Kněz a učitel Barbara Brown Taylor se zamýšlí nad tím, co znamená "pokání", nikoli jako trest, ale jako proměňující, uzdravující čin:

Kajícnost není úplná, dokud zpověď a odpuštění nevedou k pokání, které umožňuje obnovit společenství. Důraz arcibiskupa [Desmonda] Tutua na skutečnou materiální proměnu ... je důkazem jeho víry v Kristovo vtělení, které nám ukazuje, jak moc Bohu záleží na těle a krvi. Spása nám není nabízena jako nějaká metafyzická odměna. Je nám nabízena v našich tělech jako zjevná Boží moc měnit lidské životy. Ačkoli Ježíš možná vykonal tu nejtěžší práci za nás, někteří z nás stále touží po způsobu, jak se zapojit do důsledků svého hříchu i jak se podílet na nápravě škod, které jsme napáchali. Chceme se podílet na svém vlastním vykoupení, místo abychom seděli … zatímco Ježíš udělá všechnu práci. Chceme být zprostředkovateli Boží milosti.  

Představte si, že byste šli za svým pastorem a vyznali mu svůj bezuzdný materialismus, oddanost věcem místo lidem a izolaci od chudých, které Ježíš miloval. Pak si představte, že vám bude odpuštěno a dostanete pokání: vyberete si pět svých oblíbených věcí - třeba včetně rádia Bose a nové tašky na knihy od Coacha - a přiřadíte je k pěti lidem, o kterých víte, že by se z nich otočili na místě, kdyby je mohli mít. V sobotu pak dejte do kufru sekačku na trávu, zajeďte do přechodné čtvrti, kde žijí všichni staří lidé, a nabídněte jim, že budete až do setmění sekat trávu zdarma. Všímaví hříšníci si všimnou, že nic z toho není standardní trest. Je to pokání, jehož účelem není způsobit bolest, ale mnohem vyšší cíl - změnit život obnovením vztahů.  

Něco takového by mě mohlo opravdu zaujmout. Možná začnu chápat, že pokání znamená víc než jen říct "je mi to líto" a že Boží milost ode mě vyžaduje víc než zpívat každou sloku písně "Just As I Am"."  

Taylor si všímá, jak lze transformovat systémy trestního soudnictví tím, že se ptá, jak lze napravit škody:  

Někteří lidé v systému trestní justice začínají o tomto teologičtějším přístupu k nápravě uvažovat. Na podzim roku 1999 se ve Washingtonu, D.C., sešlo více než 250 církevních představitelů, pracovníků trestní justice, politiků a poskytovatelů služeb … na první celostátní konferenci o restorativní justici. Trestní justice se tradičně ptá: "Kdo to udělal? Jaký zákon porušil? Jak ho potrestáme?". Restorativní justice se ptá: "Jaká škoda byla způsobena? Co je potřeba udělat, aby se škoda napravila? Kdo je zodpovědný za její nápravu?"  

Pokání je přijetí odpovědnosti za nápravu a je to jedna z nejlépe uzdravujících věcí, kterou může kající se hříšník udělat, a také jedna z nejbolestivějších..... Skutečné pokání ... nám slibuje opětovné sjednocení s Bohem a mezi sebou navzájem. Slibuje nám obnovu společenství a všech povinností, které k životu ve vztahu patří.  

Priest and teacher Barbara Brown Taylor considers what “penance” means, not as punishment, but as transformative, healing action:  

Repentance is not complete until confession and pardon lead to penance that allows community to be restored. Archbishop [Desmond] Tutu’s insistence on real material transformation … is evidence of his faith in Christ’s incarnation, which shows us how much flesh and blood matter to God. Salvation is not offered to us as some kind of metaphysical prize. It is offered to us in our bodies as God’s manifest power to change human lives. While Jesus may have done the hardest work for us, some of us still long for a way both to engage the consequences of our sin and to have a hand in repairing the damage we have done. We want to participate in our own redemption, instead of sitting … while Jesus does all the work. We want to be agents of God’s grace.  

Just for a lark, imagine going to your pastor and confessing your rampant materialism, your devotion to things instead of people, and your isolation from the poor whom Jesus loved. Then imagine being forgiven and given your penance: to select five of your favorite things—including perhaps your Bose radio and your new Coach book bag—and to match them up with five people who you know would turn cartwheels to have them. Then on Saturday, put your lawn mower in your trunk, drive down to that transitional neighborhood where all the old people live and offer to mow lawns for free until dark. Discerning sinners will note that none of this is standard punishment. It is penance, which is not for the purpose of inflicting pain but for the much higher purpose of changing lives by restoring relationships.  

Something like that might really get my attention. I might begin to understand that repentance means more than saying “I’m sorry” and that God’s grace requires more of me than singing every verse of “Just As I Am.”  

Taylor notes how criminal justice systems can be transformed by asking how harm can be repaired:  

Some people in the criminal justice system are beginning to consider this more theological approach to corrections. In the fall of 1999, over 250 church leaders, criminal justice employees, politicians, and service providers gathered … in Washington, D.C. for the first national conference on restorative justice. Criminal justice traditionally asks, “Who did it? What law did he break? How are we going to punish him?” Restorative justice asks, “What harm was done? What is needed to repair the harm? Who is responsible for repairing it?”  

Penance is the acceptance of responsibility for repair, and it is one of the most healing things a repentant sinner can do, as well as one of the most painful.… True repentance … promises us reunion with God and one another. It promises us restoration to community, and to all the responsibilities that go along with life in relationship.