Autorka Renny Goldenová píše o biblickém významu solidarity a o svém zapojení do hnutí útočišť v 80. letech 20. století, které poskytovalo pohostinství středoamerickým uprchlíkům prchajícím před násilím.  

Solidarita jako slovo se v Bibli nevyskytuje. Jako praxe víry však vystihuje podstatu [židovské a křesťanské tradice]. Bible je mnohatisíciletý příběh Izraelitů, kteří se snaží udržet solidaritu se svým Bohem a s chudými.... 

Když Bůh poprvé povolává Mojžíše, aby vyvedl lid z otroctví, ten balancuje na hraně a vymlouvá se [2 Moj 3,13; 4,1.10]. Bůh však slibuje: "Budu s tebou." (Mt 24,7). To je základem solidárního vztahu. Není to paternalismus ani soucit; je to práce bok po boku při aktu osvobození....

Narození Ježíše, vtělení Boha do světa, je paradigmatickým aktem solidarity. Bůh tak miloval svět, že na sebe vzal lidskou podobu. Bylo to naprosté ztotožnění se s lidským stavem, naprostá solidarita s lidskými dějinami. Bůh ztělesnil lásku ve stáji uprostřed nejimperialističtější říše na světě a Ježíš musel od samého počátku prchat před excesy [císařské] moci. Ježíš byl od počátku hrozbou pro zavedený řád, a proto musel prchat před eskadrami smrti římské vlády [Mt 2,13-14]. Ježíš nezačal svůj život jako jeden z elity, ale jako uprchlík, bezdomovec, žijící na útěku. Boží láska ke světu tedy znamenala zcela konkrétně solidaritu s pronásledovanými, uprchlíky, vyděděnci. 

Učenec Robert Chao Romero popisuje solidaritu Ježíšovy služby, která ztělesňuje dobrou zprávu pro chudé a vyloučené:  

Bůh se stal tělem a zahájil své movimiento [hnutí] mezi těmi, kteří byli opovrhováni a zavrženi jak římskými kolonizátory, tak elitou vlastního národa. Ježíš nešel do velkoměsta a nehledal rekruty mezi náboženskou, politickou a ekonomickou elitou.... Začal v místě, které by dnes bylo východním Los Angeles, komunitním spolkem Artesia nebo španělským Harlemem. Aby změnil systém, musel Ježíš začít u těch, kteří byli ze systému vyloučeni....  

Ačkoli je Ježíšova dobrá zpráva určena celé lidské rodině, směřuje nejprve k chudým a všem, kteří jsou odsunuti na okraj společnosti. Jako milující otec [nebo matka] miluje Bůh všechny [Boží] děti stejně, ale projevuje zvláštní zájem o ty ze svých [svých] dětí, které nejvíce trpí....  

Pod dvojím břemenem římského kolonialismu a ekonomického a duchovního útlaku ze strany elit vlastního národa potřebovala [nižší třída Ježíšovy doby] nejprve slyšet zvěst o Božím osvobození. Ačkoli byli v očích farizeů, saduceů a vládnoucí elity považováni za slabší, Ježíš je považoval za nepostradatelné; ačkoli byli považováni za méně vážené, Ježíš jim vzdával větší poctu. Větší poctu Ježíš vzdával těm, kteří ji postrádali (1 Kor 12,22-25). Šel nejprve za těmi, kdo byli "za branou" institucionální moci a autority. [2] 

Author Renny Golden writes about the biblical meaning of solidarity and her involvement in the sanctuary movement of the 1980s, which provided hospitality for Central American refugees fleeing violence.  

Solidarity as a word does not appear in the Bible. As a practice of faith, however, it captures the essence of the [Jewish and Christian traditions]. The Bible is a multithousand-year story of Israelites trying to maintain solidarity with their God and with the poor…. 

When God first called Moses to lead the people from bondage, he balks and gives excuses [Exodus 3:13, 4:1, 10]. But God promises, “I will be with you.” That is the basis of the relationship of solidarity. It is not paternalism or pity; it is working shoulder to shoulder in the act of liberation.…  

The birth of Jesus, the incarnation of God into the world, is the paradigmatic act of solidarity. God so loved the world that God took human form. It was total identification with the human condition, total solidarity with human history. God embodied love in a stable in the midst of the most imperialistic empire in the world, and from the very beginning Jesus had to flee the excesses of [imperial] power. From the beginning Jesus was a threat to the established order and so had to flee the death squads of the Roman government [Matthew 2:13–14]. Jesus began life not as one of the elite but as a refugee, homeless, living on the run. Thus, the love of God for the world meant very specifically solidarity with the persecuted, the fugitive, the outcast. 

Scholar Robert Chao Romero describes the solidarity of Jesus’ ministry, which embodies good news for the poor and excluded:  

God became flesh and launched his movimiento [movement] among those who were despised and rejected by both their Roman colonizers and the elite of their own people. Jesus didn’t go to the big city and seek recruits among the religious, political, and economic elite.… He started in what today would be East LA, the Artesia Community Guild, or Spanish Harlem. To change the system, Jesus had to start with those who were excluded from the system.…  

Although the good news of Jesus is for the whole human family, it goes first to the poor and all who are marginalized. Like a loving father [or mother], God loves all [God’s] children equally, but shows special concern for those of his [or her] children who suffer most.…  

Riling under the double burden of Roman colonialism and economic and spiritual oppression by the elites of their own people, [the underclass of Jesus’ day] needed first to hear the announcement of God’s liberation. Though they were seen as weaker in the eyes of the Pharisees, Sadducees, and ruling elite, Jesus considered them indispensable; though they were thought to be less honorable, Jesus gave them greater honor. Jesus gave greater honor to those who lacked it (1 Corinthians 12:22–25). He went first to those “outside the gate” of institutional power and authority. [2]