Autorka a duchovní vůdkyně Therese Taylor-Stinsonová popisuje Harriet Tubmanovou (1822-1913) jako veřejnou mystičku a bojovnici za svobodu:  

[Poté, co] osvobodila přibližně sedmdesát zotročených členů rodiny a přátel ... pomohla také osvobodit přibližně tři sta dalších zotročených lidí, když během své služby v občanské válce [v USA] prováděla nájezdy na plantáže Konfederace. Nikdy neztratila žádného člověka. Mojžíšová, jak ji později nazývali chytači otroků a nakonec i ti, které osvobodila, vedla cestu k zaslíbenému výsledku…. [1] 

V regionu existovala aktivní podzemní dráha vedená kvakery a dalšími náboženskými odpůrci a mezi zotročenými a svobodnými černochy, kteří s podzemní dráhou spolupracovali, existovaly také příbuzenské vazby a přátelství. Tyto sítě a jejich zdroje v kombinaci s Harrietinou zakořeněnou vnitřní svobodou jí umožnily psychicky a emocionálně překonat jakékoliv fyzické ohrožení ze strany země nebo člověka. Mintyiny [od Araminty, původního jména Tubmanové] rodové vazby na Afriku byly vzdálené jen jednu nebo dvě generace. Je více než pravděpodobné, že po svých předcích zdědila hluboký vztah k půdě a vypěstovala si potřebné dovednosti pro rozpoznání potřebných plodin a zdrojů na zemi, které ji vyživují, léčí a zmírňují nepohodlí, mimo jiné talent....  

Minty, které chytači otroků brzy začali říkat Mojžíš a Harriet Tubmanová v nově nabyté svobodě, měla hluboké spojení s Nejvyšší bytostí a hluboké přesvědčení, že byla povolána ke své svobodě, aby k ní vedla i ostatní. Díky mnohonásobně vypjaté službě pro osvobození zotročených v jejím dosahu ji lze pevně považovat za veřejnou mystičku. Přestože její narkolepsie byla celoživotním handicapem, Minty využívala tyto chvíle neplánovaného spánku k tomu, aby naslouchala Bohu, který nemá žádné hranice. Dokonce využila své poranění mozku k tomu, aby rozeznala svou cestu ke svobodě a důvěřovala Božímu vedení. Harriet Tubmanová měla silné přesvědčení, že její život a činy mají význam pro širší společenství. [2] 

Autorka a učitelka meditace Spring Washamová považuje Tubmanové prorocké svědectví za "proud osvobození", který k nám promlouvá i dnes.  

Harriet říká: "Dítě, černošskou církví protéká proud osvobození, velkého soucitu a duchovní síly. Tímto proudem prochází mnoho hrdinů, hrdinek a velkých bytostí. Hnutí za osvobození černochů začalo v církvi, v církvi jsme se organizovali, v církvi jsme se modlili a tento proud nyní proudí skrze tebe."  

[Harriet] obnovila a obnovila část mého kořenového systému, který byl poškozen a přerušen. Dal jsem si další slib, že se nikdy nevzdám "snu" našich předků o lepším světě. Pokud je mým úkolem nést kousek tohoto hnutí dál a pomáhat budovat něco nového, pak to pokorně přijímám. I já chci laskavější svět, láskyplnější svět, svět, v němž spravedlnost a soucit zahrnují každého. Prostřednictvím Harriet, vás, mě a temperamentních písní zpívaných v neděli ráno v černošských kostelech Mojžíš znovu povstává. [3]  

Author and spiritual director Therese Taylor-Stinson describes Harriet Tubman (1822–1913) as a public mystic and freedom fighter:  

[After] freeing approximately seventy enslaved family members and friends … she also helped liberate approximately three hundred other enslaved people while conducting raids on Confederate plantations during her service in the [U.S.] Civil War. She never lost a person. Moses, as she was later called by slave catchers and ultimately by those whom she liberated, was leading the way to the promised outcome…. [1] 

There was an active Underground Railroad conducted by Quakers and other religious objectors in the region, and there were also familial connections and friendships among the enslaved and free Blacks who cooperated with the Underground Railroad. These networks and their resources, combined with Harriet’s ingrained internal freedom, made it possible for her to mentally and emotionally overcome any physical threat from land or person. Minty’s [from Araminta, Tubman’s original name] ancestral connections to Africa were only one or two generations removed. She more than likely inherited her ancestors’ deep connection to the land and cultivated the necessary skills for identifying needed crops and resources on the land to nourish, to heal, and to soothe discomfort, among other talents….  

Minty, soon to be called Moses by the slave catchers and Harriet Tubman in her newly found freedom, had a deep connection with a Supreme Being and a deep conviction that she was called to her freedom in order to lead others to the same. Through the many strains of her service to free the enslaved within her reach, she can be firmly seen as a public mystic. Though her narcolepsy was a lifelong disability, Minty used those moments of unscheduled sleep to hear from a God who had no boundaries. She even used her brain injury to discern her path to freedom and to trust Divine leading. Harriet Tubman had a strong conviction to make her life and actions matter for the larger community. [2] 

Author and meditation teacher Spring Washam views Tubman’s prophetic witness as a “stream of liberation” speaking to us today.  

Harriet says, “Child, there is a stream of liberation, great compassion, and spiritual power that flows down through the Black church. Many heroes, heroines, and great beings come through that stream. The movement for Black liberation started in the church, we organized in the church, we prayed in the church, and that stream now flows down through you.”… 

[Harriet] restored and renewed a part of my root system that had been damaged and severed. I made another vow that I would never give up on our ancestor’s “dream” of a better world. If my task is to carry a piece of the movement forward, and to help build something new, then I humbly accept it. I too want a kinder world, a more loving world, a world in which justice and compassion include everyone. Through Harriet, you, me, and the spirited songs sung on Sunday mornings in Black churches, Moses is rising again. [3]