Po desetiletí se Murphy Davis (1948-2020) zasazoval o lidi odsouzené k smrti a o lidi bez domova. Zde komentuje Matouše 25,31-46, úryvek, který považovala za základní pro své společenství a práci:   

Ježíš řekl svým následovníkům: "Přichází čas, kdy už s vámi nebudu fyzicky. Musíte vědět, jak mě následovat, poznat mé utrpení, utěšit mě a být se mnou. Žiji s vámi a mezi vámi v přítomnosti chudých a cizinců. Sloužte jim a sloužíte mně. Přátelte se s nimi a budete Božími přáteli. Zavírejte je, obtěžujte je, odpírejte jim to, co potřebují k životu, a zapíráte Boha." Jednoduše řečeno, Ježíš učil učedníky, že Bůh je mezi námi přítomen v chudých a trpících: v těch nejchudších, nejhladovějších, nejsmradlavějších, nejzanedbanějších, nejodsouzenějších. To, jak se k nim chováme, je přímým ukazatelem naší lásky k Bohu....  

Jak nás učí latinskoameričtí teologové osvobození, spiritualita, která není konkrétní, není skutečná.... Naše spiritualita je to, jak vytloukáme smysl našeho setkání s Bohem...: tady a teď, na tomto místě, s těmito lidmi, uprostřed tohoto boje. Ať už jsou naše okolnosti jakékoli, Bůh k nám přichází v chudých a utlačovaných a zve nás, abychom otevřeli své životy. Když se o ně dělíme, přijímáme je a zveme, ocitáme se v radostné společnosti milujícího Boha. Už nejsme sami. Nejsme opuštění. Když pozvání odmítneme, volíme cestu izolace. Odřízneme se od sebe. Možná stále svíráme v ruce jídlo nebo cokoli, o co jsme se nepodělili, ale když vzhlédneme, není tam nikdo, kdo by s námi sdílel jídlo. Jsme sami. To je podstatné pro povahu spirituality osvobození: vždy jsme pozváni vnitř, pozváni do společenství. [1]  

Peruánský teolog Gustavo Gutiérrez (nar. 1928) učí o Boží lásce k chudým - a k nám všem:  

Pro mě je první otázkou teologie jak říci chudým: ... 

For decades, Murphy Davis (1948–2020) advocated for people on death row and for people without homes. Here she comments on Matthew 25:31–46, a passage she saw as foundational to her community and work:   

Jesus said to his followers, “The time is coming when I won’t be physically with you anymore. You need to know how to follow me, know my suffering, comfort me, and be with me. I live with you and among you in the presence of the poor and the outsider. Serve them and you are serving me. Befriend them and you will be friends of God. Shut them out, harass them, deny them what they need to sustain their lives, and you deny God.” Simply put, Jesus was teaching the disciples that God is present among us in the poor and suffering ones: the sickest, hungriest, smelliest, most neglected, most condemned. How we treat them is a direct indication of our love of God.…  

As the Latin American liberation theologians teach us, a spirituality that is not concrete is not real.… Our spirituality is how we hammer out the meaning of our encounter with God …: here, now, in this place, with these people, in the midst of this struggle. Whatever our circumstances, God comes to us in the poor and oppressed and invites us to open up our lives. When we do share, welcome, and invite, we find ourselves in the glad company of a loving God. We are no longer alone. We are not abandoned. When we reject the invitation, we choose the path of isolation. We cut ourselves off. We might still have the food or whatever we didn’t share clutched in our hand, but when we look up, there is no one to share the meal with us. We are alone. This is essential to the nature of a liberation spirituality: always we are invited in, invited into community. [1]  

Peruvian theologian Gustavo Gutiérrez (b. 1928) teaches God’s love for the poor—and all of us:  

For me, the first question of theology is how do we say to the poor: God loves you? … 

One of the central axioms of liberation theology has thus been “the preferential option for the poor.” Sometimes this concept is misinterpreted to mean that there is a competition for God’s love between the rich and the poor. This is not the meaning. In fact, the concept displays the universality of God’s love for all—a love that, in a world structured to the benefit of the powerful, extends even to the least among us. In fact, Jesus shows us that God’s love is clearest there. Like a mother who tends most tenderly to the weakest and threatened of her children, so it is with God’s care for the poor. And the call of the gospel is for us to do the same, to make the same option, to show that God’s love is universal by focusing our attention on the most threatened among us. [2]