Richard se domnívá, že když se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše, ztratili jsme podstatu evangelia jako "dobré zprávy pro chudé": 

V prvních křesťanských spisech se zdá, že Ježíšovo poselství slyšeli z velké části lidé na dně. V Matoušově, Markově a Lukášově evangeliu jasně vidíme, že lidé, kteří jsou chudí, potřebují uzdravení nebo jsou považováni za hříšníky, mají tendenci pochopit, o co jde. Ti, kdo jsou mimo systém nebo na jeho okraji, Ježíše chápou, zatímco ti, kdo jsou uvnitř nebo v jeho středu, ho ukřižují.  

Zlomový okamžik můžeme datovat do roku 313 n. l., kdy císař Konstantin zavedl křesťanství v celé Svaté říši římské. Církev se domnívala, že spojení s mocí je dobrým způsobem, jak šířit poselství evangelia. Ve skutečnosti se však dostala do rozpaků před Ježíšem, který byl bezmocný. Většina církví dělá svým způsobem totéž. S mocí se cítíme pohodlněji než s bezmocí. Kdo chce být jako Ježíš? Kdo chce být bezmocný? Prostě to nevypadá jako způsob vlivu, přístupu nebo takový, který by něco změnil. 

Po 313. kapitole se výklady Písma obracejí o 180 stupňů. Vezměme si třeba otázku války: sto let před rokem 313 bylo nemyslitelné, aby křesťan bojoval v armádě. Ježíšovo učení o nenásilí je samozřejmé. Jak poznamenal Mohandas Gándhí (1869-1948): "Jsem přesvědčen, že [křesťanství] Ježíšovo poselství zkreslilo…. Když mělo podporu římského císaře, stalo se imperialistickou vírou, jakou zůstává dodnes". [1] Ježíš učil nenásilí, nenásilně žil a nenásilně zemřel, ale to nám jde přes prsty! Nevidíme to, protože jsme strávili sedmnáct set let výkladem Písma shora. Čtení Písma zdola je klíčem k tomu, co teologie osvobození nazývá preferenční volbou pro chudé. Já tomu prostě říkám předpojatost zdola. Kromě obrácení a dokud nedojde k proměně ega, každý chce být nahoře. Kromě milosti nevidíme na dně nic hodnotného. 

V roce 400 n. l. je celá římská armáda křesťanská a my zabíjíme "pohany". Poté, co se říše stane křesťanskou, existuje celá část Bible, kterou strukturálně nejsme schopni číst. Nemůžeme číst nic o nenásilí, bezmoci nebo o tom, že nejsme "vítězové". Nemůžeme vidět to, co vidět nemůžeme. Nemůžeme slyšet, co nejsme připraveni slyšet. A pokud jsme na vrcholu, jakákoli kritika vrcholu je neslyšitelná. Právě tady se akce a kontemplace propojují. Pokud na kontemplativní cestě nevidíme toto nezbytné pokoření ega a porážku falešného já, neprojdeme základní proměnou.  

Richard believes that when Christianity became the official religion of the Roman Empire, we lost the essence of the gospel as “good news for the poor”: 

In the early Christian Scriptures, the message of Jesus seems to have been heard in great part by people on the bottom. We see clearly in Matthew, Mark, and Luke’s Gospels that people who are poor, in need of healing, or viewed as sinners tend to get the point. Those who are outside or at the edges of the system understand Jesus, while those who are inside or at the center are the ones who crucify him.  

We can date the turning point to the year 313 CE, when the Emperor Constantine established Christianity throughout the Holy Roman Empire. The Church thought that linking up with power was a good way to spread the gospel message. In truth, it became embarrassed by Jesus, the powerless one. Most churches do the same, in their own way. We feel more comfortable with power than we do with powerlessness. Who wants to be like Jesus? Who wants to be powerless? It just doesn’t look like a way of influence, access, or one that is going to make any difference. 

After 313, Scripture interpretations do a 180-degree turn. Take the issue of war: a hundred years before 313, it was unthinkable that a Christian would fight in the army. Jesus’ teaching on nonviolence is self-evident. As Mohandas Gandhi (1869–1948) observed, “I am convinced that [Christianity] has distorted the message of Jesus…. When it had the backing of a Roman emperor it became an imperialist faith as it remains to this day.” [1] Jesus taught nonviolence, lived nonviolently, and died nonviolently, but this goes right over our heads! We can’t see it because we’ve spent seventeen hundred years interpreting Scripture from the top. Reading Scripture from the bottom is the key to what liberation theology calls the preferential option for the poor. I just call it the bias from the bottom. Apart from conversion and until the ego is transformed, everybody wants to be at the top. Apart from grace, we don’t see anything valuable on the bottom. 

By the year 400 CE, the entire Roman army is Christian and we are killing the “pagans.” After the Empire becomes Christian, there is a whole section of the Bible that we are structurally unable to read. We can’t read anything about nonviolence, powerlessness, or not being “winners.” We can’t see what we can’t see. We can’t hear what we are not ready to hear. And if we are on the top, any critique of the top is un-hearable. This is where action and contemplation are linked together. In the contemplative journey, unless we see this necessary humiliation of the ego and defeat of the false self, we don’t undergo basic transformation.