Richard Rohr popisuje, jak Bůh formoval srdce proroků a jak se díky jejich službě mění naše srdce:  

V centru služby proroků je jejich vědomí transcendentního Boha, který je nade vším, a přesto ve všem. Boží přítomnost překračuje všechny hranice prostoru a času a nikdy neexistuje místo nebo událost, kde by Bůh chyběl. Vědomí proroků bylo naplněno tímto vědomím Boží přítomnosti, přítomnosti, která byla nevyhnutelná, jakmile se na ni naladili.  

To, co Bůh působil v jejich srdci, je milovalo k životu. Bůh je miloval, volal je a přitahoval je k vlastnímu Božímu srdci. Bůh miloval Izrael k životu, když byli ještě v otroctví. Bůh je pozval k životu, když jim dal Tóru, kterou měli následovat. Bůh je přitahoval k životu, když na život rezignovali ve vyhnanství. Proroci ve své vlastní zkušenosti s pozváním k Božímu životu viděli stejný vzorec, který se v dějinách jejich lidu stále opakoval. 

Božské volání k životu bylo zároveň voláním k lásce. Proroci, vtaženi do Boží lásky, milovali JHWH celým svým srdcem a celou svou duší. Milovali svůj lid a s jasným vhledem viděli, že žít v lásce, která je Bohem, znamená pohostinnost k cizincům, dobročinnost k chudým, spravedlnost k utlačovaným. [1]  

Biblický text odráží naše vlastní lidské vědomí a cestu. Život sám - a Písmo, včetně proroků - je vždy tři kroky vpřed a dva kroky vzad. Chápe pointu a pak ji ztrácí nebo o ní pochybuje. Naším úkolem je vidět, kam směřují texty o třech krocích vpřed (vždy k milosrdenství, odpuštění, začlenění, nenásilí a důvěře), což nám dává schopnost jasně rozpoznat a pochopit texty o dvou krocích vzad (které jsou obvykle o pomstě, božské malichernosti, zákonu nad milostí, formě nad obsahem a technice nad vztahem). [2]  

Úžasné na poselství proroků je to, že je tak prosté. Když se poprvé začteme do prorockých knih Bible, vypadá to, jako bychom udělali dva kroky zpět: stránky a stránky proroctví o tom, o tom a o tom. Proroci brojí proti uctívání modly a mluví o smrti a zkáze. Když však proroky čteme znovu a znovu, zaujme nás jejich směřování "o tři kroky vpřed": spravedlnost, milosrdenství, útěcha a láska. Začínáme vidět ústřední vhled, který uspořádává jednotlivé části do jednoho celku. Tímto vhledem je zakoušená a prožívaná Boží láska.  

Zkušenost Boží lásky je zkušeností milosti, ohromující krásy a neuvěřitelného milosrdenství. Je to dar odpuštění, schválení a přijetí. Žít v této lásce znamená žít v milosti, být milostivý a milosrdný k druhým. Znamená to rozšiřovat na ně odpuštění, schválení a přijetí. Jak řekl Ježíš, znamená to dokonce milovat své nepřátele. Proroci stáli v srdci této zkušenosti. [3] 

Richard Rohr describes how God shaped the prophets’ hearts, and how our hearts are changed through their ministry:  

At the center of the prophets’ ministry is their awareness of the transcendent God who is above all things and yet within all things. God’s presence cuts across all boundaries of space and time, and there is never any place or event from which God is absent. The prophets’ consciousness was filled with that awareness of God’s presence, a presence which was inescapable once they became attuned to it.  

What God was doing in their heart was loving them to life. God was loving them, calling them, and drawing them to God’s own heart. God had loved Israel to life when they were still enslaved. God invited them to life when God gave them the Torah to follow. God drew them to life when they had given up on life, in exile. In the prophets’ own experience of the call to divine life, they could see that same pattern repeated over and over in the history of their people. 

God’s call to life was, at the same time, a call to love. Drawn into the love of God, the prophets loved YHWH with all their heart and soul. They loved their own people and with clear insight saw that living in the love that is God implies hospitality to strangers, charity to the poor, justice for the oppressed. [1]  

The biblical text mirrors our own human consciousness and journey. Life itself—and the Scriptures, including the prophets—is always three steps forward and two steps backward. It gets the point and then loses it or doubts it. Our job is to see where the three-steps-forward texts are heading (invariably toward mercy, forgiveness, inclusion, nonviolence, and trust), which gives us the ability to clearly recognize and understand the two-steps-backward texts (which are usually about vengeance, divine pettiness, law over grace, form over substance, and technique over relationship). [2]  

The amazing thing about the prophets’ message is that it’s so simple. When we first read through the prophetic books of the Bible, it looks like we are taking two steps backward: pages and pages of prophecies about this, that, and the other thing. The prophets rail against idol worship and speak about death and destruction. But when we read the prophets again and again, we are struck by their “three steps forward” direction of justice, mercy, consolation, and love. We begin to see the central insight which arranges the parts into a single whole. The insight is the love of God, experienced and lived.  

The experience of God’s love is an experience of grace, overwhelming beauty, and unbelievable mercy. It is a gift of forgiveness, approval, and acceptance. To live in that love means to live in grace, to be gracious and merciful to others. It means extending to them forgiveness and approval and acceptance. As Jesus said, it even means loving our enemies. The prophets stood in the heart of that experience. [3]