Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z úterý 25. 7. 2023
na téma: Jen tohle

To, čemu se bráníme, přetrvává

Richard věří, že skutečná modlitba začíná pozitivním "ano" a odevzdáním se Bohu a realitě:  

Když jsem v roce 1961 vstoupil do františkánského noviciátu, součástí našeho výcviku bylo učit se vyhýbat všem rozptýlením, odolávat jim a stavět se proti nim. Bylo to takové špatné učení, ale tehdy se tak jedině uvažovalo. Všechno bylo o síle vůle: celibát silou vůle, chudoba silou vůle, společenství silou vůle. Ale to, co potřebujeme, není síla vůle; potřebujeme sílu vzdát se vůle a důvěřovat tomu, co je. To je hrdinství! Bylo to marné a neplodné úsilí, protože pokud začneme s negativní energií, s "ne", daleko se nedostaneme (viz Římanům 7,7-11). To byl rozsah toho učení a ve skutečnosti to není vůbec žádné učení - je to jen "Nedělej to! Nic nedělej!" Když to slyšíme, ego okamžitě zatlačí zpátky. Sjednou máme silnou vůli a daří se nám, ale většinu dní se nám to sotva daří. [1] 

Známe starý šibalský výrok: "Nemysli na slona". Pokud se snažíme nemyslet, ten nebezpečný slon se nám do mysli vždycky znovu vplíží! Jen počkejte. Aktivně se proti něčemu stavět vlastně zapojuje a dodává tomu energii. Proto dobří duchovní učitelé říkají: "Čemu se bráníš, to přetrvává."  

Naší první energií musí být energie "ano". Odtud se můžeme pohnout, stavět a pokračovat. Musíme si zvolit pozitivní, což znamená zvolit si lásku, a spočinout v ní minimálně patnáct vědomých sekund - tak dlouho prý trvá, než se pozitivita otiskne do neuronů. [2] 

Richard radí "nelpět ani se nevzpírat", což je užitečné, pokud jde o to, jak čelit našim rozptýlením v kontemplativní modlitbě:  

Kdybych svému novicmistrovi řekl, že se nehodlám bránit svým rozptýlením, řekl by: "Takže se budeš zabývat chlípnými nebo nenávistnými myšlenkami?"

"Ano," odpověděl bych. Ale to by se do značné míry minulo účinkem. Ke skutečnému učení dojde, když si dokážeme přiznat, že máme nějakou myšlenku nebo pocit, a uvidíme, že je prázdný, pomíjivý a je součástí fantazie, která nemá žádnou konečnou realitu, kromě poučení.  

Musíme sami sobě upřímně naslouchat. Naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví. Naslouchejte dostatečně dlouho na to, abyste se zeptali: "Proč si to myslím? Co to o mně vypovídá, že se musím zabývat touto negativní, obviňující nebo žádostivou myšlenkou?"  

Nemusíme se za myšlenku nebo pocit nenávidět ani odsuzovat, ale musíme jim umožnit, aby vydaly svou moudrost. Pak uvidíme, že je to zraněná nebo potřebná část nás, která chce tyto nezdravé myšlenky. Naše Pravé Já, naše Celé Já, je nepotřebuje a nebude se s nimi ztotožňovat.  

Pokud dokážeme nechat své myšlenky a pocity projít skrze nás, aniž bychom na nich lpěli nebo jim odporovali - a aniž bychom kdy očekávali dokonalý úspěch - slibuji, že se dostaneme na hlubší, širší a moudřejší místo. Dokonce i naše neschopnost plně uspět je sama o sobě další úžasnou lekcí. [3] 

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
What We Resist Persists

Richard believes that true prayer starts with a positive “yes” and surrender to God and reality:  

When I entered the Franciscan novitiate in 1961, part of our training was learning to avoid, resist, and oppose all distractions. It was such poor teaching, but it was the only way they thought back then. It was all about willpower: celibacy through willpower, poverty through willpower, community through willpower. But what we need isn’t willpower; we need the power to surrender the will and to trust what is. That’s heroic! It was a fruitless and futile effort because if we start with negative energy, a “don’t,” we won’t get very far (see Romans 7:7–11). That was the extent of the teaching, and it’s really no teaching at all—it’s just “Don’t! Don’t do anything!” When we hear that, the ego immediately pushes back. Somedays we have strong willpower and we succeed, but most days we barely succeed. [1] 

We know the old shibboleth, “Don’t think of an elephant.” If we try not to, that dang elephant invariably sneaks back into our minds! Just wait. To actively oppose something actually engages with it and gives it energy. That’s why good spiritual teachers say, “What you resist persists.”  

Our first energy has to be “yes” energy. From there we can move, build, and proceed. We must choose the positive, which is to choose love, and rest there for a minimum of fifteen conscious seconds—it takes that long for positivity to imprint in the neurons, I’m told. [2] 

Richard advises “neither clinging nor opposing” as helpful when it comes to facing our distractions in contemplative prayer:  

If I had told my novice master that I wasn’t going to fight my distractions, he would have said, “So you’re going to entertain lustful or hateful thoughts?” But that would have largely missed the point. The real learning curve happens when we can admit we’re having a thought or feeling and see that it’s empty, passing, and part of a fantasy that has no final reality except as a lesson.  

We must listen honestly to ourselves. Listen to whatever thought or feeling arises. Listen long enough to ask, “Why am I thinking this? What is this saying about me that I need to entertain this negative, accusatory, or lustful thought?”  

We don’t have to hate or condemn ourselves for a thought or feeling, but we do have to let it yield its wisdom. Then we will see it is the wounded or needy part of us that wants these unhealthy thoughts. Our True Self, our Whole Self, does not need them, and will not identify with them.  

If we can allow our thoughts and feelings to pass through us, neither clinging to them nor opposing them—and without ever expecting perfect success—I promise that we will come to a deeper, wider, and wiser place. Even our inability to fully succeed is, in itself, another wonderful lesson. [3] 

Fr. Richard Rohr, OFM
Odkazy: 

[1] Adapted from Richard Rohr, Morning Sit, June 12, 2023. Unpublished meditation. 

[2] Adapted from Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 43, 44.  

[3] Rohr, Just This, 44–45. 


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-