V online kurzu CAC Františkánská cesta, Richard Rohr vysvětluje několik různých důrazů ve františkánské alternativní ortodoxii: Rohr zdůrazňuje: vtělení namísto vykoupení, kosmos namísto církevnosti, chudobu namísto dokonalosti, dno namísto vrcholu, pokoru Boha a důraz na spojení lidství a božství v Ježíši namísto pouze jeho božství. V odpovědi na otázku "Pro co z toho je podle vás svět v této době nejzralejší?" se ptám: "Pro co z toho je svět nejzralejší?". Richard odpovídá: 

Přemýšlím, zda to není "kosmos místo církevnosti". Existuje takové všeobecné rozčarování z církevnosti, která spočívá v budování a udržování kostelů a bohoslužeb. Po většinu posledních tisíciletí jsme církevní kartu přehrávali. Jako by posel předstihl poselství. Jakmile jsme rozdělili křesťanství na katolické, pravoslavné a protestantské, musely všechny jednotlivé církve dokazovat, že jsou tou jedinou pravou církví. To nás jen zaměstnávalo církevními rozhovory, zatímco jsme odvraceli zrak od vesmíru, od toho, co máme přímo pod nohama, před očima a od samotného celku, jehož jsme již součástí.  

Na vesmíru se přirozeně podílíme. Máme plazí mozek, máme mozek savců, máme neokortex. Máme smyslové spojení se světem rostlin a zvířat. Jsme prostě na všech úrovních zapojeni do celého tohoto vesmíru kolem nás. Bylo mi řečeno, že atomy a molekuly, které existovaly při velkém třesku, jsou tytéž atomy a molekuly, které tu jsou právě teď, a jediné, co za 13,8 miliardy let udělaly, je, že změnily formu, že nic neumírá.

Nic neumírá, jen se stále mění forma. Máme tedy přirozený základ pro to, čemu říkáme vzkříšení, který není jedinečnou vírou křesťanství - je v samotném tvaru vesmíru. To nás vede ke zcela novému partnerství s tím, co jsme dříve negativně odmítali jako "pouhou vědu". Bohužel, když jsme to udělali, rozdělili jsme vesmír. Řekli jsme, že naše forma poznání je ta jediná pravá a všichni ostatní znalci jsou nevědomí nevěřící. To už nemůžeme dělat. Nyní víme, že pravda je jedna a všichni ji vidíme z různých úhlů a na různých úrovních. Jen proto, že jedna skupina používá slovník na jedné úrovni a ti z naší skupiny používají slovník na jiné úrovni, jakým právem můžeme tvrdit, že náš slovník je jediným pravdivým popisem vesmíru?"    

Náboženství už není divácký sport, pozorování nějaké vzdálené, vzdálené pravdy, ale je to pozorování toho, co je pravdivé ve mně, a co je pravdivé ve mně, je pravdivé i ve vesmíru. Všechno je to jedna realita. Upřímně řečeno, díky tomu je práce evangelizace - chceme-li použít toto křesťanské slovo - mnohem snazší, protože do ní nevnášíme cizí poselství. Jednoduše pojmenováváme to, co je.   

In the CAC online course The Franciscan Way, Richard Rohr explains several different emphases in Franciscan alternative orthodoxy: incarnation instead of redemption, cosmos instead of churchiness, poverty instead of perfection, the bottom instead of the top, the humility of God, and an emphasis on the union of humanity and divinity in Jesus instead of just his divinity. In response to the question “Which one of these do you think the world is most ripe for at this time?” Richard replies: 

I wonder if it isn’t “cosmos instead of churchiness.” There is such a universal disillusionment with churchiness, which is the building and maintenance of churches and services. We’ve overplayed the church card for much of the last thousand years. It’s like the messenger overtook the message. Once we divided Christianity into Catholic, Orthodox and Protestant, all of the individual churches had to prove they were the one true church. All that did was preoccupy us with the churchy conversation, while taking our eyes off the cosmos, off of what was right beneath our feet, in front of our eyes, and the very whole of which we are already a part.  

We naturally participate in the universe. We have the reptilian brain, we have the mammalian brain, we have the neocortex. We have the sensate connection with the plant world and the animal world. We’re just involved at every level with this entire universe around us. I’m told that the atoms and molecules that existed at the Big Bang are the same atoms and molecules here right now, and all they’ve done for 13.8 billion years is change form, that nothing dies.   

Nothing dies; it just keeps changing form. So, we have a natural foundation for what we call resurrection that isn’t a unique belief of Christianity—it is in the very shape of the cosmos. What this leads us to is a whole new partnership with what we used to negatively dismiss as “mere science.” Sadly, we split the universe when we did that. We said that our form of knowledge was the only true form and all those other knowers were ignorant unbelievers. We can’t do that anymore. We now know that truth is one, and we’re all seeing it from different angles and at different levels. Just because one group uses the vocabulary at one level, and those in our group use the vocabulary at a different level, what right do we have to say our vocabulary is the only true description of the universe?   

Religion is no longer a spectator sport, an observing of some distant, far-off truth, but it’s an observing of what is true in me, and what is true in me is true of the cosmos. It’s all one reality. Frankly this makes the job of evangelization—if we want to use that Christian word—much easier because we’re not bringing in an extraneous message. We’re simply naming what is.