... Stvořiteli, buď s námi, když se znovu rodíme 
Uprostřed křehké úzkosti našich životů 
Přijď mezi nás se svým uzdravujícím duchem 
Neseným skrze Krista, našeho bratra, tvé dítě. Amen.  
-Carol J. Gallagher, "Nebe a peklo"  

Episkopální biskupka a příslušnice národa Čerokíjů Carol J. Gallagherová se zamýšlí nad tím, jak její domorodý původ a hluboké utrpení jejího lidu obohacují její chápání nebe a pekla:  

Uvažovat o nebi a pekle znamená poctivě kráčet po cestách svých předků..... Slyšela jsem jejich dávné příběhy, příběhy o přežití a vytrvalosti, a prožila jsem dědictví lidí, kteří byli odstraněni, zavrženi a odvráceni. Bylo to dědictví bolesti a utrpení a dědictví světla a krásy....  

Nebe a peklo nejsou ani tak místa, kde skončíme v posmrtném životě, ani místa odměny a trestu, ale spíše okamžiky ve vztahu, prožité zkušenosti zde a v čase, který následuje po našem pobytu na této zemi. Na jedné straně pro mě smysl nebe spočívá v propojení a provázanosti smyslu života, který je organický pro kmenové společenství. Na druhé straně si peklo můžeme představit jako dobu těžkého vykloubení, odsunu a nespojení s kmenem a rodinou....  

Gallagher chápe nebe a peklo jako dopad naší volby žít ve vztahu ke stvoření a následovat Boha s "příklonem zdola": 

Místo našeho vystěhování, indiánské území Oklahoma, bylo vyprahlé, stále jiné než naše domovina. Přesto i tam naši lidé našli příslib, malé kopečky a stinné potoky, místa, která nám zpívala o domově..... Uprostřed toho nejhoršího pekla, jaké mohou lidé prožít - přesídlení, vysídlení a zneuctění - jsme hledali kousek nebe v našich malých zahrádkách a potůčcích a jeden v druhém. V noci jsme zpívali své písně a vyprávěli si příběhy. Zvenčí jsme možná vypadali zatraceně, ale uvnitř jsme věděli, že nás čeká ještě víc. Věděli jsme, že náš Bůh má pochopení pro těžká břemena, která neseme, jako ten, kdo s námi prošel cestou stěhování, kdo trpěl takovými ztrátami a rozhořčeními, kdo nás bude držet u sebe a ponese nás na místo uzdravení a obnovy....  

Pro mě jsou tedy nebe a peklo pojmy, které jsou součástí celého stvoření. Nebe a peklo existují uvnitř i za hranicemi našeho světa prostoru a času. Nebe se můžeme účastnit tím, že budeme žít v harmonii a úctě s celým stvořením, nebo peklem, když na celou Zemi přineseme chamtivost, sobectví a nemoci....  

Stvořitel nás obdařil mocí žít svůj život pro blaho všech. Nebe a peklo jsou o životě (nebo ne) ve správném vztahu se vším stvořením, o úctě nebo zneuctění všech a o poznání Boží lásky tím, že ji sdílíme se všemi svými příbuznými: lidmi, rostlinami, stromy, čtyřnohými, okřídlenými, vodou a zemí, kteří jsou protkáni dohromady.  

… Creator be with us as we are born anew 
Amidst the frail anxiety of our lives 
Come among us with your healing spirit 
Carried through Christ, our brother, your child. Amen.  
—Carol J. Gallagher, “Heaven and Hell”  

Episcopal bishop and member of the Cherokee nation Carol J. Gallagher reflects on how her Indigenous ancestry and the profound suffering of her people enrich her understanding of heaven and hell:  

To reflect on heaven and hell is to honestly walk in the ways of my ancestors…. I have heard their ancient stories, the stories of survival and persistence, and I have lived the inheritance of people who have been removed, reviled, and turned away. It has been an inheritance of pain and suffering, and an inheritance of light and beauty….  

Heaven and hell are not so much places we end up in the afterlife or places of reward and punishment, but rather, they are moments in relationship, lived experience here and in the time that follows our sojourn on this earth. On the one hand, the sense of heaven, for me, rests in the connection and interwoven sense of life that is organic to a tribal community. On the other hand, hell might be imagined as those times of severe dislocation, removal, and dis-connection to tribe and family….  

Gallagher understands heaven and hell as the impact of our choices to live in relationship with creation and to follow a God with a “bias from the bottom”: 

Our place of removal, Oklahoma Indian Territory, was a dry place, ever so different from our homelands. Yet, even there our people found promise, small hillocks and shaded streams, places that sang to us of home…. In the midst of the worst kind of hell people can live through—displacement, dislocation, and dishonor—we sought a little heaven in our little gardens and small streams, and in one another. In the night we sang our songs and told our stories. From the outside we might have looked damned, but on the inside we knew there was yet more to come. We knew our God to be understanding of the heavy burdens we were bearing, as one who walked the removal road with us, who suffered such loss and indignations, who would hold us close and carry us to a place of healing and renewal.…  

To me, then, heaven and hell are concepts that are part of all creation. Heaven and hell exist within and beyond the confines of our world of space and time. We can participate in heaven by living in harmony and respect with all of creation or in hell by bringing greed, selfishness, and disease upon the whole earth.…  

We are endowed by the Creator with power to live our lives for the well-being of all. Heaven and hell are about living (or not) in right relationship with all of creation, of honoring or dishonoring all, and knowing the love of God by sharing it with all of our relatives: human, plants, trees, four-legged, winged, water, and earth all woven together.