konzervativních postojů a často je s nimi dokonce v rozporu. Proroctví a evangelium jsou zakořeněny v kontemplativním a neduálním způsobu poznání - způsobu bytí ve světě, který je naprosto svobodný a zakotvený v Božím soucitu. 

Naším zaměstnáním a posláním jako věřících v této době musí být nejprve obnovit Božský střed tím, že jej budeme sami držet a plně obsazovat. Pokud kontemplace něco znamená, znamená to, že můžeme "chránit ten malý kousek Tebe, Bože, v sobě", jak to popisuje Etty Hillesum. [2] Jakou jinou moc nyní máme? 

In fall 2020, Richard began sending out occasional letters that he called “Letters from outside the Camp,” a reference to the many usages of “outside the camp” in the Hebrew Bible.  

“Outside the camp” is a prophetic position on the edge of the inside, which is described by the early Israelites as “the tent of meeting outside the camp” (Exodus 33:7). Even though this tent is foldable, moveable, and disposable, it is still a meeting place for “the holy,” which is always on the move and out in front of us. It inspires me to wonder how we might maintain that same sense of prophetic freedom outside the contemporary political and religious “encampments” of our day. For those of us who are sincerely and devotedly trying to camp elsewhere than in any political party or religious denomination, we know full well that we must now avoid the temptation to become our own defended camp. 

The prophets exercise their imagination from that place of freedom, as my favorite Scripture scholar Walter Brueggemann describes so well: “Because the totalism [that is, the system] wants to silence, banish, or eliminate every such unwelcome [prophetic] intrusion, the tricky work is to find standing ground outside the totalism from which to think the unthinkable, to imagine the unimaginable, and to utter the unutterable.”  [1] 

The free and graced position found in the tent of meeting is what allowed Jesus and all prophets in his lineage to speak from the privileged minority position. It is always less desirable, compared to the comfortable and enjoyable places at the center and the top; yet it is the Jesus stance, and the place where all Franciscans follow after him. 

The “tent of meeting” is the initial image and metaphor that eventually became our much later notion of “church.” The greatest prophet of the Jewish tradition, Moses, had the prescience and courage to move the place of hearing God outside and at a distance from the court of common religious and civic opinion—this was the original genius that inspired the entire Jewish prophetic tradition. It is quite different than mere liberal and conservative positions, and often even at odds with them. Prophecy and Gospel are rooted in a contemplative and non-dual way of knowing—a way of being in the world that is utterly free and grounded in the compassion of God. 

Somehow our occupation and vocation as believers in this time must be to first restore the Divine Center by holding it and fully occupying it ourselves. If contemplation means anything, it means that we can “safeguard that little piece of You, God, in ourselves” as Etty Hillesum describes it. [2] What other power do we have now?