V prvních letech činnosti CAC Richard Rohr často sdílel svou přednášku "Evangelijní výzva k soucitnému jednání - Předsudky zdola". Richard zdůrazňoval hebrejskou zkušenost svobody v Exodu:  

Stalo se něco, co umožnilo zotročené skupině semitských národů projít zkušeností osvobození a nechat se dovést do zemí, které dnes nazýváme Izrael a Palestina. Cesta Exodu se stala zvnějšněnou a zvnitřněnou cestou, jakou je vždy pravá spiritualita. Znamenala počátek stvoření tohoto národa a vytvoření spirituality, která zahrnuje jak činnost, tak kontemplaci.  

Známe muže jménem Mojžíš, který stojí v centru této cesty Exodu. Vyprávění začíná jeho ranou náboženskou zkušeností (Ex 3,2-6). Víme, že je to vrah; že utíká před zákonem a žije na poušti, kde se stará o ovce svého tchána, když zažije svůj zážitek s Bohem "hořícího keře". Je to zážitek z přírody, který je velmi často naším prvním náboženským zážitkem. Není zde žádný svatostánek, kostel, chrám, kněžství ani nic, co by mělo co do činění s formalizovaným náboženstvím. 

Bezprostředně po tomto zážitku Mojžíš slyší z keře hlas: "Slyšel jsem sténání svého lidu v Egyptě a ty máš jít, postav se faraónovi a řekni mu, aby propustil můj lid." (viz Ex 3,7-10). Přichází kontemplativní zážitek "hořícího keře" a okamžitě má sociální, ekonomické a politické důsledky. Neexistuje žádná autentická Boží zkušenost, která by nás jinak neumístila do světa a nepřiměla nás vidět věci jinak a podle toho jednat. [1] 

Teolog Dwight Hopkins píše o tom, co pro chudé černošské Američany znamenalo číst příběh Exodu a objevit Boha, který osvobozuje: 

Dnešní chudí Afroameričané bojují za svobodu a setkávají se s utlačovanými podmínkami podobnými těm, které jsou popsány v hebrejských a křesťanských Písmech. Hebrejská Písma ukazují, že [JHWH] soucitně slyší a vidí strašlivé obtíže, které zažívají ti nejmenší ve společnosti, v tomto případě hebrejští otroci. Když si dnešní chudí lidé přečtou příběh hebrejských otroků a jejich vztah k Bohu osvoboditeli, uvidí, že ve své kruté situaci nejsou v současné Americe sami.  

Biblické příběhy o exodu představují utlačovaný lid (tedy Hebrejce), který trpěl v rukou krutých velitelů; byl falešně obviňován; pronásledován silami předsudků; přebýval uprostřed pouště; procházel obdobími úzkosti, strachu a pochybností o budoucnosti a občas toužil po návratu do svého dřívějšího postavení v nelidském systému; hádal se se svými vůdci a zároveň vytrvale pokračoval v cestě za svobodou….  

Kromě toho afroamerická chudina při četbě Hebrejských písem z pozice na dně americké společnosti objevuje zcela nový svět, odlišný od převládajícího křesťanství a teologie hlavního proudu amerických věřících. Téma exodu nekončí drsnými obtížemi. Naopak, naděje na vysvobození ruší bolest a dává dnešním chudým sílu "pokračovat dál". [2] 

In the CAC’s early years, Richard Rohr often shared his talk “Gospel Call for Compassionate Action—Bias from the Bottom.” Richard emphasized the Hebrew experience of freedom in the Exodus:  

Something happened that allowed an enslaved group of Semitic peoples to go through a liberation experience and to be led to the lands we now call Israel and Palestine. The Exodus journey became an externalized and internalized journey, as true spirituality always is. It marked the beginnings of the creation of this people and the creation of a spirituality that includes both action and contemplation.  

We know the man called Moses at the heart of this Exodus journey. The account begins with his early religious experience (Exodus 3:2–6). We know he is a murderer; that he escapes from the law and lives out in the desert, taking care of his father-in-law’s sheep when he has his “burning bush” experience of God. It’s a nature experience, which is very often our own first religious experience. There’s no tabernacle, church, temple, priesthood, or anything to do with formalized religion. 

Immediately upon this experience, the voice Moses hears from the bush says: “I have heard the groaning of my people in Egypt and you are to go, confront the Pharaoh and tell him to let my people go” (see Exodus 3:7–10). The contemplative “burning bush” experience comes and immediately has social, economic, and political implications. There is no authentic God experience which does not situate us in the world in a different way and cause us to see things differently and act accordingly. [1] 

Theologian Dwight Hopkins writes about what it has meant for Black Americans in poverty to read the Exodus story and discover a God who liberates:  

Today’s poor African Americans struggle for freedom and encounter oppressed conditions similar to those in the Hebrew and Christian Scriptures. The Hebrew Scriptures reveal [YHWH] compassionately hearing and seeing the dire difficulties experienced by the least in society, in this case, the Hebrew slaves. When the poor today read the story of Hebrew slaves and their relationship to a liberator God, they can see that they are not alone in their cruel predicament in contemporary America.  

The biblical stories of exodus feature an oppressed people (that is, the Hebrews) who suffered at the hands of brutal taskmasters; were accused falsely; were pursued by forces of prejudice; dwelled in the midst of a wilderness experience; went through periods of anxiety, fear, and doubt about the future, at times longing for a return to their former status in an inhuman system; and quarreled with their leaders while doggedly continuing along the way to freedom….  

Moreover, the African American poor, reading the Hebrew Scriptures from their position on the bottom of American society, discover a whole new world different from the dominating Christianity and theology of mainstream American believers. The exodus theme does not end with harsh difficulties. On the contrary, the hope of deliverance cancels out the pain and gives today’s poor the strength to “keep on keeping on.” [2]