Bratr Vavřinec (1611-1691) byl laickým bratrem v karmelitánském klášteře, kde pracoval především v kuchyni. Jeho úvahy, známé pod názvem Praktika Boží přítomnosti, inspirovaly nespočet křesťanů a dalších duchovních hledačů k jednoduchým praktikám kontemplace a přítomnosti. Na začátku nás povzbuzuje, abychom si během našich rušných dnů dopřáli krátké chvíle zastavení, které by posílily naše vědomí Boží přítomnosti. Carmen Acevedo Butcherová nabízí moderní překlad:  

Během naší práce a jiných činností, dokonce i během čtení a psaní, bez ohledu na to, jak duchovní jsou, a zdůrazňuji, dokonce i během našich vnějších pobožností a vokálních modliteb, se musíme co nejčastěji na krátký okamžik zastavit, abychom Boha milovali v hloubi svého srdce, abychom je vychutnávali [1], i když je to krátké a skryté. Protože jste si vědomi, že Bůh je před vámi přítomen během vašich činností, že jsou v hlubokém středu vaší duše, proč se alespoň čas od času nezastavit ve svých činnostech a dokonce i ve svých hlasových modlitbách, abyste Boha milovali, chválili, prosili o jeho pomoc, obětovali mu své srdce a děkovali mu... 

Koneckonců nemůžeme Bohu nabídnout větší důkaz své věrnosti, než když se často odpoutáme a odvrátíme od všech stvořených věcí, abychom se mohli na jediný okamžik těšit z jejich Stvořitele. Nechci však vyvolat dojem, že byste měli přestat pracovat nebo se vzdát svých povinností. To by bylo nemožné. Moudrost, matka všech našich duchovních sil, vám bude průvodcem. Říkám však, že je běžným nedopatřením duchovně smýšlejících lidí, že se čas od času neodvrátí od vnějších závazků, aby uctili Boha v sobě a v klidu si užili několik malých okamžiků jeho božské přítomnosti. 

Bratr Vavřinec učí, že tato praxe začíná vírou, že Bůh je s námi skutečně přítomen ve všech dobách a za všech okolností:  

Veškerá tato úcta se musí dít s vírou, s vírou, že Bůh skutečně žije v našich srdcích, a my je musíme ctít, milovat a sloužit jim v duchu a v pravdě..... Nekonečně dokonalí a se svrchovanou mocí si zaslouží vše, co jsme my, a vše v nebi i na zemi, nyní i na věčnosti. Všechny naše myšlenky, slova a činy patří právem Bohu. Uveďme to do praxe. 

Musíme pečlivě zvážit, jaké vlastnosti nejvíce potřebujeme k tomu, abychom byli laskaví. Které z nich je pro nás nejtěžší rozvíjet, do kterých způsobů ubližování sobě i druhým nejčastěji upadáme a které z našich pádů jsou nejčastější a nejpředvídatelnější? Ve chvíli našeho zápasu se musíme s naprostou důvěrou obrátit zpět k Bohu. Zůstaňte v klidu v přítomnosti božského majestátu. Pokorně respektovat Boha, vyprávět mu o svých bolestech a slabostech a s láskou ho prosit o pomoc jeho milosti. Tak ve své křehkosti nalezneme v Bohu svou sílu.  

Brother Lawrence (1611–1691) was a lay brother in a Carmelite monastery, where he primarily worked in the kitchen. His reflections, known as Practice of the Presence of God, have inspired countless Christians and other spiritual seekers to simple practices of contemplation and presence. He begins by encouraging us to take brief moments of pause during our busy days to enhance our awareness of God’s presence. Carmen Acevedo Butcher offers a modern translation:  

During our work and other activities, even during our reading and writing, no matter how spiritual, and, I emphasize, even during our external devotions and vocal prayers, we must stop for a brief moment, as often as we can, to love God deep in our heart, to savor them [1], even though this is brief and in secret. Since you are aware that God is present before you during your actions, that they are in the deep center of your soul, why not stop your activities and even your vocal prayers, at least from time to time, to love God, praise them, ask for their help, offer them your heart, and thank them?… 

Ultimately, we can offer God no greater evidence of our faithfulness than by frequently detaching and turning from all things created so we can enjoy their Creator for a single moment. I don’t mean to give the impression, though, that you should stop working or abandon your duties. That would be impossible. Wisdom, the mother of all our spiritual strengths, will be your guide. I am saying, however, that it is a common oversight among spiritually minded people not to turn from outside engagements from time to time to worship God within ourselves and enjoy in peace some small moments of their divine presence. 

Brother Lawrence teaches that this practice begins with a faith that God is truly present with us in all times and circumstances:  

All this reverence must be done by faith, believing God is really living in our hearts, and we must honor, love, and serve them in spirit and in truth…. Infinitely excellent and with sovereign power, they deserve all that we are, and everything in heaven and on earth, now and through eternity. All our thoughts, words, and actions belong rightly to God. Let’s put this into practice. 

We must carefully consider what qualities we most need to be kind. Which are the most difficult for us to develop, which ways of harming ourselves and others do we most often fall into, and which are the most frequent and predictable of our falls? At the moment of our struggle, we must turn back to God with complete confidence. Be still in the presence of divine majesty. Respect God humbly, telling them our heartaches and our weaknesses, and asking them lovingly for the help of their grace. This is how in our fragility we find in God our strength.