Richard Rohr se s vámi podělí o modlitební rozjímání s ukřižovaným Ježíšem, které je cestou k uzdravení našeho násilí:  

Představte si sami sebe před ukřižovaným Ježíšem; uvědomte si, že se stal tím, čeho se bojíte: nahotou, odhalením, zranitelností a selháním. Stal se hříchem, aby vás od hříchu osvobodil (viz 2 Kor 5,21). Stal se tím, co si navzájem děláme, aby nás osvobodil od lži vzájemného trestání a obětních beránků. Stal se ukřižovaným, abychom se přestali křižovat. Odmítl přenášet svou bolest na druhé. 

Richard nás vyzývá, abychom tato slova přijali jako Ježíšovo pozvání z kříže: 

Můj milovaný, já jsem tvé já. Já jsem tvá krása. Já jsem tvá dobrota, kterou ničíš. Já jsem to, co děláš tomu, co bys měl milovat. Jsem to, čeho se bojíš: tvé nejhlubší a nejlepší a nejobnaženější já - tvá duše. Váš hřích z velké části spočívá v tom, čím škodíte dobru - svému i druhých. Bojíte se dobra, bojíte se mě. Zabíjíte to, co byste měli milovat; nenávidíte to, co by vás mohlo proměnit. Já jsem Ježíš ukřižovaný. Já jsem ty sám a já jsem celé lidstvo. 

Tedy odpovídáme Ježíši, který visí na kříži v centru lidských dějin a obrací dějiny naruby. Richard se modlí: 

Ježíši, ukřižovaný, ty jsi můj život a jsi také moje smrt. Jsi moje krása, jsi moje možnost a jsi moje plné já. Jsi všechno, co chci, a jsi všechno, čeho se bojím. Jsi všechno, po čem toužím, a jsi všechno, co odmítám. Jsi moje nehorázně přehlížená a zanedbávaná duše. 

Ježíši, tvá láska je to, čeho se nejvíce bojím. Nemohu dopustit, aby mě někdo miloval jen tak. Intimita s tebou nebo s kýmkoli jiným mě děsí. 

Začínám chápat, že já, ve svém vlastním těle, jsem obrazem toho, co se děje všude, a chci, aby to dnes přestalo. Chci zastavit násilí vůči sobě, vůči světu, vůči tobě. Nepotřebuji už nikdy vytvořit žádnou oběť, a to ani ve své mysli. 

Ty sám, Ježíši, jsi odmítl být ukřižovaným, a to i za cenu, že budeš ukřižován. Nikdy jsi nežádal o soucit. Nikdy sis nehrál na oběť ani jsi nežádal o pomstu. Dýchal jsi odpuštěním. 

My lidé nedůvěřujeme, vraždíme, útočíme. Nyní vidím, že to nejsi ty, koho lidstvo nenávidí. Nenávidíme sami sebe, ale omylem zabíjíme tebe. Musím přestat křižovat tvé požehnané tělo na této zemi a ve svých bratrech a sestrách. 

Teď vidím, že ty žiješ ve mně a já žiji v tobě. Ty mě zveš ven z tohoto nekonečného koloběhu iluzí a násilí. Ty jsi Ježíš ukřižovaný. Ty mě zachraňuješ. Ve své dokonalé lásce ses rozhodl vstoupit do jednoty se mnou a já se pomalu učím důvěřovat, že by to mohla být pravda. 

Richard Rohr shares a prayerful meditation with the crucified Jesus as a way of healing our violence:  

Picture yourself before the crucified Jesus; recognize that he became what you fear: nakedness, exposure, vulnerability, and failure. He became sin to free you from sin (see 2 Corinthians 5:21). He became what we do to one another in order to free us from the lie of punishing and scapegoating each other. He became the crucified so we would stop crucifying. He refused to transmit his pain onto others. 

Richard invites us to receive these words as Jesus’ invitation to us from the cross: 

My beloved, I am your self. I am your beauty. I am your goodness, which you are destroying. I am what you do to what you should love. I am what you are afraid of: your deepest and best and most naked self—your soul. Your sin largely consists in what you do to harm goodness—your own and others’. You are afraid of the good; you are afraid of me. You kill what you should love; you hate what could transform you. I am Jesus crucified. I am yourself, and I am all of humanity. 

We then respond to Jesus, hanging on the cross at the center of human history, turning history around. Richard prays: 

Jesus, Crucified, you are my life and you are also my death. You are my beauty, you are my possibility, and you are my full self. You are everything I want, and you are everything I am afraid of. You are everything I desire, and you are everything I deny. You are my outrageously ignored and neglected soul. 

Jesus, your love is what I most fear. I can’t let anybody love me for nothing. Intimacy with you or anyone terrifies me. 

I am beginning to see that I, in my own body, am an image of what is happening everywhere, and I want it to stop today. I want to stop the violence toward myself, toward the world, toward you. I don’t need to ever again create any victim, even in my mind. 

You alone, Jesus, refused to be crucifier, even at the cost of being crucified. You never asked for sympathy. You never played the victim or asked for vengeance. You breathed forgiveness. 

We humans mistrust, murder, attack. Now I see that it is not you that humanity hates. We hate ourselves, but we mistakenly kill you. I must stop crucifying your blessed flesh on this earth and in my brothers and sisters. 

Now I see that you live in me and I live in you. You are inviting me out of this endless cycle of illusion and violence. You are Jesus crucified. You are saving me. In your perfect love, you have chosen to enter into union with me, and I am slowly learning to trust that this could be true.